Leden 2009 « Archiv | Environmentální výchova a vzdělávání

Leden 2009

Babička sází štěp

14. ledna 2009 v 22:09 | K.Jančaříková | Aktivity, projekty, pokusy z dílny K.Jančaříkové

Téma: Environmentální výchova. Zahrada, strom, les.

Věk dětí: první stupeň

Účastníci: třída

Doba trvání: 2 vyučovací hodiny

Potřeby a materiál:

pokud nemůžeme být v lese, nanosíme do třídy co nejvíce přírodnin (šišky, kůru, kaštany, žaludy, jablka různých odrůd, hrušky aj. ovoce, špalíčky s letokruhy, větvičky s listy z běžných českých stromů). Čtvrtky (1 na dítě), lepící pásky, provázek, kolíčky. Fotografie zajímavých letokruhů. Psací potřeby. Altas našich stromů a keřů. Fotografie různých odrůd jablek.

Místo: lépe venku, lze i vevnitř

Klíčové kompetence:

kompetence k učení (práce s atlasy stromů), kompetence komunikativní (práce ve skupinách), kompetence sociální a personální (mezigenerační vztahy), kompetence pracovní (práce se dřevem, kůrou a plody)

Mezipředmětové vztahy a přesahy:

Téma je možné využít pro výuku ve všech předmětech. Viz níže.

Mezipředmětové vztahy a přesahy - náměty na návaznost:

Průřezové téma (tematické okruhy):

Ekosystémy - les (význam jednotlivých částí stromu, první seznámení s fotosyntézou - ze slunečního světla tvoří listy cukry, proto je jablko sladké) kulturní krajina (zahrada)

Základní podmínky života - voda (stromek je potřeba zalít) půda (stromek potřebuje humus),

Vztah člověka k prostředí - naše obec (jaké ovocné stromy rostou na zahradách v Praze?, jaké staré stromy jsou v okolí školy)

Přínos průřezového tématu k rozvoji osobnosti žáka

V oblasti vědomostí, dovedností a schopností průřezové téma:

rozvíjí porozumění souvislostem v biosféře (každý strom potřebuje určité podmínky - citrusy u nás na zahradě neplodí), vztahům člověka a prostředí (babička i mnozí další lidé jsou smutní, když se nedostanou do přírody na zahradu ani do lesa) a důsledkům lidských činností na prostředí (trvá dlouho, než strom vyroste)

vede k uvědomování si podmínek života (stromek potřebuje zalít)

ukazuje modelové příklady jednání z hledisek životního prostředí a udržitelného rozvoje žádoucích i nežádoucích (např. zmíněný kompost nebo povzbuzení k sázení stromků)

V oblasti postojů a hodnot průřezové téma:

přispívá k vnímání života jako nejvyšší hodnoty (i stromy si zaslouží naší úctu, i stromy jsou živé, i stromy mohou zemřít, některé stromy jsou chráněné zákony ČR)

přispívá k utváření zdravého životního stylu a k vnímání estetických hodnot prostředí (ovoce, vitamíny, přírodniny jsou krásné - výstavka, věci z přírodních materiálů - lodičky z kůry)

vede k angažovanosti v řešení problémů spojených s ochranou životního prostředí (je ve vašem okolí starý strom, daří se mu dobře?, patroni stromů)

vede k vnímavému a citlivému přístupu k přírodě a přírodnímu a kulturnímu dědictví

Úvod do problematiky:

Není tolik důležité, aby děti na prvním stupni dokonale znaly názvy stromů, ale aby se je naučily rozeznávat od sebe, mít v úctě a pečovat o ně.

Postup

Motivace:

Katka je malá holčička, která chodí moc ráda na návštěvu ke své babičce. Katčina babička má velkou zahradu, psa Punťu a Kočku Číču a je moc a moc stará. Rozhodně o mnoho víc, než Katka, Katčina maminka i tatínek. Katka ví, že babička umře z celé rodiny první - sama babička jí to řekla. Od pohřbu dědečka Lea o smrti hodně mluví a ani se nezdá, že by se jí bála, někdy dokonce říká, že se těší, až se s dědečkem setká v nebi. To Katka by umřít nechtěla. Ani za nic.

Je jaro a babiččina zahrada se probouzí ze zimního spánku. Babička má pod šaty tepláky a na hlavě šátek. Katka má oteplovací soupravu, čepici i rukavice. Ale ty nemá na rukách, protože chce pomáhat babičce a v rukavicích by jí to šlo těžko.

Babička koupila nový stromeček - višeň a dnes ji s Katkou zasadí. Tatínek babičce před týdnem na místě, které mu ukázala, vykopal velikou jámu a babička šla s Katkou do zahradnictví pro stromek. Dlouho ho vybíraly - počítaly, kolik má oček.

Nejprve stromeček držela v jámě babička a Katka nosila z kompostu v kyblíčku hlínu a opatrně ji sypala na křehké kořínky. Pak zase Katka převelice opatrně držela stromeček a babička lopatou do jámy přihazovala z hromady, kterou tatínek navršil. Nakonec byla jáma zasypaná. Katka hlínu okolo višničky udupala a pak ji společně - babička velkou konví a Katka malou - zalily.

"A je to," řekla babička.

Katka řekla, že se moc těší na višně. Ale babička se začala smát. "Kdepak, Katuško, na višně si musíš počkat, mladý stromeček přece nerodí," vysvětlila jí.

A skutečně zakrátko byla celá zahrada plná květů, ale višnička se jen zelenala. V létě byly stromy obsypány plody, ale višnička nic. A stejně tak další jaro a léto. Třetím rokem měla višnička několik krásných kvítků a v létě čtyři kyselé višně.

Katce už úplně došla trpělivost.

"To je hloupý stromek," řekla, "nechce dát ovoce. Proč jsme ho vlastně kupovali? Proč jsme ho vlastně sázeli?"

Babička to slyšela, ale nic neříkala. Teprve odpoledne Katku zavolala ke kolně, kde vedle kozy na dřevo ležely nařezané špalky ze staré hrušky, kterou na podzim vyvrátil vítr. Babička Katce ukázala letokruhy a vysvětlila jí, že každý rok je ve dřevě zaznamenám - rok dobrý - letokruh je tlustší, rok špatný, letokruh je tenoučký. Pak společně odpočítávaly letokruhy. Od kůry do středu. "Jeden, dva, tři čtyři, pět …," počítala Katka. "Hele, tady v tomhle roce jsem se narodila."

"A tady v tom," řekla babička, "se narodila tvá maminka. A tady začala válka. A tady jsem se narodila já. Od babiččina narození do středu stromu napočítaly ještě třicet let.

"Kdo tu hrušku vysadil, když je starší, než ty?" zeptala se Katka.

"Můj dědeček," řekla babička. "Dědeček František, ale hrušky z ní měla moje maminka a my, děti. Byly moc dobré - máslové, všichni jsme se jich najedli až k prasknutí a ještě z nich maminka na zimu zavařovala kompot a vařila povidla."

"To ten dědeček neměl ani jednu jedinou hrušku?" ptala se Katka.

"Ani jednu jedinou," řekla babička. "Než hruška začala rodit, zemřel."

"Proč ji tedy sázel?" ptala se Katka, ale babička už jí neodpověděla.

Pracovní postup:

Aktivity společné (1 hodina)

1) Motivujeme děti výše zmíněným příběhem.

2) čteme z letokruhů. Stromy jsou pamětníci (některé snad pamatují i Sv. Václava, a Sv. Ludmilu nebo Jana Žižku).

3) Hrušku zabil hrom - i strom může umřít - ke starým stromům je potřeba mít úctu - památné stromy.

4) Mladá jabloňka stále neplodí resp. plodí velmi málo. Babička je už hodně stará - smutná - potěší ji zahrádka před okny.

5) Zpíváme písničku Nic nedbám, jen když mám pod okny zahrádku, nic nedbám, jen když mám, pod oknem štěp.

6) Vyzveme děti, aby si z hromady větviček s listy vybraly jednu. Pak každý z účastníků řekne, proč si kterou větvičku vybral. (Krásně voní, líbí se mi barva lsitů, apod.)

7) Děti se stanou patrony stromu, který si vybrali.

8) Větvičku si nalepí jako herbářovou položku a vyvěsí ve třídě s výrazným názvem stromu.

Aktivity pro skupiny o 3 - 5 žácích - obcházejí stanoviště (2 hodina)

1) stanoviště: špalek s vyditelnými letokruhy a fotografie letokruhů zajímavého stromu

- úkolem je spočítat letokruhy na špalku a vymyslet životní příběh zajímavého stromu

2) stanoviště: 4-6 větviček s listy z pěti velmi běžných stromů (borovice, smrk, dub, buk, javor, lípa apod.) a Atlas našich stromů a keřů

- úkolem dětí je rozpoznat stejné větvičky a srovnat je k sobě. Pokusí se je najít v atlase a zjsitit, jak se stromy jmenují.

3) stanoviště: plody (jablko, hruška, švestka, citrón, mandarinka, pomeranč, kokosový ořech, vlažský ořech, jedlý kaštan, apod.). Úkolem dětí je rozdělit plody na české (rostoucí na české zahradě) a cizokrajné.

4) stanoviště: děti si rozdělí kartička LIST, KOŘEN, KMEN, KVĚT, PLOD - vzájemně si povídají: "Kdybych byl LISTEM, byl bych…". Jaký má list význam pro strom. Atd.

5) stanoviště: hmatová krabice (krabice s předměty zakrytá svetrem s třemi rukávy) - děti mají poslepu určit předměty v krabici (plody, šišky, kůra, apod. předměty spojené s tématem)

Možnosti rozšíření aktivity:

Jazyk a jazyková komunikace

Literatura: příběhy nebo básničky o stromech.

Hra "oběšenec" s názvy stromů

Angličtina: s přihlédnutím k jazykovým znalostem dětí. Pro 3. a 4. třídu např.: s barevnými listy se učíme /opakujeme barvy. Děti sedí v kroužku, zvedají barevné podzimní listy a říkají: "I have red.", "And I have yellow." Obdobně s vazbou "I like …".

Matematika a její aplikace

Počítání s letokruhy - hledání, kdy jsem se narodil já, kdy moje maminka, kdy babička apod. Začátek práce s časovou osou - nula je vyklíčení semenáčku našeho sromu.

Člověk a jeho svět

- historie podle stromu - na letokruzích z velkého stromu zaznamenávat historické události, o kterých si povídáte

- o české zemi - využít Mapy ČR s vyznačenými památnými stromy

- základy fotosyntézy - v listech se ze slunečního světla tvoří cukr, proto je ovoce sladké

- Místo, kde žijeme - citace z RVP: "rozliší přírodní a umělé prvky v okolní krajině a vyjádří různými způsoby její estetické hodnoty a rozmanitost". Emilie Strejčková vyzvala děti, aby hledaly, to, co je v krajině hezké. Jen málokteré si všimlo hezkých stromů - obvykle obdivovaly lidská díla. Vašim úkolem je naučit děti obdivovat stromy, mraky, květy. Zhotovte si nástěnku "hezkých" míst - každé dítě dostane příležitost vyvěsit něco hezkého z bezprostředního okolí školy.

- Znalost významných stromů v okolí školy - veďte děti k práci v přírodě/ na zahradě - nanošení kompostu ke stromu, zasazení mladého stromku, zalití nebo alespoň hrabání a spálení listí (obrana proti houbovým onemocněním) apod.

- Rozmanitost přírody: Založíme sbírku šišek, kůry, sušených plodů, třídíme přírodní materiály.

- Lidé kolem nás: lidé v jiných částech světa pěstují na zahradách (a jedí) jiné ovoce. V jejich lesích I městech rostou jiné stromy. Stromy v tropech nemají letokruhy, protože se zde nestřídají roční období.

- Lidé a čas: stromy žijí déle, než lidé

a. Člověk a jeho zdraví: Vztah člověka k přírodě a jejím součástím je jednou z hlubokých lidských potřeb. Nikdo nemůže být dlouhodobě šťasten vytržen z přírody - do základů moderní psychohygieny patří proto procházky v hry v přírodě. Ovoce a vitamíny. Léčivé stromy a keře: např. šípek, černý bez, dub (odvar z kůry má dezinfekční účinky), vrba (z její kůry se vyrábí acylpyrin proti virovým onemocněním). Jedovaté stromy: tis (kromě červeného oplodí, vše jedovaté - pozor!).

Umění a kultura

VV: listy na podzim, barevné listy, míchání barev, listy (dub, javor, lípa, buk) z průhledných barevných fólií - děti si hrají a mísí barvy, stromová písmenka - z břízy nalepit velké B, z dubu velké D apod.

HV: Nic nedbám, jen když mám pod okny zahrádku a jiné písně o stromech a zahradě (je jich spousta)

Člověk a zdraví - TV:

Stojí stojí strom - hra na honěnou v lese či v parku

Jeden říká:

"Stojí, stojí strom, bacil do něj hrom,

chytněte se … (doplní jméno stromu)" a začne chytat. Děti utíkají a hledají jmenovaný strom, kterého se musí chytit a držet se ho až do konce hry. (Výhodou je, že více dětí se může chytit jednoho stromu, takže může vyhrát I dítě, které stromy moc nezná - podívá se, čeho se drží ostatní. Většinou chytám děti sama - mírně, aby ony vyhrály.)

Člověk a svět práce

Práce s drobným materiálem - výroba lodiček z kůry a jejich pouštění na potůčku.

Konstrukční činnosti - oplocení stromků proti okusu.

Pěstitelské práce - dlouhodobá péče o jeden konkrétní strom - nejlépe na zahradě, v okolí školy, možno, ale ovšem I o malinký semenáček ve třídě.

Příprava pokrmů - vaření povidel nebo kompotu. Minimálně sušení křížal.

Zpětná vazba:

Jméno autora: Mgr. Kateřina Jančaříková

Použitá a doporučená literatura:

Pojďme na to od lesa. Příručka ekologické výchovy a lesní pedagogiky. Vimperk : Sever, 2003. 1. vydání.

Hrušková, M., Turek, J. Památné stromy. Praha : Hrušková Marie, 2001.

Přílohy: fotografie "zajímavý strom" (K. Jančaříková)

Jak citovat? Takhle:

JANČAŘÍKOVÁ, K. Babička sází štěp. Učíme se v zahradě (ed. Burešová, K.). Chaloupky, o.p.s., 2007 str. 91- 94.

Přidat komentář

Živý tvor ve třídě – jeden z krůčků k „zelené“ třídě

14. ledna 2009 v 22:04 | K. Jančaříková | Články odborné

Problematika Environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty

Zavádění předmětu environmentální výchova do škol i povinnost jeho zařazení do ŠVP jako jednoho z průřezových témat nás, učitele, zavazuje možná více, než si uvědomujeme. Pro mnohé z nás je výuka environmentální výchovy obtížně uchopitelná, jednak proto, že je to předmět relativně nový a především proto, že gró tohoto předmětu spočívá v ovlivnění budoucího rozhodování nynějších žáků. Navíc nejde primárně o to, podporovat žáky jevící přirozeně o problematiku životního prostředí a přírodu zájem, ale především ovlivnit žáky nepřírodovědného zaměření - budoucí architekty, bankéře, podnikatele a politiky. Cílem environmentální výchovy je, aby současní žáci za třicet let, až vyrostou, dostudují a dostanou se na pozice, ve kterých budou rozhodovat, rozhodovali s přihlédnutím na potřeby a problematiku životní prostředí.

RVP nabízí tři možnosti jak environmentální výchovu vyučovat

1) zavedením zvláštního předmětu

2) zařazením do jiného předmětu (jeho týdenní dotace se rozšíří z volně disponibilních hodin)

3) prací na projektech

Této problematice bych se ráda věnovala podrobněji v dalším čísle (pro zájemce odkazuji na 7. kapitolu RVP ZV).

Jiné cíle, jiné metody

Je jisté, že velmi záleží na tom, aby budoucí inženýři, architekti a bankéři nebyli způsobem výuky environmentální výchovy odrazeni. Je celkem jedno, jestli budoucí zpěvák, herec nebo malíř má nebo nemá rád matematiku, ale lidé všech profesí by měli mít vybudovaný hluboký a kladný vztah k přírodě a ve svých rozhodováních v osobním i profesním životě aspekt ochrany životního prostředí zohledňovat (v moderní terminologií: mít kompetence nazývané souborně např. "ekologické myšlení").

Tento rozdílný cíl nás pochopitelně nutí používat jiné metody výuky a práce s dětmi (tím samozřejmě nechci říci, že tyto metody nepatří do jiných předmětů). Jsou to metody aktivizující, názorná výuka, projektové vyučování, ale i dramatická výchova a atrfiletika. Velmi důležité je také umožnit dětem návštěvu různých ekosystémů (základními jsou zahrada, les, louka, mokřad, okolí potůčku, okolí rybníka) a zařízení jako (např. větrné a vodní elektrárny, vodárny, čistírny odpadních vod, spalovny odpadu apod.) a také dbát na prostředí třídy, školy a školního pozemku i vybavení kabinetu. Klasická výuka - výklad, rozhovor a zkoušení z probraného učiva ve stále stejné holotřídě rozhodně není tou pravou cestou. Musíme žáky (a to i ty, které přírodověda nebaví a ty, kteří mají rodiče bez ekologického cítění) zaujmout a nadchnout. V hledání a realizování nových metod naštěstí nejsou učitelé sami - pomoc a podporu najdou v mnohých nevládních organizacích (TEREZA, M.R.K.E.V., SEVER, Chaloupky, Dřípatka aj.), ve kterých se zkušení lektoři věnují jak dětem, tak i učitelům.

Jednou z možností, jak žáky základní školy zaujmout a získat, která se mi velmi osvědčila, je umožnit jim vztah s nějakým zajímavým živáčkem. Takový vztah přirozeně rozvíjí žákovu osobnost v oblastech vědomostí i dovedností - budování úcty k životu, odpovědnosti, citlivosti k potřebám tohoto konkrétního živáčka, ale i k potřebám celého ekosystému (vedeme děti k úvahám typu: "Kde žijí divoká zvířata tohoto druhu, daří se jim dobře?" nebo "Budu podporovat ochranu tropického pralesa, aby divoké oblovky nepřišly o přirozené prostředí."), podněcuje aktivitu a tvořivost žáků a buduje mnohé další požadované kompetence.

Osobní zkušenost

Jako lektor ekologické výchovy navštěvuji různé školy a mám tak příležitost nabízet a rozdávat živoucí důkazy chovatelských úspěchů našeho Daniela, které by nás dozajista vyjedli, kdybychom si je všechny ponechali. Dělám to několik let. Nedávno jsem díky páťačce Aničce pochopila, že jsem se stala "tetou přes křečky a všechna zvířata". Do Aniččiny třídy chodím s programem jednou ročně. Přesto si mne Anička a její spolužáci (i mnoho dalších dětí z jiných škol) pamatují. Sotva vejdu do školy, běží ke mně, zdraví mě a hned mi referují, jak se křečkům (pískomilům, pakobylkám, strašilkám nebo jiným živáčkům, podle toho, jaké dostali) daří. Zážitek ze vztahu ke zvířátku a péče o něj je pro takřka všechny dětí tak silný a příjemný, že si pamatují i takovou obyčejnou "tetu" jako jsem já, kterou vidí jednou za rok nebo ještě méně. Doufám, že si díky tomu více zapamatují i to, o čem jsem s nimi hovořila.

Výzkumy pozitivního působení kontaktu se zvířaty

Mnoho odborníků - psychologů i pedagogů - u nás i v zahraničí nadto potvrdilo pozitivní vliv přítomnosti nějakého živáčka ve třídě: kontakt se zvířaty zvyšuje dětem sebevědomí, napomáhá řešit sociální i školní obtíže. Lidem, kteří se mazlili se svými miláčky, stoupaly hladiny endorfinů a dalších látek ovlivňujících pocit spokojenosti, pohody a štěstí. Přítomnost akvária s rybkami v čekárně zklidňuje pacienty, zvyšuje jejich ochotu spolupracovat s lékařem a snižuje jejich vnímání bolesti.

Moderní doba - hledání nových cest ke zvířatům

Málokterá domácnost v současnosti chová domácí užitková zvířata a ne všichni rodiče jsou natolik tolerantní, aby povolili dětem zvěřinec v paneláku. Dětem často vztah ke zvířeti chybí. Existuje několik společností zabývajících se kompenzací nedostatečných vztahů se zvířetem oficiálně. Nejznámější metodou je Canisterapie - kontakt se psem. Psovodi vodí své speciálně vybrané a vycvičené psy mezi postižené děti, do nemocnic i do škol k zdravým dětem. Někteří psi volně pobíhají, olizují, vrtí ocasem a všelijak jinak dávají najevo přízeň a rozveselují mysl, jiní vyskočí ke klientovi do postele a zahřívají mu bolavé místo. Program určený školám začíná prací s vtipnými pracovními listy a končí návštěvou pejska s psovodem ve třídě (tento program si i vy můžete objednat - více v materiálech Asociace zastánců odpovědného vztahu ke zvířatům). Hypoterapie - kontakt s koněm, je prokazatelně velmi efektivním způsobem rehabilitace dětí po dětské mozkové obrně a jinak motoricky postižených. Hypoterapii by si určitě naordinovalo i mnoho zdravých dětí, ale o možnostech pro ně nevím - i postižené děti často musí čekat, než jsou do tohoto programu zařazeny. Naštěstí pozitivně působí i menší a méně náročná zvířátka. Můžete je pozvat s rodičem některého žáka na návštěvu a nebo si můžete do třídy pořídit vlastní. Obé má své výhody - návštěvy umožní seznámit se s více druhy zvířat, není nutné řešit otázky typu: "Kdo tento týden čistí akvárium?" Vlastní zvířátko zase umožní těsnější kontakt, dlouhodobé pozorování i učení se zodpovědnosti a vytrvalosti. Třetí možností je nějakou ve třídě dobu pozorovat zvířátka divoká - stínky, žížaly, sarančata, plzáky, která po několika dnech šetrně vrátíme na místo odchytu (pozor, abychom nechytali chráněná zvířata).

Zvířata ve školách mají svou historii

Ráda bych stručně upozornila na skutečnost, že chov zvířat k českým školám patřil - např. prof. Bohuslav Řehák (mj. ilustrátor a skautský náčelník) nabádal ještě v šedesátých letech učitele biologie, aby nepřerušovali tradici ukázkového chovu drobného hospodářského zvířectva a pěstění nejdůležitějších českých plodin a léčivých bylin. Nepodařilo se. Neodvažuji se prohlašovat stejně jako Bohuslav Řehák, že na každou školu patří ukázkový chov králíků, drůbeže a bource morušového a včelařský kroužek s nejméně dvěma úly. Přesto si dovoluji doporučovat, aby žáci na každé škole měli možnost seznámit se s chovem a péčí o nějaké zvíře. (Úvahy o posunu od zvířat užitkových ke zvířatům exotickým a všech důsledcích, které tento posun přináší, ponechávám někomu jinému.)

Reflexe - konkrétní příklady ze škol

Učitelka z prvního stupně přijala do třídy suchozemskou želvu. Po asi dvou letech prožitých v poměrně intenzivním vztahu, popisuje, že "přítomnost želvy, která pomalinku chodila mezi lavicemi, všechny zklidnila, dokonce i hyperaktivní dítě".

Speciální pedagožka, která si do své pracovny zve děti se specifickými poruchami učení a provádí s nimi individuální nápravy, má terárium s pískomily. Uvádí, že "nejprve měla obavy, aby děti s poruchami pozornosti nebyly pohybem v teráriu rušeny, ale překvapivě se ukázalo, že je to naopak. Dítě se při příchodu do pracovny ujistilo, že tam pískomilové pořád jsou. Během své práce se třeba několikrát na terárium podívalo, ale plynule pokračovalo dál. Pouhá přítomnost pískomilů přátelsky se k sobě tulících v pracovně děti zklidňovala a dodávala jim jistotu. Pískomilové jim pomáhají lépe se vyrovnávat se stresem, že nemohou zůstat se třídou a musí se doučovat."

Negativní stránky

Přítomnost zvířátka ve třídě má i negativní stránky, které samozřejmě musíte zvážit před jeho pořízením. Některá vydávají zvuky, jiná pachy. Každé zvíře potřebuje určitou péči. Je nutné vyřešit, kdo má za zajištění této péče zodpovědnost a kdo ji bude financovat. Problémem jsou samozřejmě víkendy a prázdniny. Mnohé děti mají alergii na srst a peří či seno. Výjimečně se setkáváme se skutečnými fóbiemi.

Výběr druhu zvířete

Problémům se dá předejít správným výběrem druhu zvířete a jeho umístěním (nemusí být přímo ve třídě). Doporučuji projednat s dětmi i rodiči. Možná budete mít štěstí, a ve vaší třídě nikdo alergický nebude, a budete si moci pořídit malého hlodavce. Chlupatého živáčka je možné pohladit, přitulit se k němu. Jeho heboučká srst a živočišné teplo navozují v dětech příjemné pocity. Doporučuji vybírat z pouštních savců (pískomil, osmák degu, křeček džungarský). Pouštní zvířata méně pijí, méně se vyměšují, nepotřebují tak často čistit ubikaci, o víkendech mohou zůstávat ve škole. Naopak zvířata s rychlým metabolismem (morče, králík) by neměla zůstávat bez denní péče, o víkendech nemohou zůstat sama ve škole. Je vhodné se zajímat o přirozenou náturu zvířete, a to jak celého druhu (např. zlatí křečci bývají nevrlí a koušou, když je někdo probudí) i jedinců (doporučuji mláďata ochočený rodičů, z malých chovů, často braná do ruky a nebo prověřené mazlivé a klidné dospělé jedince - tyto informace vám obchod neposkytne, získejte zvíře od chovatele).

I když máte ve třídě dítě s alergií, můžete do třídy pořídit živáčka - akvárium s rybičkami (pozor motorek na čištění vody bývá dost hlučný), pakobylky a strašilky (potřebují ostružiny - máte je v blízkosti školy?), želvu suchozemskou nebo vodní, leguána, užovku a nebo právě oblovku. Zvažte však, jestli zvládnete chovat zvířata masožravá - krmení např. holátky není pro všechny nejlepším zážitkem. Pokud krmíte cvrčky, musíte počítat s možností, že nějaká oplodněná samička uteče, cvrčci se vám ve škole rozmnoží a už se nikdy jejich krásného zpěvu nezbavíte. Doporučuji proto zvlášť začátečníkům vybírat zvířata spíše býložravá.

Oblovka

Jedním z ideálních zvířat do třídy je podle mého názoru oblovka ("velký africký šnek"). Její velkou výhodou je její nenáročnost doplněná exotickou zajímavostí a krásou. Oblovky můžete pozorovat v teráriu i na stole či na podlaze. Můžete si je nechat lézt po ruce, i když to není heboučké přitulení jako třeba ke křečkovi džungarskému. Snadno se rozmnožují, a tak se nám mohou stát modelovým měkkýšem. Mezi českými chovateli je několik druhů oblovek, všechny vyžadují stejnou, níže popsanou, péči. Na obrázku vidíte oblovku rezavou (lat. Achatina fulica). V dospělosti její ulita dorůstá až 20 cm. Mladé oblovky mohou spokojeně žít v lahvi od okurek. Větším zařídíte terárium. Na dno nádoby patří asi 5 cm vrstva rašeliny nebo kokosového vlákna, která nesmí nikdy příliš vyschnout, a sépiová kost jako zdroj vápníku na tvorbu ulit. Oblovky sežerou skoro všechno zelené - ohryzky, natě, listy pampelišky, trávu. Velké nadšení projeví, když jim dáte zelný list či dokonce kousek okurky. Když na oblovky zapomenete, nic strašného se nestane, nezemřou, jen se zavíčkují a čekají. Sotva substrát trochu navlhčíte, sotva ucítí čerstvou zelenou pochoutku, zapraská to, víčko se uvolní a oblovka vystrčí "růžky" a začne se rozhlížet. (A kdyby přece zemřela, zbude po ní krásná ulita, kterou můžete ve třídě vystavit na památku.) Po třech letech nám z mladých oblovek vyrostly skuteční krasavci a přes léto se rozmnožili (oblovky jsou hermafroditi, každí dva jedinci mohou mít mláďata). Mláďata jsou čiperná a zdá se nám, že mezi nimi a dospělými probíhá jakýsi kontakt - nejen, že si strouhají z velkých ulit rodičů vápník, což vypadá, jako by na nich jezdili, ale snad spolu po svém komunikují. Nevěříte? Můžete se přesvědčit sami - pořiďte si je. Můžete mi dát vědět, jestli atmosféře vaší třídy přítomnost živáčka prospěla/neprospěla.

Literatura

GALAJDOVÁ, L. Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie. Praha: Grada Publisching, 1999. 160s.

ŘEHÁK, B. Vyučování biologii na základní devítileté škole a střední všeobecné škole : Příspěvek k didaktice biologie. Praha : Svoboda, 1967. 2. vyd. opravené. 296 s. (citace ze s. 265).

SVRŠEK, J. Význam našich vztahů k přírodnímu světu. Dostupné na <http://natura.baf.cz/natura/2003/9/20030903.html> [cit. 26.1.2006].

Materiály Asociace zastánců odpovědného vztahu ke zvířatům. Dostupné na < http://www.aovz.cz/> [cit. 15.1.2006].

JAK CITOVAT? Takto:

JANČAŘÍKOVÁ, K Živý tvor ve třídě. Moderní vyučování květen 5/2006 str. 8-9. AISIS Kladno. ISSN 1211-6858. Dostupné na http://www.modernivyucovani.cz/mv/clanek.aspx?a=1&prmKod=MV_MY05A08A.

Přidat komentář

Jak má vypadat seminární práce - pro studenty denního studia

14. ledna 2009 v 21:41 | K. Jančaříková | Základní informace pro všechny MÉ STUDENTY

Pravidla:

Každá práce musí přínosem buď do praxe nebo k teorii EVVO.

Práce mohou mít tyto podoby:

1. Písemná práce

2. Poster

3. Nástěnka

4. PowerPointová prezentace

5. Učební pomůcka (odzkoušená a opravená podle potřeby)

6. Práce na volné téma (např. básně, obraz apod.)

7. Heslo ENVIWIKY

Termín odevzdání prací: pokud není včas (tj. do 25. 11. nebo 20.4.) dohodnuto jinak, musí být práce v konečné podobě odevzdány nejpozději v zápočtovém týdnu. V tomto týdnu obvykle probíhá také obhajoba prací.

Studentům, kteří nebudou s vyučujícím včas domluveni na jiném termínu, nebude práce přijata (tohle opatření je z technických důvodů - vzhledem k malému úvazku nejsem schopna přečíst příliš mnoho seminárních prací najednou).

Odevzdávání prací: pokud není uvedeno jinak, e-mailem (do 1 MGB) nebo osobně (lze i na CD nebo DVD).

Nejlepší práce budou doporučeny do soutěže o cenu děkana a pod jménem autora vystaveny na tomto webu nebo dokonce publikovány.

Pokud z nějakého důvodu práci nechcete zveřejńovat, musíte toto oznámit při její obhajobě resp. při jejím odevzdání.

PODROBNOSTI:

Písemná práce

Práce seminární nesmí být okopírované z internetu. Upozorňuji, že sestavit dva články dohromady umí každý - to není práce hodná udělení zápočtu, natož úspěchu v soutěži. Vhodný je tedy a) vlastní výzkum nebo b) kompilace spojena s porovnáním (protichůdných) názorů různých autorů.

Práce písemná by měla obsahovat členění:

Titulní strana

Úvod do problematiky

Samotnou práci

Diskusi

Závěr

Přehled literatury a zdrojů.

Pokud nejste schopni zpracovat informace originálně, zvolte jiný typ práce - např. poster, ve kterém jde více o grafické a výtvarné zpracování, než o originalitu a původnost informací.

Nejčastější chyby zatím hodnocených písemných prací:

1) Nepůvodnost. Práce ryze kompilační - kdy se jen čerpá (opisuje/kopíruje) z několika zdrojů (nedojde k zapojení studentova intelektu a k diskusi).

2) Nepůvodnost fotografií a kreseb - vždy se snažte o vlastní fotografie a kresby. Pokud to skutečně nejde např. v případě focení zubů medvěda ledního, nezapomeňte pod fotografií uvést jejího autora a zdroj, odkud jste fotografii zkopírovali. (U prací, které bychom vydali, je nezbytně nutné získat souhlas autorů fotografií a kreseb..). Do práce nevkládejte fotografie a kresby jen z důvodu dekorace…

3) Příliš široké téma např. Problematika odpadů. Toto téma by bylo vhodné zúžit např. Proč se na PedF odpad netřídí? Nebo Možnosti komunitního kompostování na škole X.Y. Nebo Hormonální antikoncepce v odpadních vodách.

4) Formální nedostatky - opravte si pravopisné chyby, práce nechte svázat, nebo je minimálně svažte sami pomocí folií a desek na fólie.

Poster

Poster může být sestaven z okopírovaných (citovaných) textů. Originálním přínosem je výtvarné zpracování.

Doporučený rozměr: B1.

Velikost písma minimálně 12, optimálně 14 a více. Na posteru ponechte co nejméně volných ploch. Pokud chcete k posteru přidat kapsu na letáky apod. propagační materiál na rozdávání, koncipujte to tak, aby byla pod nebo vedle archu B1 a ani odkaz na ni na samotný arch nedávejte.

Poster musí být nejen plný zajímavých a relevantních informací, ale také musí odpovídat po výtvarné stránce. Pokud na poster např. chcete nalepit rostlinu nebo cokoli plastického, tak počítejte s tím, že to zkomplikuje jeho případnou publikaci.

Autoři musí být na posteru uvedeni.

Nejčastější chyby dosud hodnocených posterů:

1) Nedostatek informací.

2) Příliš mnoho (a tudíž nečitelných) informací.

3) Mnoho volných ploch.

4) Plotny velkých monotónních textů stažených z internetu.

5) Jiný formát - což k udělení zápočtu stačí, ale takový poster nebudeme schopni vytisknout.

6) Vzhled - špatné lepení, nevhodné písmo.

Poster je možné odevzdat v digitální podobě.

Vzhled posteru můžete konzultovat na katedře VV s Mgr. K. Cikánovou.

Nástěnka

Nástěnka - obdobná pravidla jako poster, ale formát nástěnky je přizpůsoben nástěnkkám CEVV (v přízemí vedle výtahu). Před nástěnkou také proběhne obhajoba.

Nástěnka má výhodu, že na ní lze vystavit plastické předměty.

PowerPointová prezentace

V prezentaci je možné použít okopírované textty (řádně citované), originálním přínosem je grafické zpracování prezentace.

Rozsah 12- 17 slidů.

Prezentace se zaměří na konkrétní téma EV pro žáky 1. nebo 2. stupně ZŠ nebo gymnázií. Spolu s prezentací budu odevzdán komentářem pro učitele "manuál", jak zacházet s prezentací, ve kterých předmětech ji použít atd.

Učební pomůcka pro potřeby EV

Učební pomůcka bude konzultována individuálně. Podmínkou je jejjí odzkoušení v minimálně jedné skupině dětí (nemusí to být třída, stačí oddíl, neteře apod.) a následné upravení.

Práce na volné téma Např. povídky, eseje, básně, fotografie, nahrávka písně, hudební skladba, cokoli. Vždy je podstatný motiv přírodní a propřírodní a samozřejmě původnost. Důležité je zachovat styl, který zvolíte, tj. pokud esej, tak do něj nezačlenit kapitoly jako "Geomorfologie dané lokality".

Heslo ENVIWIKI

Vybrat a napsat heslo na environmentální wikipedii pod vedením Dr. Dlouhé.

Příklad hesla, které je na hranici (dolní):

http://www.enviwiki.cz/wiki/Lesn%C3%AD_pedagogika

Příklad hesla, které je zpracováno solidně:

http://www.enviwiki.cz/wiki/Genetick%C3%A9_manipulace

Přidat komentář

Co s sebou na hydrobiologickou exkurzi

14. ledna 2009 v 21:37 | K. Jančaříková | PŘEDMĚT "Botanicko-zoologický kurz"

Nezbytně s sebou vezměte:

- sítko stačí kuchyňské a drátek (na uchycení sítka na klacek) pro každého účastníka

- lupu pro dvojici či trojici

- planktonku na skupinu

- pro neplavce plavací vestu (pokud jdeme k hluboké vodní nádrži)

- jedno náhradní oblečení na skupinu

- misky s neprůhledným dnem světlé barvy (nejlépe bíle, popř. žluté) pro dvojici či trojici

- klíče např. od sdružení TEREZA (viz níže) několik na skupinu

- pracovní listy Ondřeje Simona (viz níže), které umožní pozdější kontrolu správného určení pro každého účastníka

- více B. Řehák: Vycházky do přírody

Přidat komentář

Zpráva z konference TERAPIE A ASISTENČNÍ AKTIVITY LIDÍ ZA POMOCI ZVÍŘAT

14. ledna 2009 v 21:28 | K. Jančaříková | Články odborné

Zpráva z konference s mezinárodní účastí

TERAPIE A ASISTENČNÍ AKTIVITY LIDÍ ZA POMOCI ZVÍŘAT (Praha 16. a 17. 4. 2008,

Česká zemědělská univerzita v Praze a Sdružení Sraz)

Pořadatel konference: Katedra genetiky a šlechtění ČZU v Praze vedená Doc. Ing. Mgr. Ivanem Majzlíkem, CSc.

Realizační tým konference: koordinátor projektu: Ing. Ivona Svobodová, členové realizačního týmu: Ludvík Pinc, MUDr. Josef Doležal, Ing. Renata Masopustová, Ing. Lenka Skoupá, Bc.Vladimíra Tichá, Mgr. Marika Papežová, Bc. Markéta Nedvědová.

Zaměření konference: Hlavním tématem konference byla prezentace zkušeností s indikacemi, průběhem a posuzováním výsledků dosažených při pozitivních interakcích mezi lidmi a zvířaty.

Zoorehabilitace a aktivity se zvířaty pro rozvoj osobnosti: Na konferenci byl představen nový předmět bakalářského studia České zemědělské univerzity "Zoorehabilitace a aktivity se zvířaty pro rozvoj osobnosti". Byli jsme informováni, že byl také podán projekt na vytvoření samostatného oboru zabývajícího se touto problematikou. Tak držme palce!

Materiály: Všichni účastníci si kromě Sborníku příspěvků odnesli v ČR nedávno vydanou, v této oblasti zásadní publikaci nedávno zesnulého doktora Odendaala. Více viz rubrika Přečetli jsme za vás.

Zhodnocení konference:

Na konferenci panovala přátelská nálada, některé přednášející doprovázeli jejich čtyřnozí pomocníci, popř. potomci, což nikterak neubralo na odbornosti a vědeckosti příspěvků.

Celkem bylo přeneseno 31 příspěvků. Většina z nich se věnovala různým oblastem canisterapie (od metody výběru vhodného štěněte, po náročné a diskutabilní úkony jako je např. polohování se psy), hipoterapie (od etologických základů hipoterapie po vědecký výzkum - Měření tlakových sil a kontaktu těla jezdce a hřbetu koně), felinoterapii (oba příspěvky byly spíše kasuistikami). Svůj příspěvek Zvířata pomáhají postiženým dětem přednesla paní Vítková z Brněnské Zoologické zahrady. Zazněly však i příspěvky etické (ve kterých se stále opakovala otázka, zda je správné a v jaké míře je správné využívat živého tvora jako léčebné pomůcky) , lékařské a fyzioterapeutické a také pedagogické (oba mojeJ). Zazněly také tři zajímavé příspěvky z Rakouska.

Co mne nejvíce potěšilo:

Nejvíce mne potěšilo, že oba moje příspěvky byly přijaty pozitivně (ač byly z jiného soudku) a že mne díky nim v kuloárech vyhledala a oslovila řada úžasných osobností, které bych se jinak neodvážila oslovit a od kterých jsem vyslechla řadu potvrzení mých hypotéz o odcizování člověka přírodě, o možnosti "učit se od přírody" a o důležitosti snahy dostávat děti ze školních lavic do přírody.

Co mne nejvíce zaujalo:

Nejvíce mne zaujal příspěvek logopedky Bajtlerové Využití canisterapie v ambulanci klinické logopedie. V něm byla přestavena více než desetiletá průkopnická práce logopeda - dog asistenta. Bajtlerová pracuje s dětmi s nejrůznějšími logopedickými vadami (obvykle vážnějšími, než je pouhá patlavost) za pomoci svých psů.

V tomto příspěvku zaznělo několik, podle mne, závažných momentů:

Model toho, jak může tvořivý člověk propojit své povolání se svým kynologickým zájmem a koníčkem, a vytvořit unikátní a užitečnou práci.

Pejskům je ponechána volnost - skutečně spolupracují - nejsou jen balíkem, který se někde svalí a slouží jako teplá poduška s tlukoucím srdcem. A ve spolupráci mají značnou volnost. Za prvé spolupracovat nemusí: když jsou unavení nebo se jim cokoli nelíbí, mohou odejít mimo dění a práci do svého pelíšku. Na druhou stranu: se mohou se volně zapojovat do práce s klienty a logopedka Bajtlerová jim ponechává i značnou volnost a spoléhá na jejich (sic!) intuici a navazuje na ni. Při prezentaci tohoto příspěvku to vyznělo jako samozřejmost, ale mně to jako samozřejmost nepřipadá.

Bajtlerová si uvědomuje meze svých pejsků - a nedovolí dětem všechno a operativně předchází situacím, které by mohly kontakt dítě-pes nepříznivě narušit. Tj. její pejsci nejsou splachovací ňoumové, kteří by vydrželi jakékoli zacházení, ale do situací, které by neunesli (a zachovali se nevhodně) se díky citlivému přístupu psovoda nedostanou. (Napadlo mne, jestli vůbec mají canisterapeutickou zkoušku, protože jejich popisované chování se podobá chování mého ekopsa Aywy a mám pochybnost, jestli by ji udělala, neb je příliš citlivá.. Na druhou stranu i ona dokáže s lidmi samostatně pracovat.)

Bajtlerová si vytvořila vlastní unikátní metodiku. Např. pejsci jsou např. naučeni, že na správně vyslovené fonémy udělají určitý cvik, např. na "ččč" si sednou, na "ššš" si lehnou, na "ř" udělají panáček apod., což pochopitelně děti skvěle motivuje. Když vysloví foném špatně, pes nereaguje. A to je jen jeden příklad z mnoha prezentovaných.

Metody práce s jednotlivým dítětem upravuje a modifikuje podle okamžité potřeby. Nedodržuje tedy svou metodiku jako všelék jedině platný, ale dále ji modifikuje a usměrňuje, aby vyhovovala danému dítěti a dané chvíli.

Na práci přesahující její vzdělání si zve odborníky (fyzioterapeuta na polohování apod.).

Dále představila Bajtlerová mnoho příznivých kasuistik. S mnohými klienty pracuje dlouhodobě. Prostě super!

Jediné, co mne mrzí, je skutečnost, že příspěvek do Sborníku omezila na minimum a že neexistuje kniha - metodika, ve které by se s její prací a výsledky mohli seznámit i neúčastníci konference. Takže, studenti, budoucí logopedové, kdo byste se chtěl s touto problematikou blíže seznámit, musíte se obrátit osobně na ni.

Kde se dozvědět více?

Organizátoři konference mi darovali sborníky "navíc". Jeden naleznete v knihovně a druhý ve studovně katedry biologie a ekologické výchovy.

Na webových stránkám můžete sledovat další vývoj pokusu o založení nového oboru ZOOTERAPIE na ČZU a také to, kdy bude po druhé vypsán předmět Zoorehabilitace a aktivity se zvířaty pro rozvoj osobnosti a jestli za něj budou nějaké kredity i pro studenty UK.

Závěrem:

Konference dokázala, že existuje pozitivní interakce člověk - živý tvor a že je možné této interakce využívat jak v rehabilitaci, tak v pedagogickém procesu.

Přidat komentář

Liedloffová : Koncept kontinua

14. ledna 2009 v 21:25 | K. JANČAŘÍKOVÁ | Přečetla jsme za Vás (recenze)

Jean Liedloffová : Koncept kontinua - Hledání ztraceného štěstí pro nás a naše děti

Autorka popisuje své (celkem 2,5 roční) zkušenosti z několika expedic k jihoamerickým indiánům, u kterých pozorovala rodičovské a především mateřské chování. Hledala odpověď na otázku, proč jsou indiáni oproti nám, civilizovaným občanům moderního západního bohatého světa, o tolik šťastnější a vyrovnanější.

Nastínila problémy, které mohou pramenit z neuspokojených potřeb miminek a malých dětí, když jsou vychovány "nepřirozeně" tj. bez prakticky stálého tělesného kontaktu s matkou či jiným členem rodiny (postýlka, ohrádka, kočárek).

Zveřejnila příběhy rodin, které se v našem světě nechaly řídit intuicí a začaly být �%

Přidat komentář

Dvě básně

14. ledna 2009 v 21:16 | Jaan Kaplinski | Podklady EKONARATOLOGIE

Přes stovky lží a přes stovky žalů

střepina jara voní po brčálu

prostě jen být a maličko k světu

šťavely moje touží po rozkvětu

ztracený domov uprostřed času

v prostoru s klenbou ptačího hlasu

ze zítřka mrazí z dneška tě zebe

lodyhy nadnáší přítomnost nebe

všechno co ukrývá pod sebou hlína

má oči dokořán a nahoru vzlíná

z prachu jsi vzešel nech vzejít pylu

listům listenům vůní chlorofylu

duši máš z větru duši máš z prsti

a to je všechno vstaň a jdi růsti

***

Ale já chci být vzduchem

být větrem a létající ryby zvedat

z vln a znovu vlnám vracet

já chci být vodou

být jezerem a kolébat hnízdo

potápek a čeřit se v sytém stínu leknínů

já chci být lesem

být domovem pro všechny čekat

šumět a růst a jednoho dne

vyrvat dálnicím a městům

nazpět svou zem do poslední kapky

Básně ze sbírky Křídla zvedají stíny estonského básníka Jaana Kaplinského v překladu Vladimíra Macury

Přidat komentář

Všem mým studentům

14. ledna 2009 v 21:08 | K. Jančaříková | Základní informace pro všechny MÉ STUDENTY

..aktualizováno květen 2010

Požadavky

Všichni studenti zapsaní do mých předmětů mají povinnost tyto webové stránky sledovat, a to minimálně oblast Základní informace pro všechny mé studenty a daný předmět (v záložce vlevo).

U různých předmětů mám požadavky pochopitelně různé (viz jednotlivé záložky).

Společné je toto:

- aktivujte si e-mailovou adresu v Erudiu. Stéle ne všichni studenti mají funkční mail. Ti pak nedostanou informace o změnách výuky, a další klíčové zprávy, které je někdy potřeba rozeslat přes fakultním e-mail.

- řídím se studijním řádem. Zjistila jsem, že mnozí studenti chodí za mnou s požadavky, tkeré jsou v rozporu se studijním řádem, např. "zapište mi předmět, který jsem splnila v ZS před dvěma lety" apod. nebo žádají o vypsání dalších a dalších termínů mimo zkouškové období. Toto nejde a je to dnes velice hlídáno (díky kauze v Plzni). Plňte tedy své studijní povinnosti podle studijného řádu (jedná se hlavně o plnění studijních poviností včas a také o kontrolu zápisu splněných předmětů do indexu a Erudia vždy na konci zkouškového období daného semestru.

- očekávám, že student se seznámí se sylabem k předmětu na začátku semestru a že znát povinnou i doporučenou literaturu. (Student, který nechodí na přednášky a nezná povinnou literaturu, těžko může napsat test.)

- vedu si seznamy studentů, tj. je zbytečné zkoušet na mne fígl využívající anonymity VŠ studia. (Několikrát se na mne student obrátil na chodbě těsně před mou výukou s požadavkem: "Jé to je prima, že jsme se potkali, zapište mi prosím zápočet, který jsem složil.. .Vy už si nepamatujete ?!" Po kontrole jsem zjistila, že ve skutečnosti žádnou práci neodevzdal ..).

- seminární práce vždy pečlivě kontroluji - zaměřuji se především na kvalitu, autenticitu a správnou citaci zdrojů. (Mnohokrát jsem vrátila k přepracování práci, která byla celá stažená z internetu, a jednou jsem vrátila práci, kterou student okopíroval od spolužačky.)

- práce, které neodpovídají požadavkům, vracím tak dlouho, dokud nedosáhnou dostatečné kvality. A to nezávisle na ostatních studijních plánech studenta.

- od roku 2008/2009 umožňuji studentům umožňuji ve spolupráci s RNDr. J.Dlouhou, Ph.D. plnit si kurzy i formou e-lerningu (ovšem je nutné se do kurzu zapojit včas tj. na začátku semestru).

- očekávám, že si studenti kontrolují správnost zápisu do indexu a do ERUDIA, a to tak, abych mohla případné opravy provést včas (tj. do uzavření systému).

- očekávám, že se studenti omlouvají z dohodnutých termínů (zkoušek, konzultací atd.) a šetří tak můj čas a čas svých spolužáků.

- odevzdané seminární a zápočtové práce mohou být CEVV (pokud jsou kvalitní) zveřejněny (samozřejmě pod jménem jejich autora/autorů).

Jak komunikovat

Upřednostňuji komunikaci e-mailem a nebo osobně v konzultačních hodinách. Vždy napište nejen své jméno, ale také kurz, o který se jedná (na který jste u mě zapsáni) včetně jeho čísla. Vyučuji velké množství předmětů (z nichž některé mají dokonce stejné jménom jen se liší číslem). Na konzultační hodiny se raději objednejte e-mailem (přednost mají objednaní studenti).

Vypsané konzulační hodiny platí jen v semestru. Ve zkouškovém období je jiný režim (z důvodů exkurzí, státnic a dalších mimořádných povinností).

Pokud mne zastavíte na ulici nebo na chodbě, nepočítejte prosím s tím, že si zapamatuji o čem jsme hovořili. Tj. na chodbách konverzujme jen společensky (pozdrav, o počasí apod.), neříkejte mi nic závažného a zavazujícího. To nechte na konzultační hodiny.

Komunikace vychází od studenta - tj. pokud ode mne něco požadujete (zkoušku, zápočet), musíte být iniciativní. Někdy se e-maily ztratí, pak je nutné, abyste se Vy připomněli. využíveje spíš e-mail jancarikova@post.cz, než fakultní (ten již několikrát zklamal, ale zrovna nyní je zcela funční).

Co komunikaci brzdí jsou emotivní výstupy (pláč) a citový nátlak. Někteří studenti, kteří neplnili své povinnosti náležitě, vyžadují krátce před ukončením semestru výjimku a nestydí se odhalovat mi své životní situace, kterými si vynucují své - obvykle to, abych jim vypsala další termín zkoušky (po té, co na vypsané termíny nepřišli nebo se na ně nepřipravili), a to nejlépe ten a ten den v tu a tu hodinu. Často to ovšem nejsou problémy náhlé a nečekané, ale trvalé, a student s nimi mohl počítat a zorganizovat si svůj studijní plán tak, aby to zvládl. Vyučující nemůže zanedbávat své další povinnosti jen kvůli studentovi, který si špatně zorganizoval svůj čas a už vůbec ne kvůli někomu, kdo se pokouší vynucovat si něco, na co nemá právo.

Kdy komunikovat

Včas. Včas. Včas. Opakovaně se mi stává, že několik dnů nebo i hodin před uzavřením systému se najednou odkudsi z hlubin systému (často i z loňského roku) vynoří několik studentů, kteří "strašně nutně potřebují složit u mne zkoušku/získat zápočet" apod., protože "zápočet u Vás je to poslední, co mi schází, abych mohl/a dělat souborky/státnice" apod. Často jsou to studenti, kteří se několik měsíců ba i více než rok neozvali a často očekávají, že budu do noci číst jejich na poslední chvíli spáchané práce. NEBUDU!

Vzhledem k tomu, že mám na fakultě nemám celý úvazek a že mám tedy plno jiných (často vyčerpávajících) závazků, nezbývá mi nic jiného, než takovéto studenty, odmítnout.

Jak Vám mohu vyjít vstříc

Chápu, že někteří studenti např. při studiu musí pracovat nebo mají speciální potřeby, hendikepy a potřebují úlevy či výjimky. vyjdu všem ráda vstříc, ale musím o Vašich speciálních požadvcích vědět dopředu - tj. do 25.11. v případě ZS a do 17.4. v případě LS, a to proto, abych si mohla naplánovat svou práci.

Pokud Vám z nějakého důvodu nevyhovují mé konzultační hodiny, nabízím možnost konzultací nebo zápisu do indexu mimo prostory fakulty - v nějakém parku na Praze 8, a to v čase, na kterém se domluvíme (pokusím se Vám přizpůsobit). A nebo možnost jiného termínu na fakultě.

Další pozitiva

Osobní přístup k těm, kteří o to stojí.

Tyto webové stránky.

Možnost účastnit se mimostudijních aktivit (výlety, exkurze, soutěž o cenu děkana).

Možnost komunikace a konzultací mimo samotnou výuku.

Podpora těch, kdo o to stojí, v praxi (na škole, na které po absolvování působí).

Přidat komentář

Zázvorová limonáda

11. ledna 2009 v 12:11 | K . Jančaříková | Nabídka především ale nejen pro RODIČE

Vlaštovky a Amazonky A. Ransoma pili "zázvorové pivo", což byla ve skutečnosti zázvorová limonáda.

Dnes se již tento nápoj na některých místech dá koupit i u nás, ale třeba i Vy zatoužíte si ho připravit sami.

Jak na to?

Potřeby:

- kousek čerstvého zázvoru

- pitná voda nebo minerálka

- citrón nebo pomeranč

- med nebo cukr

Příprava:

Oddenek zázvoru oloupáme, nastrouháme a dáme do sklenice čisté pitné vody na cca 2 hodiny vyluhovat. Pak ochucenou vodu přecedíme do konvice, přidáme sladidlo (a třeba také citronovou nebo pomerančovou šťávu), zamícháme a podáváme.

Množství všech přísad upravte podle chuti, doporučené množství cca 2 cm oddenku na 2 litry vody. Nastrouhaný zázvor lze použít opakovaně.

Podle MICHOPULU, H. Kuchařka Zpátky domů. Smart Press.

Přidat komentář

Podzim 2007

10. ledna 2009 v 22:36 | K. Jančaříková | CEVV UK-PedF

Nový školní rok s sebou přinesl v Centru environmentálního vzdělávání a výchovy řadu změn. Hlavní změnou je zřejmě to, že má CEVV nového vedoucího - mne. Mým přímým předchůdcem byl doc. RNDr. Václav Ziegler, CSc., který vedl CEVV jeden rok a nepřímým RNDr. Eva Lišková, CSc., která ho v roce 1991, za laskavého požehnání tehdejšího pana děkana prof. PaedDr. Jiřího Kotáska, CSc., založila a vedla 15 let. Vzhledem k tomu, že jsem absolvovala Přírodovědeckou fakultu, a tedy jsem neměla možnost poznat práci CEVV UK-PedF jako student, bylo zřejmé, že vedení tohoto centra nebude první semestr snadné. Díky laskavé pomoci nyní již důchodkyně RNDr. Evy Liškové, CSc., členům katedry BEV (jmenovitě děkuji ing. Janu Andreskovi, Ph.D. a ing. Ivanu Štepkovi) a také jiných pracovišť UK PedF (jmenovitě děkuji Mgr. Karle Cikánové a Mgr. Aleně Skokanové) se podařilo v činnostech CEVV pokračovat i začít vytvářet nové tradice. S nejvýznamnějšími akcemi CEVV bych čtenáře Informatoria ráda seznámila.

Soutěž o cenu děkana UK Pedagogické fakulty Praha za práce v oboru ekologie a ochrana životního prostředí

Rok 2007: 16tý ročník soutěže

Do 16tého ročníku této soutěže bylo v letošním roce přihlášeno 14 prací. Z toho tři v kategorii "Diplomová práce, závěrečná bakalářská a práce z různých kurzů absolvovaných na UK PedF", šest v kategorii "Seminární práce" a pět posterů v kategorii "Volné téma".

Obhajoby a slavnostní předání finanční i věcné odměny autorům vítězných prací se uskutečnily v úterý 11. prosince 2007 v místnosti 303 na katedře Biologie a ekologické výchovy.

Oceněné práce a jejich autoři

V kategorii "Diplomová práce, závěrečná bakalářská a práce z různých kurzů absolvovaných na UK PedF" byla komisí vybrána diplomová práce Projekt mladých ochránců přírody Junior ranger project pro Chráněné krajinné oblasti Květy Černohlávkové. Komise tuto vynikající práci ocenila především pro její návaznost do praxe (podle metodiky v ní popsané probíhá výchova mladých ochránců přírody v několika CHK A NP), a za čerpání nejen z české, ale i ze zahraniční literatury. Autorka dostala Kč 4 000,- a balíček s věcnými cenami.

Sdíleným druhým místem byly oceněny diplomové práce Vliv člověka na přírodu v historickém kontextu, Týnec n. Sázavou Lenky Macháčkové a Poměr návštěvníků k ochraně přírody v NRP Praděd Markéty Beranová Markéta. Obě práce jsou velmi kvalitní a přinášejí užitek do praxe. Autorky dostaly Kč 2.500,- a balíček s věcnými cenami.

V kategorii "Seminární práce" byly sdíleným prvním místem oceněny práce a CHKO Moravský kras Dany Sládkové a Přírodní park Velkopopovicko. Jejich autorky dostaly každá velký balík s věcnými cenami.

V kategorii "Volné téma" komise ocenila nejvíce poster Konopí jako udržitelný zdroj Lenky Borkovcové. Autorka na obhajobě prací skutečně plamenně obhajovala naše české užiteční konopí (Konopí seté - Cannabis sativa L.) proti předsudkům vzniklých ze znalosti a zneužívání orientálního konopí (Konopí indické - Canabis indica Lam.) a přinesla dokonce i některé produkty z konopí k ochutnání. Autorka dostala Kč 1.000,- a balíček s knihami a Cdčky.

Poděkování dárcům

Děkan prof. RNDr. Pavel Beneš, CSc. věnoval na odměny pro autory vítězných prací ze stipendijních fondů (jako každoročně) 10.000,- korun. Většinu věcných cen (především knihy a Cdčka s problematikou ochrany životního prostředí, environmentální výchovy a knihy o přírodě) v tomto roce věnoval pražský koordinátor EVVO ing. Mgr. Petr Holý. Oběma jménem oceněných studentů velice děkujeme!

Výzva studentům

V roce 2008 proběhne 17tý ročník soutěže. Již teď je možné se do ní přihlásit. Přihlášky si můžete vyzvednout u Mgr. k. jančaříkové, sekretářky KBEV nebo stáhnout z webových stránek http://class.pedf.cuni.cz/Jancarikova.

Ekologická stezka pro děti "Nedělej z jezevce bezdomovce"

Spolupráce s Ekologickou sekcí České křes´tanské akademie

Dne 28. října 2007 se na Řípu uskutečnilo 1. Ekumenické shromáždění - ekumenická pouť na Říp nazvaná "Modlitba za domov". Organizátoři akce oslovili Ekologickou sekci České křesťanské akademie (ES ČKA) s prosbou o pomoc s realizací jedné doprovodné akce - Ekologické stezky pro děti, na které by se děti, které se se svými rodiči této akce zúčastní, prostřednictvím aktivit a her v přírodě seznámily s problematikou životního prostředí a naléhavostí péče o něj. Ředitel ES ČKA RNDr. Jiří Nečas poprosil o pomoc s realizací mne.

Cílová skupina: děti z křesťanských rodin

V oblasti environmentální výchovy je tato cílová skupina (křesťané) relativně nová a, především v zahraničí, v posledních letech hojně oslovovaná. Ekologický aktivista a myslitel Edward Wilson[1] to zdůvodňuje, tím, že se jedná o relativně velký počet lidí a hlavně, že jsou to obvykle lidé, kteří se nechají snáze motivovat k nelukrativnímu jednání (dobrovolná skromnost). Programy pro děti připravuje EK ČKA v rámci "Dnů vděčnosti za stvoření" řadu let a ohlas mezi křesťany je každý rok větší. Díky pochopení vedoucího katedry RNDr. Vladimíra Přívratského, CSc. mohla být Ekologická stezka realizována jako jedna z forem splnění zápočtu pro studenty kurzu Základy ekologie a problematiky životního prostředí, a tak se podařilo získat 17 dobrovolníků z řad studentů.

Cíl ekologické stezky

Mottem Ekologické stezky bylo rčení "Nedělej z jezevce bezdomovce", které upozorňovalo děti a jejich rodiče, že nejen lidé mají své domovy, ale také zvířata (a rostliny a houby) a že ani oni o ně nechtějí přijít. Cílem bylo, aby, pokud se jako křesťané modlí za domov, začali chápat slovo domov i ve smyslu místo života živých tvorů.

Přehled zastavení ekologické stezky

Ekologická stezka se skládala ze sedmi zastavení - několika stánků a několika zastavení pod širým nebem v lese, na kterých na děti čekali dva až čtyři studenti či studentky Pedagogické fakulty University Karlovy v Praze s řadou zábavných a edukačních úkolů. Stezka začínala a končila ve výtvarné dílně ing. Radky Joskové, kde si děti mohly vyrobit svého jezevce na dřevěný kolíček na prádlo a kde také dostaly startovací listinu a (po absolvování stezky) i malou odměnu.

Zastavení první - Zeměkoule je jen jedna! - zdroje jsou omezené.
Zastavení druhé - Každý má svůj domov. - biomy Země, zařazení druhů do ekosystémů, co kde žije, kdo kam patří.
Zastavení třetí - Dříve lidé pili z řek... Rybník a řeka - voda je vzácná, ochrana vody. Ochutnávka vody z různých pramenů brčky. Chytání rybiček a jejich určování.
Zastavení čtvrté - Barevný les. - Výtvarnice v lese a o lese.
Zastavení páté - Poznáš je? - určování českých běžných stromů.
Zastavení šesté - Netopýr není upír! - Jeskyně a její obyvatelé.
Zastavení sedmé - Nestavme na poli parkoviště, mohli bychom umřít hlady! - pole a půda, obiloviny, zelenina a co nás živí. Ochutnávka chleba a zeleniny.

Aktivity na každém zastavení byly rozděleny pro mladší a starší žáky.

Studenti byli na akci výborně připraveni a ukázalo se, že nejsou studenty pedagogické fakulty nadarmo: uvědomila jsem si, že to s dětmi skutečně skvěle umí - vlídně s nimi promlouvali a asistovali jim po celou dobu trvání stezky (cca 5h). Navíc i počasí bylo skvělé - slunečné a nemrazivé. Jeden z posledních nádherných dnů před příchodem zimy. Není divu, že ohlasy na toto akci byly velice pozitivní a že Ekumenická rada církví stojí o spolupráci i v dalším roce.

Přednáška Karla Kerouše - inspektora České inspekce životního prostředí

V pátek 14.12. 2007 se v místnosti 303 na katedře BEV uskutečnila jedinečná přenáška Karla Kerouše a jeho asistentky ing. Evy Tylové. Karel Kerouš se věnoval tématům:

1) Vývoj ochrany přírody ve světě, v Evropě a v České republice

2) Soustava Natura 2000, účinnost zákona č. 114/1992 Sb.

3) CITES - pašování zvířat, případy, ukázky neživých a živých exponátů

Posluchače nejvíce zaujaly jeho unikátní osobní zkušenosti s řešením jednotlivých případů pašování zvířat přes hranice. Vyprávění o nekončícím boji s jednotlivými pašeráky i smutné příběhy pašovaných zvířat, z nichž mnohá i řes následnou péči zahynula. Karel Kerouš si na přednášku přivezl spoustu materiálu - nejen fotografií v PowerPointové prezentaci, ale také skutečných zabavených věcí - kabelek, kostýmu, bot z hadí kůže, likéry a naloženými plazi a obojživelníky, lebkou medvěda, sušenou hlavu krokodýla atd., které jsme si měli možnost prohlédnout a osahat.

Stejnou přednášku se inspektor Kerouš uvolil mít pro naše další studenty i v letním semestru. Zájemci i ni mohou sledovat nástěnky na fakultě nebo webové stránky http://class.pedf.cuni.cz/Jancarikova.

Z dalších aktivit CEVV

Z dalších aktivit CEVV: exkurze se studenty do ekocentra TEREZA, zapojení do činnosti poradní skupiny EVVO Pražského magistrátu. Příprava a obhajoba prací v rámci předmětu Vybrané problémy životního prostředí.

Celý článek | Přidat komentář

Od září 2007 je v ČR Environmentální výchova poprvé v historii ze zákona povinná!

9. ledna 2009 v 21:11 | Mgr. Kateřina Jančaříková | Články odborné

Krátké legislativní zastavení

Školský zákon přijatý v roce 2004 s účinností od 1. ledna 2005 oficiálně zahájil českou kurikulární reformu, která byla připravována od roku 2001. Pro každý obor vzdělávání v základním a středním vzdělávání a pro předškolní, základní umělecké a jazykové vzdělávání se vydávají rámcové vzdělávací programy. Rámcové vzdělávací programy (RVP) vymezují povinný obsah, rozsah a podmínky vzdělávání, jsou závazné pro tvorbu školních vzdělávací programů, hodnocení výsledků vzdělávání dětí a žáků, tvorbu a posuzování učebnic. Rámcový vzdělávací program základního vzdělávání (RVP ZV) obsahuje Environmentální výchovu jako jedno z šesti průřezových témat.

Finální verze RVP ZV se podle zákona č. 561/2004, § 185, odst. 1. stává závaznou pro všechny školy. Od školního roku 2007/2008 musí školy podle ŠVP učit minimálně 1. a 6. ročník (resp. primu osmiletého gymnázia) a v každém dalším školním roce tyto třídy a nový 1. a 6. ročník. Od 1. září 2007 je tedy poprvé v historii výuka environmentální výchovy v ČR ze zákona povinná, neboť "průřezová témata tvoří povinnou součást základního vzdělávání" (RVP ZV, 6 kpt.).

Na základě metodických pokynů obsažených ve Strategii státní podpory ekologické výchovy v České republice z roku 1992 a Státním programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) v České republice z roku 2000[1] je již environmentální výchova na mnohých školách dobrovolně realizována několik let. Jako dlouholetý pracovník v oboru environmentální výchovy a lektor environmentální výchovy v postgraduálních kurzech pro učitele si bolestně uvědomuji, že úroveň výuky environmentální výchovy není všude stejná. Během své praxe jsem získala intuitivní představu, co by měla kvalitní environmentální výchova obsahovat (např. JANČAŘÍKOVÁ, 2004), ale stačí intuice? Rozhodla jsem se optimalizaci environmentální výchovy na prvním stupni základních škol věnovat v disertační práci a umožnit tak vznik kvalitní metodiky environmentální výchovy pro první stupeň základních škol.

Přidat komentář

Pomůcka – „Hra s ekosystémy“

9. ledna 2009 v 21:09 | Bečvářová, Štychová, Kyznerová, Skoumalová | Nabídka pro UČITELKY (UČITELE)

elmi dokonalá a pro žáky cca 5 třídy jistě velmi přitažlviá pomůcka. Obsahuje dvě velké zalaminátové plochy - první LES a druhou LIDSKÉ SÍDLO. A velké množství kartiček, které žáci pomocí "žvýkačky" na plochy umisťují. Pak mezi nimi mohou omyvtelnými fixami malovat např. potravní vztahy apod. Hra zatím nebyla vyzkoušena.

Hodnocení vyučujícícho: Naprosto úžasné a jedinečné dílo, do kterého autoři vložili velké množství času a i financí (laminát je drahý). Vzhledem k tomu, že jsou všechny obrázky naskenovány, bude pomůcka nepochybně využívána v mnohých školách. Započteno výborně! Doporučeno do soutěže o cenu děkan 2008! Doporučeno k tisku.

Vítězná práce soutěže o cenu děkana 2008.

Přidat komentář

Odpad - PP v češtině a francouzštině

9. ledna 2009 v 21:08 | Kaderová | Nabídka pro UČITELKY (UČITELE)

PP prezentace čj a fr. Prezentace byla vyzkoušena při výuce. Doporučuji do soutěže o cenu děkana za práci v obalsti ekologie a problematiky ž.p. 2008. K.J.

Prezentaci je možné po domluvě získat na katedře biologie a ekologické výchovy za cenu nosiče.

Přidat komentář

Času je málo a voda stoupá

9. ledna 2009 v 21:07 | Mgr. Kateřina Jančaříková | Aktivity, projekty, pokusy z dílny K.Jančaříkové

Plánujete školu v přírodě? Zkuste kooperativní motivaci "Času je málo a voda stoupá"

Citujte prosím takto:

JANČAŘÍKOVÁ, Kateřina. Motivace na školu v přírodě : Plánujete školu v přírodě? Zkuste kooperativní motivaci "Času je málo a voda stoupá".. Moderní vyučování. 2008, č. 6, s. 14-15. Dostupný z WWW: . ISSN 1211-6858.

Motivace na škole v přírodě

Blíží se čas škol v přírodě (následně také letních táborů) a mnozí učitelé, učitelky a vychovatelé stojí před otázkou, jak děti motivovat, aby na škole v přírodě "fungovaly" - uklízely si stany i chatky, konaly základní hygienu, nadšeně se zapojovaly do her i do učení, dodržovaly večerku, pomáhaly slabším, atd. Klasickým řešením je celopobytová soutěž o body. V takové soutěži žáci po celou dobu pobytu sbírají body a na konci je vyhodnocen, oceněn a odměněn vítěz - žák, který nabíral nejvíce bodů. Častější (a k jednotlivcům vlídnější variantou) je soutěž o body mezi (co nejvíce) vyrovnanými družstvy - na konci pobytu je vyhodnoceno nejlepší družstvo.

V poslední době je tento způsob vedení kolektivu kritizován (např. Kasíková, 1997) . Je upozorňováno, že přemíra soutěžení mezi žáky narušuje jejich vzájemné vztahy, spoluvytváří negativní psychosociální klima třídy a také prohlubuje nedostatek nebo naopak nadbytek sebevědomí u jednotlivých žáků.

Vzhledem k tomu, že soutěživé hry a motivační aktivity mají u nás ve školním (vždyť i pětistupňová škála hodnocení umožňuje srovnávání a soutěžení) a také v mimoškolním prostředí (skauting, pionýr) tradici, tak, ačkoli si mnozí pedagogové uvědomují, že zařazení soutěživých her není a ze své podstaty ani nemůže být spravedlivé (zvlášť pokud je ve třídním kolektivu integrován žák hendikepovaný a nebo žák mimořádně nadaný), je tento přístup stále tolerován a používán.

"Vždyť skutečný život je také nespravedlivý, tak ať se děti trénují," argumentují jeho zastánci. Nebo "I my jsme hráli takové hry a také jme vyrostli."

Citliví pedagogové obvykle soutěže koncipují tak, aby se míra nespravedlnosti minimalizovala - např. si dají práci s rozřazením žáků do vyrovnaných družstev, zařazováním různorodých úkolů umožňujících úspěch žákům všech nadání, atd. Jenže, to že něco dělá většina a nebo, že se to dělá již sto let, není zárukou toho, že je to nejlepší nebo vůbec správné, jak upozorňuje psycholožka Nováčková (2003).

Řada pedagogů a vychovatelů (např. Dobson, 1994, Gardner, 1993 nebo Holt, 1995) se domnívá, že existuje lepší cesta - vzdělávání bez soutěžení a porovnávání mezi spolužáky, porovnávání a soutěžení jen se sebou samým a se svými slabostmi. Tento přístup umožňuje vnímat jedinečnou hodnotu každého (i méně nadaného žáka). Méně nadaní žáci v takovém prostředí rozkvetou a nadaní se učí zodpovědnosti a empatii. Autorka, mj. pracující s nadanými dětmi, si díky těmto pedagogům a psychologům uvědomila, že srovnávání není deprimující jen pro děti hendikepované, mladší a slabší, ale také pro děti nadané a vynikající - jim totiž ubližuje také - neurotizuje je, manipuluje je do vzorců chování, které je vydělují z kolektivu, otevírají prostor šikaně atd. Literárně tuto problematiku skvěle zpracovala černošská spisovatelka Toni Morrisonová (1995).

Škola v přírodě umožňuje, podle mého názoru, ideální možnost tento systém vyzkoušet. Nevíte, jak? Tento příspěvek nabízí funkční řešení jak motivovat bez srovnávání, jak soutěžit bez vítěze a poražených, resp. jak to zaonačit, aby vyhrála celá vaše třída.

Času je málo a voda stoupá - informace o vzniku a cílech aktivity

Kooperativní pobytová aktivita pro celou třídu (skupinu 15 - 25 žáků) byla vytvořena a poprvé zrealizována v roce 2004 na letním táboře oddílu Dobromysl. Tábora se zúčastnilo dvacet chlapců a dívek z prvního stupně základní školy (1. až 5. třída). Později byla drobně modifikována a ještě dvakrát realizována.

Primárním cílem této aktivity je motivovat děti k plnění povinností nesoutěživou formou, podpořit jejich vzájemné vztahy, komunikaci a spolupráci.

Sekundárním cílem je seznámit děti s vybranými živočichy Afriky (popř. dalších kontinentů a oblastí), s etickým poselstvím knihy Času je málo a voda stoupá - není správné svéhlavě mrhat životy živých tvorů - každý život má hodnotu, diskutovat problematiku velkých vodních elektráren a další megalomantví, problematiku odchytu volně žijících zvířat.

Materiál a pomůcky:

- kniha Času je málo a voda stoupá (není nezbytná)

- arch papíru (nebo látka) větších rozměrů se zeleným středem a zelenými okraji (představuje zatápěnou oblast - přechodný ostrov veprostřed a bezpečné břehy) a modrým prostorem mezi ostrovem a břehy (představuje vodu)

- obrázky či kresby zvířat přiměřené velikosti a počtu (na třídu cca 40, od jednoho druhu může být více jedinců). Příběh se odehrává v tropickém pralese Jižní Ameriky, kde se vyskytují vačice, jaguáři, oceloti, lenochod tříprstý i dvouprstý, tapíři, hadi, žáby, brouci, atd. Pochopitelně je možné přesunut nši motivační hru jinam, např. do Afriky, jejíž zvířata jsou dětem známější, používáme ale zásadně jen takové druhy, které se spolu v přírodním ekosystému spolu vyskytují a, samozřejmě, ne ryby a další vodní živočichy (ty nepotřebují zachraňovat). Pro každé zvíře připravíme kartičku odborným názvem, jeho charakteristikou doplněnou zajímavostí z jeho života.

- zavírací špendlíky nebo jiné úchyty zvířat na plakát/látku

- seznam zvířat s údajem kolik joulů musí záchranáři vynaložit na jeho přemístění (popř. s volným místem na tento údaj)

- dřevěné korálky střední velikosti nebo jakékoli jiné hmatatelné vyjádření joulů (žetony, kartičky z tvrdého papíru, atd. - dejte přednost přírodním materiálům)

- šňůrky resp. pytlíčky na joulíky, aby se žákům lépe skladovaly

- prádelní šňůra, kolíčky na prádlo

Času je málo a voda stoupá - motivace

Motivace je založena na stejnojmenné knížce Johna Walshe a Roberta Gannona Času je málo a voda stoupá (Time Is Short and the Water Rises), ve které autoři popisují svou velkolepou akci na záchranu zvířat - operaci Gwamba. Jejich příběh se odehrává v tropickém pralese v Jižní Americe (dnešní stát Surinam) na území obětovaném velké vodní elekrárně van Blommestein Meer. V zaplavovaném území se přechodně vytvořily ostrovy, které se staly útočištěm mnoha druhů zvířat. Zvířata ovšem netušila, že v inženýrských plánech budoucí přehrady se s ostrovy nepočítá, že budou všechny za několik týdnů pod vodou. Dvěma mladým mužům ale není jejich osud lhostejný a s nasazením velkého úsilí, riskujíc zdraví i život, divoká zvířata chytají a převážejí z přechodného ostrova na pevninu. Mnohá ze zvířat se jim pochopitelně neodvděčí jinak, než škrábanci a kousanci, převrhnutím loďky, což je zvlášť ve vodě plné dravých piraní nebezpečné. Celkem se jim podařilo před jistou smrtí zachránit 10 000 zvířat. Uhynulá zvířata ovšem nikdo vyčíslit nedokázal. Vodní elektrárny kryjí dnes Surinamu více než 80% jeho celkové spotřeby energie.

Systém bodování

Místo bodů jsou používány jednotky energie - jouly (děti je upravily na "joulíky"). Pro vyjádření joulíků byly použity dřevěné korálky střední velikosti. Samozřejmě, lze použít celkem cokoli - jen dejte pozor, aby váš zdroj joulíků byl široko daleko jediný J - nevhodné jsou oblázky, žaludy apod. běžné přírodniny.

Odchyt některých zvířat (malý hlodavec) je jednodušší (méně energeticky náročný) tj. za méně joulíků, jiných (velký predátor nebo zvíře prudce jedovaté) složitější (více energeticky náročný) tj. za více joulíků. Na začátku školy v přírodě může učitel stanovit hodnotu obtížnosti záchrany jednotlivých zvířat buď sám nebo ve spolupráci s žáky. I když se rozhodne pro druhou variantu, musí učitel určit hodnoty alespoň několika zvířat - velikého (80 joulíků), malého (15 joulíků), mírně jedovatého (30 joulíků), žáci pak ohodnotí obtížnost odchytu ostatních zvířat ve srovnání s těmi již ohodnocenými, kterou učitel buď akceptuje a nebo o ni s žáky diskutuje. ("To by bylo až moc snadné, jen si představte, jak je buvol těžký." nebo "Chytit ropuchu není zase tak těžké, dejte trochu méně.")

Ideální je každý den rozdat přibližně 10 - 20 joulíků na dítě. První den poněkud více (to aby si večer žáci užili zachraňování a další dny usilovně sbírali joulíky) a poslední den tak, aby mezi dětmi bylo dostatek joulíků, k záchraně zbylých zvířat. (Pokud výpočty nevychází, improvizujte - může se např. "narodit mládě" nebo poslední zvíře na ostrově "zjančit" a vyčerpat více záchranářské energie.)

Průběh

První den, nejlépe okamžitě po příjezdu, jsou žáci informováni o celopobytové soutěži Času je málo a voda stoupá. Je jim převyprávěn obsah knížky, je vyvěšen plakát a, při připevňování zvířat na ostrůvek vprostřed, jsou představena jednotlivá zvířata (odborně správné názvy, kde žijí, čím se živí, jaké jsou jejich zvláštnosti - rychlost, jedovatost, obratnost, atd. z kartiček o zvířatech předem připravených). Žáci dostávají společný úkol - napodobit hlavní hrdiny knihy a zachránit všechna ohrožená zvířata z území, které bude zaplaveno.

Počet joulíků nutných k záchraně jednotlivých druhů (ať už s diskusí nebo bez ní) je zapsán na kartičky s jednotlivými zvířaty, která budou vyvěšeny poblíž plakátu/látky např. na prádelní šňůře s kolíčky.

Děti sbírají joulíky celý den (ať již za úklid, hry, aktivitu při učení, nebo za pomoc v kuchyni - prostě za jakékoli žádané činnosti a chování), na konci dne proběhne rituál "záchrany zvířat". Děti zhodnotí svůj počet joulíků, hodnotu zvířat a pokud jich mají dostatek, zachrání vybrané zvíře (systém by měl být nastaven tak, aby se to podařilo jen tomu největšímu sběrateli a jen pokud vybere zvíře s nejnižší hodnotou), mohou si ovšem joulíky ponechat do dalšího dne (tím se druhý den naprosto znemožní srovnávání) a také, a to je zábavnější a žádanější, se mohou začít sdružovat a vytvářet týmy pro záchranu jednotlivých zvířat. Žák, kterému chybí např. 5 joulíků do záchrany lva, vyvolává: "Kdo chce se mnou zachránit lva?"

Úkolem učitele je povzbuzovat žáky, aby vytvářili proměnlivé záchranné týmy, a také, aby se nezachoval záznam počtu získaných joulíků ani počtu zvířat, které kdo zachránil (v mnoha třídách je šikula, který si zvyšuje sebevědomí neúspěchem ostatních - cílem této motivační aktivity je mu to co nejvíce zkomplikovat naučit ho jiným vzorcům chování).

Pokud žáci odevzdají předepsaný počet joulíků, mohou vybrané zvíře přenést z ostrova vprostřed plakátu na souš na okraji.

Záchrana každého tvora se musí stát velkou událostí pro celou třídu i učitele. Všichni tleskají, hrají fanfáry apod. - vytvořte si spolu s žáky rituální oslavu.

Večer před odjezdem nebo lépe dopoledne posledního dne se slavnostně zachrání všechna zbývající zvířata a celá třída se raduje: "Dokázali jsme to!" Následuje oslava se zmrzlinou nebo dortem nebo předáním diplomů, pamětních listů, cen a podobně všem účastníkům. Na závěr by měla proběhnout řízená diskuse systému - žáci by měli dostat prostor vyjádřit své dojmy z kooperativního pobytové aktivity.

Pozitiva

Okamžitým pozitivem je, že motivační aktivita Času je málo a voda stoupá žáky prvního stupně skutečně motivuje - usilovně se budou snažit získávat joulíky a plnit své povinnosti, úkoly a co nejlépe se chovat, což pochopitelně usnadní učitelům jejich náročnou práci na škole v přírodě a všem, malým i velkým, účastníkům zpříjemní průběh celého pobytu. Žáci hendikepovaní a žáci slabší navíc nebudou prožívat svou nedostatečnost tolik, jako v jiných aktivitách a při (běžné) školní práci.

Následným pozitivem, které se projeví pochopitelně až po návratu ze školy v přírodě, je zlepšení psychosociálního klimatu ve třídě, prohloubení přátelských vztahů a spolupráce mezi žáky a navýšení důvěry slabších žáků k učiteli.

Možné problémy

Pokud metodou kooperativního učení žáci nejsou zvyklí pracovat, pravděpodobně se premiant třídy - "největší vzorňák" začne bouřit, protože si nebude moci (jak byl dosud zvyklý) budovat sebevědomí srovnáváním s ostatními resp. povyšováním se nad slabšími spolužáky. Pokud byl dosud tento jeho vzorec chování posilován ve škole i v rodině, budou jeho reakce pravděpodobně velmi silné. Učitel s nimi musí počítat, nesmí se jimi nechat zaskočit a nejlépe by si měl již předem vymyslet postup jejich řešení, který bude vzhledem k premiantově osobnosti nejvhodnější. Buď takového žáka první den do tajemství kooperativní motivace zasvětit (tím se ovšem posiluje se jeho povýšení nad ostatními, učitel však získá mezi žáky "pomocníka") - to je vhodné pro žáka mimořádných intelektuálních a charakterových kvalit, takového, který je schopen vysoké seberegulace; nebo ho nechat prožít všechny negativní emoce a následně s tím pracovat (pokusit se citlivě zmínit jeho povýšenost) - to je vhodné pro žáka mimořádných intelektových kvalit s problematickým charakterem a především nízkou seberegulací. V každém případě je pro takového žáka vybočení z těchto vzorců chování dobré - zbaví ho neurotizujícího tlaku ("kdybych nevyhrál, neměli by mne rádi") a umožní najít vhodnější formu realizace jeho nadání.

Obměny

Motivační aktivitu je po mírné modifikaci možné používat i v rámci školního roku. Záchrana zvířat pak probíhá méně často např. jednou týdně.

Motivační aktivitu je možné používat i opakovaně - např. každý rok na škole v přírodě zachraňovat zvířata z jiného kontinentu.

Na podobném principu je možné vymyslet celou řadu dalších motivačních aktivit.

Závěr

Aktivita Času je málo a voda stoupá vychází z konceptu environmentální výchovy na prvním stupni základních škol - konkrétně je zaměřena na osobnostních charakteristik, na rozvoj úcty k životu (živočichů i hendikepovaných nebo jen "odlišných" lidí) a na rozvoj spolupráce mezi žáky. Na tuto aktivitu logicky navazuje i rozvoj kognitivní (vlastní vzdělávání) - předávání informací o vybraném kontinentu a jeho vybraných obyvatelích, popř. klimatu, aj. práce s mapou, seznámení se s jednotkou jouly, a také rozvojem kritického myšlení a komunikační kompetencí (diskuse o kladech a záporech velkých vodních elektráren).

DOBSON, L. Být sám sebou. Praha : Návrat, 1994. 174s. ISBN: 80-85495-32-5.

GARDNER, H. Multiple Intelligences : The theory in Practise. USA, New Yourk : Basic books, 1993. 304s. ISBN 0-465-01822-X. HOLT, J. Jak se děti učí. Praha : Agentura Strom, 1995.

KASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha : Portál, 1997. 147s. ISBN 80-7178-167-3.

MORRISONOVÁ, T. Velmi modré oči. Praha : Hynek, 1995. 2. vyd. 221 s. ISBN 80-85906-05-8.

NOVÁČKOVÁ, J. Mýty ve vzdělávání. Kroměříž : Kopřiva-Spirála, 2003. 2. vyd. ISBN 80-901873-5-8. 44s.

WALSH J., GANNON R. Času je málo a voda stoupá. Praha : Mladá fronta, 1970.

Přidat komentář

Česká bříza prvním stromem Spravedlivým mezi národy - příběh v hodinách EV

9. ledna 2009 v 21:05 | Mgr. K. Jančaříková | Aktivity, projekty, pokusy z dílny K.Jančaříkové

Upraveno podle

JANČAŘÍKOVÁ, Kateřina. Příběh o bříze, která zachránila Jakuba, In Červenková, Kateřina.Sborník příspěvků a anotací z VII. pedagogické konference Středočeského kraje : Výchova a vzdělávání pro život. 1. vyd. Vlašim : Podblanické ekocentrum, 2007. s. 7-12.

Využití vyprávění příběhů v environmentální výchově v sobě skrývá velký potenciál. Na VII. pedagogické konferenci Středočeského kraje jsem měla možnost prezentovat teoretické pozadí nově vznikajícího oboru ekonaratologie. Pro ty, kteří se na konferenci nedostali, odkazuji na článek Příběh jako zdroj inspirace i povzbuzení (úvod do ekologické naratologie) ve Sborníku environmentálních studií, Praha : Karolinum, 2008.

Příběh v ekonaratologii odkrývá to, jak to v přírodě chodí,[1] příběh vypráví o životech zvířat či rostlin, příběh vypráví o lidech, kteří v přírodě strávili většinu svého života. Příběh posluchače nebo čtenáře vychovává, povzbuzuje i láká k následování. Příběh nemusí vyprávět jen lidé, můžeme naslouchat příběhům krajiny, zvířat, stromů a rostlin.

V tomto velice praktickém příspěvku bych chtěla představit pravdivý Příběh české břízy zachránkyně. A poskytnout pedagogům inspiraci, jak ho využít ve vyučování.

NÁZEV AKTIVITY: O BŘÍZE, KTERÁ ZACHRÁNILA JAKUBA

Téma: Environmentální výchova - ekonaratologie.

Věk dětí: 6 - 15 let (ZŠ). Z doporučených aktivit vybírá učitel podle věku a schopností žáků.

Účastníci: Celá třída.

Doba trvání: 90 min + případné rozšíření - přesah do dalších předmětů.

Potřeby a materiál: Fotografie/kresby dutých stromů. Hnízda a domečky resp. jejich fotografie a kresby. Výtvarné potřeby. Ostatní poskytne les.

Místo: Les, školní zahrada.

Klíčové kompetence žáků rozvíjené touto aktivitou:

- komunikativní - Žáci formulují a vyjadřují své myšlenky a názory. Učí se naslouchat.

- sociální a personální - Žáci spolupracují ve skupinách, učí se vnímat mezigenerační vztahy.

- občanské - Žáci se seznámí s problematikou pronásledování a rasové nenávisti. Buduje se soucit a úcta k životu.

- pracovní - Žáci se učí se používat různé materiály při výrobě domečků a úkrytů, učí se pečovat o svoje stromy.

Mezipředmětové vztahy a přesahy: Všechny předměty 1. a 2. stupně stupně ZŠ.

Začlenění tematických okruhů průřezových témat:

Environmentální výchova - ekosystémy - les, kulturní krajina

- vztah člověka k prostředí - naše obec.

Osobnostní a sociální výchova - osobnostní, sociální a morální rozvoj.

Mediální výchova - hledání dalších informací a fotografií na internetu.

Úvod do problematiky:

Na podzim roku 2007 byl izraelským památníkem Jad vašem udělen titul Spravedlivý mezi národy českému stromu - bříze, která zachránila lidský život. Dosud byl tento titul přiznáván jen lidem. Je relevantní ocenit strom?

V oblasti vědomostí, dovedností a schopností:

Ekosystém les - strom - úkryt pro mnohé tvory (veverky, strakapoudy, larvy brouků atd.). Strom může být dutý a zároveň živý. Duté stromy by neměly být káceny - nejsou nemocné, mohou žít (a pomáhat) ještě dlouho.

V oblasti postojů a hodnot:

přispívá k vnímání života jako nejvyšší hodnoty (lidé všech národů, ale i stromy si zaslouží naší úctu. I stromy jsou živé, i stromy mohou zemřít, některé stromy jsou chráněné zákony ČR).

vede k vnímavému a citlivému přístupu k přírodě a přírodnímu a kulturnímu dědictví.

Postup

Motivace:

Jakob Silberstein vypráví vnukovi o svém životě před přistěhováním do Izraele. Proč nevyprávěl synovi? Proč nevyprávěl dceři? Snad se styděl, že se musel schovávat, kdo ví. Podobně mlčela celá první generace přeživších. Teprve jako sedmdesátiletý dědeček se přestal strachovat, že se mu budou lidé smát, a začal vyprávět, jak to tehdy bylo, jak se stalo, že přežil, když ostatní zahynuli.

Kdysi dávno, když byl mladý, byli lidé na sebe zlejší, než jindy. Nevinné lidi, jen proto, že měli jinou barvu očí či vlasů, zavírali do koncentračních táborů, kde je mučili a vraždili. Jakob Silberstein byl polský Žid. Do Osvětimi se dostal s rodiči a bratry v roce 1942. Tábory byly oplocené, hlídali je vojáci se psi. Utrpení vězňů se nedá vypovědět. Na začátku roku 1945 se Jakobovi Silbersteinovi podařilo utéci z tzv. pochodu smrti. Chodil po lesích, skrýval se, ale všude ho hledali. Měl hlad a do obchodů nemohl. Zoufale se potácel po lese, přešel hraniční hory a dostal se do moravskoslezské vesnice Šunychl. Zde zaklepal na dveře jedné chalupy. Jana Sudová, která mu otevřela, věřila Bohu a naplnila příkaz evangelia "tomu, kdo prosí, má být dáno". Nakrmila ho a starala se o něj. Jistý úkryt mu ale poskytnout nemohla. Nacističtí vojáci chodili a hledali uprchlíky a partizány. Prohledávali každý kout v domě i ve stodole. Nešlo už jen o život Jakoba Silbersteina, ale i o život paní Sudové a její dcery Aničky. Nacističtí Němci totiž za přechovávání uprchlíků popravovali celé rodiny.

Jakob Silberstein rád pozoroval přírodu. Jednou, když ho trápili výčitky svědomí, že ohrozil dva lidské životy, zahlédl králíka, jak vylézá z kmene velké břízy.

"Jakoby mi ukazoval úkryt," napadlo ho. Vylezl do koruny stromu a zjistil, že bříza je dutá. Teď se mu hodilo, že v Osvětimi pracoval jako kominík - vyzkoušel dutinu - byla právě tak velká, aby se do ní mohl spustit.

"Tady se schovám, až zase budou vojáci lovit lidi," řekl si. A odstranil z dutiny ztrouchnivělé dřevo a malinko ji rozšířil.

V dutině se před nacisty schoval několikrát. Jednou byla pátrací akce tak dlouhá, že musel strávit v dutině devět hodin. Dutina byla nepříjemně těsná, brněly ho ruce, nohy mu umdlévaly, ale když se podíval vzhůru, viděl nebe, a to mu dávalo naději.

Vojáci tehdy chodili tak blízko kolem břízy, že se bál, že uslyší jeho dech a jeho srdce z kmene stromu, tak jako slyšel on je. Ale neslyšeli ho. Nenašli ho. Dožil se do konce války. Z rodiny přežil jen on sám. Vystěhoval se do Izraele, kde vystudoval, oženil se a kde se mu narodily děti a vnuci.

Teprve jako dědeček vyprávěl o bříze, která ho zachránila a statečné české ženě - křesťance, které ho nevyhnala. A vydal se do Česka je hledat. Nalezl Aničku - také již postarší paní.

V Jeruzalémě paní Anna Gerlová vzpomínala, že si s ostatními dětmi po válce u břízy hrávala. "Lezli jsme po všech stromech," vzpomíná, "ale na tuhle břízu ne. Nikdy jsem v té dutině nebyla. Všichni jsme znali její příběh. Byla pro nás příliš posvátná."

Když bříza zahynula a spadla, dopravil památník Jad vašem část jejího dutého kmene do Jeruzaléma do aleje spravedlivých. A udělil jí vyznamenání Spravedlivý mezi národy, které před tím udělil i Janě Sudové a její dceři.

Příběh dnes 83letého Jakoba Silbersteina skončil šťastně, ale příběhy více než šesti miliónů Židů se během druhé světové války završily tragicky. jejich hrdinové nenašli v pravou chvíli úkryt.

(Převypravováno podle článku Arona Hellera Yad Vashem honors Czech 'righteous tree'.)

Pracovní postup:

Aktivity společné (1. hodina)

1) Motivujeme děti výše zmíněným příběhem.

2) Hledáme dutiny ve stromech v lese a na zahradě.

3) Připravujeme úkryty pro čmeláky, ptáky, netopýry, užovky.

4) Břízu zabil blesk - i strom může umřít - ke starým stromům je potřeba mít úctu - památné stromy.

5) Hra na schovávanou.

Aktivity pro skupiny o 3 - 5 žácích - obcházejí stanoviště (2. hodina)

1. stanoviště: dutý špalek s viditelnými letokruhy a fotografie letokruhů zajímavých stromů. Úkolem je spočítat letokruhy na špalku a vymyslet životní příběhy stromů. Pozn. letokruhy nejde nikdy spočítat úplně přesně, než se začnou tvořit letokruhy, uplyne několik let, v dutém stromu nejsou letokruhy zachované, učíme se odhadovat podle letokruhů zachovaných.

2. stanoviště: výroba "Vyznamenání stromu". Žáci navrhnou a vyrobí vyznamenání pro břízu a nebo pro své stromy (mohou je ocenit, že jsou pro ně prolézačkou, že si hrají se šiškami, že jedí jejich plody apod.).

3. stanoviště: žáci se konkrétně jako projev vděčnosti postarají o břízy (nebo jiné stromy) na zahradě např. nanošení kompostu ke stromu, zasazení mladého stromku, zalití nebo alespoň hrabání a spálení listí (obrana proti houbovým onemocněním) apod.

4. stanoviště: Domečky v lese. Na toto stanoviště nachystáme žákům úkryty/domečky - hnízda různých ptáků, budky, plástve včel, hnízda vos, sršňů, ulity, atd. Fotografie různých dutin a jejich obyvatel.

Možnosti rozšíření aktivity:

Jazyk a jazyková komunikace

- Příběhy nebo básničky o stromech.

- Pro mladší: kpt. Domečky v lese z Mravenečkova dobrodružství Vitalije Biankiho. Pro starší: autobiografické příběhy z druhé světové války (Elie Wiesel, Ruth Eliašová).

- Vyzveme děti, aby vyprávěly nebo napsaly o "svém stromu". Žáci se stanou patrony stromu, který si vybrali.

- Vymyslíme podobný příběh. Hledáme s žáky pravdivý a vymyšlený příběh (schopnost rozlišit fakta a fikce je velmi důležitá - součást kritického myšlení).

Matematika a její aplikace

- Počítání s letokruhy - hledání, kdy jsem se narodil já, kdy moje maminka, kdy babička apod. Začátek práce s časovou osou - nula je vyklíčení semenáčku našeho stromu.

- Vypočítání kolik komu z příběhu bylo let.

Člověk a jeho svět resp. Člověk a společnost, Člověk a příroda

- Historie druhé světové války a konce 20. století.

- Lidé a čas - stromy žijí déle, než lidé.

- Etické a občanské aspekty: Dokázal bys pomoci? Problém genocidy, neonacismu. Dokázal by sis poradit - našel by sis úkryt? Vcítění do pocitů pronásledovaného (strach o svůj život, zodpovědnost za životy těch, co mu pomáhali, vděčnost za úkryt), vcítění do pronásledovaných zvířat (králíka, apod.).

- Proč Anička a ostatní děti považovaly strom za "posvátný". Proč do něj nelezly?

- Kolik životů vlastně bříza zachránila? (Jakob Silberstein, Jana a Anna Sudové, možná další lidi a určitě mnoho dalších živých tvorů).

- Jakobův syn Alex Silberstein, říká, že teprve, když uslyšel otcův příběh, porozuměl mu. Jaké mohly být překážky v porozumění mezi otcem a synem? (Otec se choval divně, křičel ze spaní, aj.). Význam vypravování osobních příběhů a mezigenerační komunikace.

- Mapa Evropy a Izraele - kudy Jakob Silberstein cestoval.

- Hledání paralel ve světové literatuře a v regionálních příbězích (např. Žeberská lípa. Lukášova zpívající lípa).

Umění a kultura.

Výtvarná výchova

- Kresba obrázků k příběhu.

- Výroba vyznamenání.

- Fotografie dutin stromů.

Hudební výchova

- Bude zima bude mráz, kam se ptáčku kam schováš (do dubu, do javora, do bezu).

- Písně o bříze.

- Izraelská hymna.

- Skládání Ovace na statečný strom.

Tělesná výchova, Člověk a zdraví

- Hra na schovávanou.

- Šplhání po stromě, prolézání dutinou - tunelem apod. prvky zážitkové pedagogiky.

Člověk a svět práce

- Práce s drobným materiálem - výroba domečků pro čmeláky z kůry.

- Konstrukční činnosti - výroba ptačích budek.

- Pěstitelské práce - dlouhodobá péče o jeden konkrétní strom - nejlépe na zahradě nebo v okolí školy, možno ale ovšem i o malinký semenáček ve třídě.

Použitá a doporučená literatura:

Jančaříková, K. Příběh jako zdroj inspirace i povzbuzení (úvod do ekologické naratologie). In Sborník environmentálních studií. Praha : Karolinum, 2008 (v tisku).

Heller A. Yad Vashem honors Czech 'righteous tree'. Dostupné na http://www.bakersfield.com/893/story/254892.html. [Cit. 10.10.2007] a také dostupné na http://www.breitbart.com/article.php?id=D8S5786G2&show_article=1. [Cit. 30.11.2007].

Wenig, A. O zpívající lípě v Telecím. České pověsti, 1939. Dostupné http://www.teleci.cz/obecpovestwenig.php [Cit. 30.11.2007].

Žeberská lípa Dostupné na http://www.jezerka.unas.cz/lipa.php [Cit. 30.11.2007].

Prosím řádně citujte:

Přidat komentář

HOUBY

9. ledna 2009 v 21:02 | Nožičková, Jandová, Křižanová, Máchová | K vypůjčení

Poster se zaměřil na naše běžné houby, které rozděluje do dvou skupin (jedovaté a jedlé), přičemž v každé skupině jsou houby 4. Vprostřed je namalována houba, na které se učí žáci poznat jednotlivé části houby (klobouk, nohu, prsten, atd.). Na posteru je recept na houbovou pomazánku. Poster byl předveden žákům 6. třídy, kterým se prý velmi líbil. Žáci na něm ocenili to, že vše znali.

Hodnocení vyučujícího: Když odhlédnu od skutečně nepodařené prezentace skupinové práce, což je těžké, zdá se mi obsahově poněkud chudý - Češi jsou národem houbařů a proto se mi zdá, že v 6. třídě všechny informace na posteru jsou pouze "opakováním". (Z reakce žáků, kterou prezentovaly dvě autorky, ale tato výtka vyznívá pozitivně.)

Recept na posteru není nejlepším nápadem, protože není možné jíst s žáky houby v pomazánce vyrobené ve škole :-(. Oceňuji ale velice jeho vyzkoušení v praxi a to, že kresba houby v centru je vlastní a zdařilá.

Poster lze zapůjčit v CEVV na katedře biologie a ekologické výchovy UK-PedF.

Počet komentářů: 2502

Ekomóda čili ekologické odívání

9. ledna 2009 v 21:00 | Válková Veronika, Drnovcová, Ždárská a Bobíková | K vypůjčení

Poster velmi pěkně výtvarně zpracovaný, určený pro 2. stupeň ZŠ. Na posteru jsou vlastní fotografie oděvů z přírodních materiálů a informace, které auorky projektu získali od prodavačů v obchodech s textiliemi z přírodních materiálů.

Hodnocení vyučujícího: Poster považuji za velmi povedený - téma je originální a akutální, nepochybně přitáhne dostpívající žáky a umožní jim zamyšlení se nad problematikou vztahu k přírodě v konkrétní oblasti Co si obleču. Oceňuji, že doporučuje i oblékání ze Second Handů aj. úsporné možnosti. Nejvíce si cením toho, že se jeho autorky vydaly do terénu - hledaly a navštívily obchody, dělaly rozhovory s prodavači a fotografovaly si v nich oblečení. Téma bylo tak poutavé, že se konečně rozproudila ta pravá diskuse při prezentaci. Započteno výborně! Doporučeno do soutěže o cenu děkana 2008. Doporučeno k tisku.

Poster je možné si zapůjčit v CEVV.

Přidat komentář

Chraňte stromy!

9. ledna 2009 v 20:58 | Tereza Saga | K vypůjčení

Poster je velmi výtvarně zdařilý (koláž).

Vyzývá k ochraně stromů. Doporučuji do soutěže o cenu děkana 2008.

Poster je možné zhlédnout na katedře biologie a ekologické výchovy, kde se stal součástí místní výzdoby. Po domluvě je možné ho i krátkodobě zapůjčit.

Poster vydal Magistrát hl.m. Prahy - do vyčerpání zásob je možné si ho zdarma vyžádat u Mgr. Mgr. P. Holého - kontakt

Holý Petr (MHMP) [Petr.Holy@cityofprague.cz]

Přidat komentář

Pět rad jak prát a o přírodu lépe dbát - postery v různých barvách a plakáty v různých barvách.

9. ledna 2009 v 20:55 | Stojanová | K vypůjčení

Autorka na toto téma zpracovala výtvarně jednak poster v několika barevných provedeních a dále letáky s jednotlivými radami (také v několika barevných provedeních). Domnívám se, že úroveň výtvarná je natolik zdařilá, že by bylo možní tisknout okamžitě ve větším množství. Informace na letácích převzala ze serveru Ekospotřebitel, který náležitě citovala. Doporučuji dou soutěže o cenu děkana 2008. K.J.

Práci je možné prohlédnout po domluvě na katedře biologie a ekologické výchovy.

Přidat komentář

Vliv životního stylu na vývoj svalové soustavy - PP s manuálem pro učitele biologie

9. ledna 2009 v 20:53 | iří Bradáč, Michal Filipin, Radim Ondra Karel Primas | Nabídka pro UČITELKY (UČITELE)

Velmi zdařilá PowerPointová prezentace, která vznikala po mnoha konzultacích. Studenti zdárně propojují učivo biologie - biologie člověka (svalová soustava) s problematikou životního prostředí a odcizení od přírody (méně pohybu, práci i odpočinek u počítače). Jaké svaly trpí, jak se mění postava, atd. Prezentaci lze využít k opakování učiva biologie nabo k realizacio průřezového tématu environmentální výchova (mezipředmětový vztah s biologií a dějepisem). V práci jsou jen autentické fotografie jejích autorů! Práci navrhuji do soutěže o cenu děkana 2008. K.J.

Prezentaci je možné po domluvě vidět či zakoupit za cenu nosiče (CD či DVD), popř. okopírovat zdarma na flesh disk v CEVV M.D. Rettigové. Pokud máte zájem - konbtaktujte mne. K.J.

Přidat komentář

<< První < Předchozí 12 3 Další > Poslední >>

ano		22.4% (361)
spíše ano		18.3% (294)
nevím		20.1% (324)
spíše ne		19.1% (308)
ne		20.1% (323)