Dvě básně
14. ledna 2009 v 21:16 | Jaan Kaplinski
|
Podklady EKONARATOLOGIE
Přes stovky lží a přes stovky žalů
střepina jara voní po brčálu
prostě jen být a maličko k světu
šťavely moje touží po rozkvětu
ztracený domov uprostřed času
v prostoru s klenbou ptačího hlasu
ze zítřka mrazí z dneška tě zebe
lodyhy nadnáší přítomnost nebe
všechno co ukrývá pod sebou hlína
má oči dokořán a nahoru vzlíná
z prachu jsi vzešel nech vzejít pylu
listům listenům vůní chlorofylu
duši máš z větru duši máš z prsti
a to je všechno vstaň a jdi růsti
***
Ale já chci být vzduchem
být větrem a létající ryby zvedat
z vln a znovu vlnám vracet
já chci být vodou
být jezerem a kolébat hnízdo
potápek a čeřit se v sytém stínu leknínů
já chci být lesem
být domovem pro všechny čekat
šumět a růst a jednoho dne
vyrvat dálnicím a městům
nazpět svou zem do poslední kapky
Básně ze sbírky Křídla zvedají stíny estonského básníka Jaana Kaplinského v překladu Vladimíra Macury
