Od své babičky, která už bohužel nežije, jsem zdědila zlatý prstýnek. Dostala jsem od ní více věcí, ale ten prstýnek bych ráda vypíchla. Je to krásný a starý zlatý prstýnek, který měla babička spoustu let. Dostala jsem ho sice až po její smrti, ale ještě když žila mi ho babička ukázala a řekla mi, že ho jednou zdědím.
Prstýnek pro mě samozřejmě hodně znamená. Je to kus historie naší rodiny a také věc, kterou můžu v budoucnu věnovat svým dětem, když je budu mít. K prstýnku mám velice blízký vztah, protože je zděděný. Nevím sice jakou má hodnotu, ale pro mě je velice cenný. Beru ho také jako jeden ze svých talismanů. Doprovázel mě na důležité zkoušky a události v mém životě a ještě také doprovázet bude. Babička tak mohla a bude moci být se mnou v těchto důležitých chvílích.
Myslím si, že někdy je určitě lepší zdědit starou a oprýskanou věc, která má duši a historii než super novou inovaci moderní doby, která je chladná a bez duše. Pro mnoho lidí by tato moderní věc byla určitě mnohem lákavější. Zděděná věc může ale pro člověka znamenat mnohem víc a to ani nemusí mít vysokou finanční hodnotu. Je to něco, s čím je ten člověk citově spjat a má k této věci zvláštní pouto, tak jako já mám silné pouto ke zděděnému prstýnku od své babičky. Znamená pro mě opravdu hodně. Dokonce se cítím nesvá, když ho náhodou zapomenu na nějakou důležitou událost v mém životě.
Smyslem lidského života by nemělo být kupování a zahlcování se stále novými věcmi. Měli bychom si mnohem více vážit starých nebo zděděných věcí, které pro nás mnohdy mají velikou cenu. V přírodě také nemůžeme vzít starý strom a hned mít nový stejně veliký a silný. Proto je důležité pečovat o to, co je tu s námi už mnoho let a naučit se si toho vážit.