Problematika Environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty
Zavádění předmětu environmentální výchova do škol i povinnost jeho zařazení do ŠVP jako jednoho z průřezových témat nás, učitele, zavazuje možná více, než si uvědomujeme. Pro mnohé z nás je výuka environmentální výchovy obtížně uchopitelná, jednak proto, že je to předmět relativně nový a především proto, že gró tohoto předmětu spočívá v ovlivnění budoucího rozhodování nynějších žáků. Navíc nejde primárně o to, podporovat žáky jevící přirozeně o problematiku životního prostředí a přírodu zájem, ale především ovlivnit žáky nepřírodovědného zaměření - budoucí architekty, bankéře, podnikatele a politiky. Cílem environmentální výchovy je, aby současní žáci za třicet let, až vyrostou, dostudují a dostanou se na pozice, ve kterých budou rozhodovat, rozhodovali s přihlédnutím na potřeby a problematiku životní prostředí.
RVP nabízí tři možnosti jak environmentální výchovu vyučovat
1) zavedením zvláštního předmětu
2) zařazením do jiného předmětu (jeho týdenní dotace se rozšíří z volně disponibilních hodin)
3) prací na projektech
Této problematice bych se ráda věnovala podrobněji v dalším čísle (pro zájemce odkazuji na 7. kapitolu RVP ZV).
Jiné cíle, jiné metody
Je jisté, že velmi záleží na tom, aby budoucí inženýři, architekti a bankéři nebyli způsobem výuky environmentální výchovy odrazeni. Je celkem jedno, jestli budoucí zpěvák, herec nebo malíř má nebo nemá rád matematiku, ale lidé všech profesí by měli mít vybudovaný hluboký a kladný vztah k přírodě a ve svých rozhodováních v osobním i profesním životě aspekt ochrany životního prostředí zohledňovat (v moderní terminologií: mít kompetence nazývané souborně např. "ekologické myšlení").
Tento rozdílný cíl nás pochopitelně nutí používat jiné metody výuky a práce s dětmi (tím samozřejmě nechci říci, že tyto metody nepatří do jiných předmětů). Jsou to metody aktivizující, názorná výuka, projektové vyučování, ale i dramatická výchova a atrfiletika. Velmi důležité je také umožnit dětem návštěvu různých ekosystémů (základními jsou zahrada, les, louka, mokřad, okolí potůčku, okolí rybníka) a zařízení jako (např. větrné a vodní elektrárny, vodárny, čistírny odpadních vod, spalovny odpadu apod.) a také dbát na prostředí třídy, školy a školního pozemku i vybavení kabinetu. Klasická výuka - výklad, rozhovor a zkoušení z probraného učiva ve stále stejné holotřídě rozhodně není tou pravou cestou. Musíme žáky (a to i ty, které přírodověda nebaví a ty, kteří mají rodiče bez ekologického cítění) zaujmout a nadchnout. V hledání a realizování nových metod naštěstí nejsou učitelé sami - pomoc a podporu najdou v mnohých nevládních organizacích (TEREZA, M.R.K.E.V., SEVER, Chaloupky, Dřípatka aj.), ve kterých se zkušení lektoři věnují jak dětem, tak i učitelům.
Jednou z možností, jak žáky základní školy zaujmout a získat, která se mi velmi osvědčila, je umožnit jim vztah s nějakým zajímavým živáčkem. Takový vztah přirozeně rozvíjí žákovu osobnost v oblastech vědomostí i dovedností - budování úcty k životu, odpovědnosti, citlivosti k potřebám tohoto konkrétního živáčka, ale i k potřebám celého ekosystému (vedeme děti k úvahám typu: "Kde žijí divoká zvířata tohoto druhu, daří se jim dobře?" nebo "Budu podporovat ochranu tropického pralesa, aby divoké oblovky nepřišly o přirozené prostředí."), podněcuje aktivitu a tvořivost žáků a buduje mnohé další požadované kompetence.
Osobní zkušenost
Jako lektor ekologické výchovy navštěvuji různé školy a mám tak příležitost nabízet a rozdávat živoucí důkazy chovatelských úspěchů našeho Daniela, které by nás dozajista vyjedli, kdybychom si je všechny ponechali. Dělám to několik let. Nedávno jsem díky páťačce Aničce pochopila, že jsem se stala "tetou přes křečky a všechna zvířata". Do Aniččiny třídy chodím s programem jednou ročně. Přesto si mne Anička a její spolužáci (i mnoho dalších dětí z jiných škol) pamatují. Sotva vejdu do školy, běží ke mně, zdraví mě a hned mi referují, jak se křečkům (pískomilům, pakobylkám, strašilkám nebo jiným živáčkům, podle toho, jaké dostali) daří. Zážitek ze vztahu ke zvířátku a péče o něj je pro takřka všechny dětí tak silný a příjemný, že si pamatují i takovou obyčejnou "tetu" jako jsem já, kterou vidí jednou za rok nebo ještě méně. Doufám, že si díky tomu více zapamatují i to, o čem jsem s nimi hovořila.
Výzkumy pozitivního působení kontaktu se zvířaty
Mnoho odborníků - psychologů i pedagogů - u nás i v zahraničí nadto potvrdilo pozitivní vliv přítomnosti nějakého živáčka ve třídě: kontakt se zvířaty zvyšuje dětem sebevědomí, napomáhá řešit sociální i školní obtíže. Lidem, kteří se mazlili se svými miláčky, stoupaly hladiny endorfinů a dalších látek ovlivňujících pocit spokojenosti, pohody a štěstí. Přítomnost akvária s rybkami v čekárně zklidňuje pacienty, zvyšuje jejich ochotu spolupracovat s lékařem a snižuje jejich vnímání bolesti.
Moderní doba - hledání nových cest ke zvířatům
Málokterá domácnost v současnosti chová domácí užitková zvířata a ne všichni rodiče jsou natolik tolerantní, aby povolili dětem zvěřinec v paneláku. Dětem často vztah ke zvířeti chybí. Existuje několik společností zabývajících se kompenzací nedostatečných vztahů se zvířetem oficiálně. Nejznámější metodou je Canisterapie - kontakt se psem. Psovodi vodí své speciálně vybrané a vycvičené psy mezi postižené děti, do nemocnic i do škol k zdravým dětem. Někteří psi volně pobíhají, olizují, vrtí ocasem a všelijak jinak dávají najevo přízeň a rozveselují mysl, jiní vyskočí ke klientovi do postele a zahřívají mu bolavé místo. Program určený školám začíná prací s vtipnými pracovními listy a končí návštěvou pejska s psovodem ve třídě (tento program si i vy můžete objednat - více v materiálech Asociace zastánců odpovědného vztahu ke zvířatům). Hypoterapie - kontakt s koněm, je prokazatelně velmi efektivním způsobem rehabilitace dětí po dětské mozkové obrně a jinak motoricky postižených. Hypoterapii by si určitě naordinovalo i mnoho zdravých dětí, ale o možnostech pro ně nevím - i postižené děti často musí čekat, než jsou do tohoto programu zařazeny. Naštěstí pozitivně působí i menší a méně náročná zvířátka. Můžete je pozvat s rodičem některého žáka na návštěvu a nebo si můžete do třídy pořídit vlastní. Obé má své výhody - návštěvy umožní seznámit se s více druhy zvířat, není nutné řešit otázky typu: "Kdo tento týden čistí akvárium?" Vlastní zvířátko zase umožní těsnější kontakt, dlouhodobé pozorování i učení se zodpovědnosti a vytrvalosti. Třetí možností je nějakou ve třídě dobu pozorovat zvířátka divoká - stínky, žížaly, sarančata, plzáky, která po několika dnech šetrně vrátíme na místo odchytu (pozor, abychom nechytali chráněná zvířata).
Zvířata ve školách mají svou historii
Ráda bych stručně upozornila na skutečnost, že chov zvířat k českým školám patřil - např. prof. Bohuslav Řehák (mj. ilustrátor a skautský náčelník) nabádal ještě v šedesátých letech učitele biologie, aby nepřerušovali tradici ukázkového chovu drobného hospodářského zvířectva a pěstění nejdůležitějších českých plodin a léčivých bylin. Nepodařilo se. Neodvažuji se prohlašovat stejně jako Bohuslav Řehák, že na každou školu patří ukázkový chov králíků, drůbeže a bource morušového a včelařský kroužek s nejméně dvěma úly. Přesto si dovoluji doporučovat, aby žáci na každé škole měli možnost seznámit se s chovem a péčí o nějaké zvíře. (Úvahy o posunu od zvířat užitkových ke zvířatům exotickým a všech důsledcích, které tento posun přináší, ponechávám někomu jinému.)
Reflexe - konkrétní příklady ze škol
Učitelka z prvního stupně přijala do třídy suchozemskou želvu. Po asi dvou letech prožitých v poměrně intenzivním vztahu, popisuje, že "přítomnost želvy, která pomalinku chodila mezi lavicemi, všechny zklidnila, dokonce i hyperaktivní dítě".
Speciální pedagožka, která si do své pracovny zve děti se specifickými poruchami učení a provádí s nimi individuální nápravy, má terárium s pískomily. Uvádí, že "nejprve měla obavy, aby děti s poruchami pozornosti nebyly pohybem v teráriu rušeny, ale překvapivě se ukázalo, že je to naopak. Dítě se při příchodu do pracovny ujistilo, že tam pískomilové pořád jsou. Během své práce se třeba několikrát na terárium podívalo, ale plynule pokračovalo dál. Pouhá přítomnost pískomilů přátelsky se k sobě tulících v pracovně děti zklidňovala a dodávala jim jistotu. Pískomilové jim pomáhají lépe se vyrovnávat se stresem, že nemohou zůstat se třídou a musí se doučovat."
Negativní stránky
Přítomnost zvířátka ve třídě má i negativní stránky, které samozřejmě musíte zvážit před jeho pořízením. Některá vydávají zvuky, jiná pachy. Každé zvíře potřebuje určitou péči. Je nutné vyřešit, kdo má za zajištění této péče zodpovědnost a kdo ji bude financovat. Problémem jsou samozřejmě víkendy a prázdniny. Mnohé děti mají alergii na srst a peří či seno. Výjimečně se setkáváme se skutečnými fóbiemi.
Výběr druhu zvířete
Problémům se dá předejít správným výběrem druhu zvířete a jeho umístěním (nemusí být přímo ve třídě). Doporučuji projednat s dětmi i rodiči. Možná budete mít štěstí, a ve vaší třídě nikdo alergický nebude, a budete si moci pořídit malého hlodavce. Chlupatého živáčka je možné pohladit, přitulit se k němu. Jeho heboučká srst a živočišné teplo navozují v dětech příjemné pocity. Doporučuji vybírat z pouštních savců (pískomil, osmák degu, křeček džungarský). Pouštní zvířata méně pijí, méně se vyměšují, nepotřebují tak často čistit ubikaci, o víkendech mohou zůstávat ve škole. Naopak zvířata s rychlým metabolismem (morče, králík) by neměla zůstávat bez denní péče, o víkendech nemohou zůstat sama ve škole. Je vhodné se zajímat o přirozenou náturu zvířete, a to jak celého druhu (např. zlatí křečci bývají nevrlí a koušou, když je někdo probudí) i jedinců (doporučuji mláďata ochočený rodičů, z malých chovů, často braná do ruky a nebo prověřené mazlivé a klidné dospělé jedince - tyto informace vám obchod neposkytne, získejte zvíře od chovatele).
I když máte ve třídě dítě s alergií, můžete do třídy pořídit živáčka - akvárium s rybičkami (pozor motorek na čištění vody bývá dost hlučný), pakobylky a strašilky (potřebují ostružiny - máte je v blízkosti školy?), želvu suchozemskou nebo vodní, leguána, užovku a nebo právě oblovku. Zvažte však, jestli zvládnete chovat zvířata masožravá - krmení např. holátky není pro všechny nejlepším zážitkem. Pokud krmíte cvrčky, musíte počítat s možností, že nějaká oplodněná samička uteče, cvrčci se vám ve škole rozmnoží a už se nikdy jejich krásného zpěvu nezbavíte. Doporučuji proto zvlášť začátečníkům vybírat zvířata spíše býložravá.
Oblovka
Jedním z ideálních zvířat do třídy je podle mého názoru oblovka ("velký africký šnek"). Její velkou výhodou je její nenáročnost doplněná exotickou zajímavostí a krásou. Oblovky můžete pozorovat v teráriu i na stole či na podlaze. Můžete si je nechat lézt po ruce, i když to není heboučké přitulení jako třeba ke křečkovi džungarskému. Snadno se rozmnožují, a tak se nám mohou stát modelovým měkkýšem. Mezi českými chovateli je několik druhů oblovek, všechny vyžadují stejnou, níže popsanou, péči. Na obrázku vidíte oblovku rezavou (lat. Achatina fulica). V dospělosti její ulita dorůstá až 20 cm. Mladé oblovky mohou spokojeně žít v lahvi od okurek. Větším zařídíte terárium. Na dno nádoby patří asi 5 cm vrstva rašeliny nebo kokosového vlákna, která nesmí nikdy příliš vyschnout, a sépiová kost jako zdroj vápníku na tvorbu ulit. Oblovky sežerou skoro všechno zelené - ohryzky, natě, listy pampelišky, trávu. Velké nadšení projeví, když jim dáte zelný list či dokonce kousek okurky. Když na oblovky zapomenete, nic strašného se nestane, nezemřou, jen se zavíčkují a čekají. Sotva substrát trochu navlhčíte, sotva ucítí čerstvou zelenou pochoutku, zapraská to, víčko se uvolní a oblovka vystrčí "růžky" a začne se rozhlížet. (A kdyby přece zemřela, zbude po ní krásná ulita, kterou můžete ve třídě vystavit na památku.) Po třech letech nám z mladých oblovek vyrostly skuteční krasavci a přes léto se rozmnožili (oblovky jsou hermafroditi, každí dva jedinci mohou mít mláďata). Mláďata jsou čiperná a zdá se nám, že mezi nimi a dospělými probíhá jakýsi kontakt - nejen, že si strouhají z velkých ulit rodičů vápník, což vypadá, jako by na nich jezdili, ale snad spolu po svém komunikují. Nevěříte? Můžete se přesvědčit sami - pořiďte si je. Můžete mi dát vědět, jestli atmosféře vaší třídy přítomnost živáčka prospěla/neprospěla.
Literatura
GALAJDOVÁ, L. Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie. Praha: Grada Publisching, 1999. 160s.
ŘEHÁK, B. Vyučování biologii na základní devítileté škole a střední všeobecné škole : Příspěvek k didaktice biologie. Praha : Svoboda, 1967. 2. vyd. opravené. 296 s. (citace ze s. 265).
SVRŠEK, J. Význam našich vztahů k přírodnímu světu. Dostupné na <http://natura.baf.cz/natura/2003/9/20030903.html> [cit. 26.1.2006].
Materiály Asociace zastánců odpovědného vztahu ke zvířatům. Dostupné na < http://www.aovz.cz/> [cit. 15.1.2006].
JAK CITOVAT? Takto: