Krátké legislativní zastavení
Školský zákon přijatý v roce 2004 s účinností od 1. ledna 2005 oficiálně zahájil českou kurikulární reformu, která byla připravována od roku 2001. Pro každý obor vzdělávání v základním a středním vzdělávání a pro předškolní, základní umělecké a jazykové vzdělávání se vydávají rámcové vzdělávací programy. Rámcové vzdělávací programy (RVP) vymezují povinný obsah, rozsah a podmínky vzdělávání, jsou závazné pro tvorbu školních vzdělávací programů, hodnocení výsledků vzdělávání dětí a žáků, tvorbu a posuzování učebnic. Rámcový vzdělávací program základního vzdělávání (RVP ZV) obsahuje Environmentální výchovu jako jedno z šesti průřezových témat.
Finální verze RVP ZV se podle zákona č. 561/2004, § 185, odst. 1. stává závaznou pro všechny školy. Od školního roku 2007/2008 musí školy podle ŠVP učit minimálně 1. a 6. ročník (resp. primu osmiletého gymnázia) a v každém dalším školním roce tyto třídy a nový 1. a 6. ročník. Od 1. září 2007 je tedy poprvé v historii výuka environmentální výchovy v ČR ze zákona povinná, neboť "průřezová témata tvoří povinnou součást základního vzdělávání" (RVP ZV, 6 kpt.).
Na základě metodických pokynů obsažených ve Strategii státní podpory ekologické výchovy v České republice z roku 1992 a Státním programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) v České republice z roku 2000[1] je již environmentální výchova na mnohých školách dobrovolně realizována několik let. Jako dlouholetý pracovník v oboru environmentální výchovy a lektor environmentální výchovy v postgraduálních kurzech pro učitele si bolestně uvědomuji, že úroveň výuky environmentální výchovy není všude stejná. Během své praxe jsem získala intuitivní představu, co by měla kvalitní environmentální výchova obsahovat (např. JANČAŘÍKOVÁ, 2004), ale stačí intuice? Rozhodla jsem se optimalizaci environmentální výchovy na prvním stupni základních škol věnovat v disertační práci a umožnit tak vznik kvalitní metodiky environmentální výchovy pro první stupeň základních škol.