Výtvarně velmi zdařilá práce. Ochrana přírody přes vztah jednomu druhu (slonům). Doporučuji do soutěže. Je možné domluvit prohlídku, popř. předání za cenu tisku aj. nákladů. Poster není dosud vytištěn - je na CD. K.J. |
Leden 2009
Poster SLONI
9. ledna 2009 v 20:51 | Juříková, ŠtefkováVětrné elektrárny – dobrá věc, nebo dobrý byznys?
9. ledna 2009 v 20:48 | Veronika Vymětalová, 1. ročník ČJ-D | Články odbornéÚvod
Toto téma jsem zvolila ne náhodně. Větrné elektrárny jsou v současné době jednou z možností využití alternativního zdroje energie. Ano, hodně se o nich mluví, hodně se za ně i agituje, poměrně strmě stoupá jejich výstavba u nás. Možná by stačil i tento důvod, abych se pokusila zvolené téma zpracovat. Ale já mám ještě další důvody, proč se větrným elektrárnám věnovat. Není to totiž tak dávno, co se v mém bydlišti právě stavba takovýchto elektráren plánovala. Mám s tím tedy, dalo by se říci, osobní zkušenost, nutno podotknout, že ne příliš pozitivní. Z tohoto důvodu bych chtěla práci rozčlenit na dva celky, První se bude týkat elektráren jako takových. Pokusím se zde prezentovat znalosti načerpané v odborné literatuře. Druhá část bude založena na mé osobní zkušenosti, a to ne přímo s fungováním větrné elektrárny, ale spíše s fází příprav pro její výstavbu. Z valné části to bude můj osobní názor vycházející z dění, kterého jsem byla po nějakou dobu přímým účastníkem. Z důvodu korektnosti zde nebudou uváděna žádná jména osob ani společností, s výjimkou názvů obcí.
2 O větrných elektrárnách
Na úvod této části bych si dovolila vyjmenování několika pojmů, které jsou pro toto téma stěžejní.
Prvním je slovo ENERGIE - slovo, které nás obklopuje na každém kroku. Věc, bez které se už dnes neobejdeme a stále řešíme, jak ji získávat co nejvýhodněji. Lidstvo se potýká s její vzrůstající spotřebou, která je bohužel spjata i s dopady na životní prostředí - skleníkový efekt, globální oteplování, devastace krajiny, znečištěné ovzduší, celková změna klimatu.
Dalším důležitým pojmem je termín OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE - termín, který se začal objevovat v moderní historii lidstva, v závislosti na fenoménech, které nás ovlivňují. Prvním z nich byla průmyslová revoluce, kdy nám bylo umožněno využívat neobnovitelných zdrojů energie. Následně přichází demografický rozvoj, zvyšování životních standardů, což se dá považovat za druhý fenomén. V návaznosti na tom přichází rozvoj dopravy, osidlování nových oblastí (např. tropické pralesy), což by se dalo považovat za třetí fenomén. Jedním z hlavních impulsů, které začaly měnit postoj lidstva k energetickým zdrojům byla ropná krize na podzim roku 1973, kdy OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu) snížila těžbu ropy, aby mohla ovlivňovat její cenu ke svému prospěchu a vyhlásila embargo na země, které podporovaly Izrael (USA, Nizozemí). Cena americké ropy za jakou jednotku na trhu se změnila ze 3$ na 5$ a následně na 12$. V roce 1974 bylo embargo odvoláno, cena ropy však zůstala. Druhý ropný šok následoval v roce 1979 po Iránské revoluci, kdy cena ropy za barel dosáhla historického maxima cca 90$ za barel. V důsledku hurikánu Katrina se cena v současné době pohybovala nad 80$ a v dnešní době již přesahuje 100$. Cena ropy, a také její snižující se rezerva, nutí lidstvo, aby hledalo zdroje energie jinde.
Obnovitelné zdroje energie představuje solární energie, biomasa, geotermální energie, vodní energie, větrná energie. Právě větrnou energií bych se chtěla podobněji zabývat.
Co je to vůbec vítr, a jak je nám umožněno jej využívat?
"Za veškerý život na Zemi a stejně tak i za vítr vděčíme Slunci. Jeho tepelné záření nestejnoměrně zahřívá zemský povrch a také nad ním ležící vzduchové vrstvy. Zahřátý vzduch stoupá vzhůru a dělá tak místo přicházejícímu, studenějšímu vzduchu. Posouzeno z hlediska obrovských prostorů, má vzduch neustálou snahu vyrovnávat v atmosféře rozdíly tlaku vzduchu, vznikající působením Slunce. Takto vyvolaný vyrovnávací pohyb vzduchové hmoty označujeme jako vítr."[1]
Vývoj větrných elektráren
Lidstvo se odjakživa snažilo vítr využívat. "V Persii byly objeveny zbytky větrných mlýnů, jejichž stáří bylo odhadnuto asi na 4000 let."[2] Jen do roku 1850 jich bylo v Evropě v činnosti asi 200 000. Větrné mlýny, které se používaly k mletí obilí byly postupem času vytlačovány elektrickými. Avšak koncem 20. stol se začali zase objevovat, a to k tvorbě větrné energie. V současné době funguje několik druhů, já bych se zmínila o dvou základních typech konstrukce větrných kol. Dá se rozdělit na 2 typy. První typ má velký počet listů, které bývají z jednoduchého ohnutého plechu a je označován jako westernové kolo. Je k vidění hlavně v USA, kde je využíván k přepravě vody. Za dobrých podmínek může využívat asi 20 - 30 % větrné energie(viz Příloha č.1).
Druhý typ, který je využívaný zejména v Evropě, má 2-3 tvarovaná křídla a je vhodný pro výrobu energie. Velké zkušenosti s využíváním tohoto typu má především Nizozemí a Spolková republika Německo(viz. Příloha č.2).
Větrné elektrárny se rozdělují i podle výkonu. Tzv. Mikroelektrárny mají výkon cca 50-1000 W. Takto získaná energie se používá hlavně v domácnosti, pro spotřebiče nebo pro nabíjení akumulátorů. Elektrárny s velkým výkonem, což je 300 - 3000 kW se používají pro výrobu energie pro rozvodné sítě. Průměr jejich rotoru je 40-80 m a věž je vysoká více než 80 m. (Více v přehledu viz příloha č.4). Pro zvýšení efektivnosti při výrobě energie a také z důvodu úspory nákladů se staví tzv. větrné parky, což představuje skupiny pěti a více větrných elektráren.
Co je důležité pro stavbu větrné elektrárny?
Aby bylo možné co nejlépe využívat větrné energie, jsou třeba vybrat lokalitu, která splňuje následující podmínky.
První z nich je zjištění, jaká je ve vybrané oblasti rychlost větru. Tyto informace jsou většinou dostupné na nejbližší meteorologické stanici nebo letišti. Aby byla tato energie zisková, měla by se rychlost větru pohybovat alespoň 3-4 m/s v ročním průměru.
Dále je z hlediska geologie důležitá kvalita půdy, případná seismická aktivita.
Důležitou roli hraje i dostupnost zvolené oblasti pro výstavbu, např. zda je možné se tam dostat těžkou technikou, nebo jestli tam bude možné vybudovat příjezdovou komunikaci. Tady může být problém s poškozením místních komunikací a neochotou pak toto poškození řešit. Podle informací z okolních zemí se staví tyto elektrárny hlavně v přímořských oblastech, případně kolem dálnic, které sice vedou středem země, ale oblast kolem těchto komunikací není tak hustě obydlena.
Pak samozřejmě možnost připojení k VN (vysoké napětí) nebo VVN (velmi vysoké napětí) .
Důležitým bodem je také vzdálenost od obydlí, která by měla být minimálně 1500 m. V tomto bodě jsou časté připomínky na hlučnost rotoru, zvuk svištění větru, rušení televizního signálu, atd.
To byly především technické požadavky, které by měla lokalita před zahájením výstavby splňovat. Nesmíme ale zapomínat, že důležitým faktorem při rozhodování je veřejné mínění o investici v dané lokalitě a také postoj orgánů místní samosprávy, popřípadě možnost dlouhodobého pronajmutí pozemků.
A nakonec i zásah do krajinného rázu. Dá se říci, že případné poškození celkového vzhledu krajiny je jeden z hlavních důvodu, proč v České republice u nás dosud nebylo do větrných parků investováno natolik, jako v jiných evropských zemích. Částečná změna nás možná čeká v nejbližší době, protože poprvé v historii našeho státu dostala mandát a stala se koaliční stranou ve vládě Strana zelených. Ta má podporu alternativních zdrojů energie přímo ve svém programu. V současné době se plánuje výstavba větrného parku 23 elektráren u Dukovan, další již vznikají v Krušných horách u obce Rusová. Jedním z posledních a významných dokončených projektů je větrný park u obce Břežany.
3 Osobní zkušenosti
Jak už jsem uvedla na začátku, téma větrných elektráren u mne nebylo volbou náhodnou, ale bylo zapříčiněno událostmi, které po určitou dobu vířily poklidné hladiny v naší obci. Pocházím z Němčic, což je obec na střední Moravě, která je obklopena úrodnými hanáckými lány. Nebližší město je Holešov a okolí holešovska je v prostoru tzv. moravské brány. Ta je obecně známa jako největrnější místo na Moravě vůbec. Možná proto bylo toto místo vybráno investorem, jako vhodná lokalita pro výstavbu větrných elektráren. Investor se tedy rozhodl, že osloví obec Pravčice, která s naší vesnicí sousedí a nabídne jí možnost nechat na svém katastru vybudovat větrný park dvanácti stopadesátimetrových generátorů. Přičemž vybral místo, které je dost vzdálené od Pravčic, ale velmi blízko Němčic a další obce Rymice. Do celého projektu měly být tyto obce zapojeny společně ještě se Starou Vsí, ale největší podíl z větrného parku by byl vystavěn na katastru obce Pravčice (viz. Příloha č.3). Logicky padaly na stranu investora otázky Co za to? A tak byl vysloven návrh, že pokud obce podpoří výstavbu větrného parku, za každou elektrárnu na svém katastru dostanou vyplaceno 2 miliony Kč, což podstatně navýší rozpočet obce. Peníze byly v tomto projektu velkým lákadlem. Pro naši obec by to znamenalo příspěvek ve výši 4 miliony Kč plus příspěvek blíže neurčené hodnoty v letech následujících. Na první pohled se tedy zdá, že plánovaná stavba má samá pozitiva. Podle mého názoru je však v tomto projektu více ALE. Za první velký problém považuji, že nás jako občany nikdo o návrhu investora neinformoval. V podstatě jsme se o tom dověděli náhodou přes jednoho člena zastupitelstva, který je spolupracovníkem mých rodičů. Dle mého mínění jsme měli být všichni občané písemně informováni o veřejném zasedání, na jehož
Ekologická stopa - prezentace PowerPoint
9. ledna 2009 v 20:45 | Luisa Scharnaglová | Nabídka pro UČITELKY (UČITELE)Komentář k PP prezentaci.
Ekostopa je poměrně složité téma, osobně si myslím, že je vhodné pro starší děti, nejlépe až pro středoškoláky.
add 2:
Ekostopa je v podstatě početní pomůcka, která nám pomáhá určit ekologické zatížení.
"Různé kategorie lidské spotřeby jsou převedeny na plochy biologicky produktivních ploch, nezbytné k zajištění zdrojů a asimilaci odpadních produktů." William Rees, Kanaďan, který s podílel na autorství ekostopy ji definuje, jako potřebnou plochu země a vodních ekosystémů k nepřetržitému zajištění všech zdrojů, které potřebujeme k zajištění naší životní úrovně (včetně produkovaných odpadů). Z toho vyplývá, že ekostopa je měřítkem udržitelnosti našeho životního stylu.
add 3:
Způsob počítaní volíme podle toho, co a na jaké úrovni potřebujeme vypočítat. Statistiky se liší podle úrovně i region od regionu. Některé národy a regiony mají podrobná data, jinde si musíme vystačit s přibližnými hodnotami. Zatím co se z celorepublikového přehledu dovíme, kolik za rok spotřebujeme například obilí, u konkrétního člověka, musíme vzít v potaz spíš chléb, nebo pečivo.
Budeme-li chtít spočítat ekostopu naší země, nebo celé planety, bude praktičtější zaměřit se na zdroje, protože existují statistiky toho, kolik hektarů země je využíváno pro určitý zdroj. Dokonce už umíme na hektary půdy přepočítat i vodu. Kdybychom se snažili počítat ekostopu státu podle spotřeby například housek, bylo by to nemožné, protože potřebná data prostě nejsou nikde vedena.
Na druhou stranu pro výpočet ekostopy domácnosti nebo člověka, se nám mnohem více hodí metoda "hotových výrobků". Asi nevíte, jaká je vaše roční spotřeba obilí, ale dokážete odhadnout, kolik sníte za
týden pečiva. Spotřebované hotové výrobky se poté dají převést na množství spotřebovaných zdrojů.
Protože se často můžeme setkat s nedostatkem dat, nebo jsou některé propočty příliš složité, je možné obě metody kombinovat.
add. 4
- Abychom mohli počítat ekostopu, potřebujeme sledovat pět základních faktů:
1.) Potřebujeme znát množství spotřebovávaných zdrojů a produkovaných odpadů. Tyto informace se jsou poměrně snadno k dohledání v mezinárodních statistikách.
2.) Všechny spotřebovávané zdroje a produkované odpady převedeme na plochu biologicky produktivní země, tj. na plochu ekosystému, která je nutná pro zajištění životadárných systémů.
Např.: orná půda, pastviny, lesy, vodní plocha
3.) Tyto plochy nejprve setřídíme podle produkce biomasy a poté vyjádříme v hektarech. Tyto hektary pak můžeme převádět na patřičnou plochu s globálně průměrnou produktivitou.
4.) Tímto postupem převedeme biologicky produktivní plochu, na standardizovaný hektar se stejnou produktivitou. Standardizované hektary můžeme sčítat. Sečtením zjistíme celkovou poptávku po přírodních zdrojích.
5.) Naše planeta má přirozeně jen omezené zdroje, ty můžeme považovat za "nabídku". Výši této nabídky získáme převedením biologicky produktivní země na standardizovaný hektar. Tuto nabídku pak porovnáváme s poptávkou.
add 5
- Celosvětově je k dispozici 1,8 standardizovaného hektaru na osobu.
- Průměrné hodnoty v jednotlivých státech tuto míry však několikanásobně překračují.
- Na snímku jsou vypsané země Evropy
- Česká Republika několikanásobně překračuje hranici 1,8.
- Průměrná spotřeba standardizovaných hektarů na osobu v ČR odpovídá evropskému průměru.
add 6
- V Severní Americe má nejnižší spotřebu Kanada. Spojené státy americké s ekostopou 9,5 mají největší spotřebu standardizovaných hektarů na světě!
- Jižní a střední Amerika má celkově podstatně nižší ES než Evropa a Severní Amerika. V této části světa má nejnižší spotřebu Peru 0,9, naopak nejvyšších hodnot 2,4 hektaru dosahují Argentina, Chile, Uruguay a Brazílie.
- Nejnižší ekostopu má celkově Afrika, i stát s nejvyšší spotřebou v Africe, je pod celosvětovým průměrem a možnosti planety překračuje o "pouhých" 1,3 hektaru. Stát s nejvyšší spotřebou v Africe je Libye - 3,1. Nejnižší spotřebu má Somálsko - 0,4 hektaru, které je zároveň zemí s nejnižší spotřebou na světě.
add 7
- Asie je kontinent s největšími rozdíly, nejvyšší ekostopu má Izrael 5,3, Nepál, Bangladéš, Tádžikistán mají ekostopu 0,6, nejnižší na Asijském kontinentu. (Čína má ekostopu 1,5; Rusko 4,4)
- Spotřeba Austrálie je výrazně nad celosvětovým průměrem, Austrálie má ekostopu 7,7 hektarů.
add 8
- Z mezinárodních statistik je patrné že, bohaté a vyspělé státy mají mnohem vyšší ekostopu, než státy chudé. Těch chudých států je "naštěstí" dostatečná převaha, aby vykompenzovaly spotřebu států bohatých.
- Kdyby měly všechny státy tak vysokou spotřebu standardizovaných hektarů jako Česká Republika, potřebovaly by téměř tři planety (2,8), aby uživily životní styl svých občanů
add 9
Budete-li chtít kontrolovat vlastní ekostopu, nestačí třídit odpad, nebo používat nízko-energetické spotřebiče. Pro výpočet osobní ekostopy jsou základní čtyři oblasti: Bydlení, potraviny, nakládání s odpady a doprava. Kdo má zájem o zjištění vlastní ekostopy, může se podívat na stránky: www.hraozemi.cz/ekostopa/ a udělat si test.
Add 10
Několik otázek k zamyšlení. Všechny tyto faktory mají vliv na vaši osobní ekostopu. Zkuste srovnat vlastní faktory bydlení ovlivňující ekostopu s faktory bydlení zemí s ekostopou podstatně nižší.
Pokud se nechystáte stěhovat do teplých krajin, asi nezměníte teplotu ve svém městě, ale je třeba si uvědomovat, že v mnoha zemích bydlí lidé v mnohem stísněnějších podmínkách, nebo ekologičtějších stavbách. Také je vhodné se zamyslet, kolik energie, bylo potřeba k výrobě vašeho obydlí. A kolik energie ve své domácnosti spotřebujete. Ekostopa spotřeby domácnosrí tvoří 12% celosvětové spotřeby.
add 11
I způsob vašeho stravování má velký vliv na vaši ekostopu. Dáváte přednost potravinám živočišné výroby? Jak jsou zpracovávány a baleny potraviny, které jíte? Odkud vaše jídlo pochází? Všechny tyto otázky a mnohé další, je třeba reflektovat, chcete-li mít svoji ekostopu pod kontrolou.
- Celosvětová ekostopa jídla je 0,9, což 35% celosvětového průměru.
Add 12
Globální ekostopa dopravy je 0.3, to je 11% ekostopy světa. Ačkoli se to nemusí zdát mnoho, není to zanedbatelná položka a každý by si měl uvědomovat svůj osobní podíl na ní. Největší vliv mají samozřejmě osobní automobily a letecká doprava. Nebylo by lepší trávit dovolenou na horských kolech, než popojíždět vlakem, nebo autem z místa na místo? Napadlo vás někdy, kolik kilometrů denně najezdíte městskou hromadnou dopravu a kolik nachodíte pěšky?
add 13
- Z celosvětových statistik vyplývá, že je třeba ekostopu aktivně snižovat. Možnosti jak ji snížit jsou různé.
- Pokud jde o potraviny je nezbytné mít na paměti nejen spotřebu, ale také jak nakládáte s odpadky. Většina zbytků jídla se dá kompostovat, což přírodu nezatěžuje, ale naopak obohacuje. Důležitý je i původ potravin. Čím z větší dálky jsou dovezené potraviny, které jíte, o to se zvýší vaše osobní ekostopa.
- Nejen nad dopravou potravin by se měl člověk zamyslet. I na vlastním cestování se dá ekostopa snížit. Například omezením létání, nebo preferováním jízdy na kole a pěší chůze, před automobilem, či MHD.
add 14
- V domácnosti se dá ekostopa snižovat nejen používání nízko-energetických spotřebičů. Vypínání spotřebičů, které zrovna nepoužíváte, je jeden z nejsnazších způsobů, jak přírodě trochu ulehčit. Zamyslete se také nad tím, jaké zdroje energie používáte a jestli by se nedaly nahradit zdroji obnovitelnými.
- Poměrně novým trendem ve stavebnictví, ale i v ekologii jsou "ekologické stavby". Možnosti jsou různé. Základem ekologické stavby, je použití materiálů šetrných k přírodě, nebo využití odpadů. V tomto případě je největším přínosem, že odpady příroda nebude muset asimilovat, ale naopak, ještě nějakou dobu poslouží a budou ušetřeny jiné přírodní zdroje, které by jinak posloužily jako stavební materiál. Dalším znakem ekologické stavby je dobrá izolace. Stavba s malou tepelnou ztrátovostí, potřebuje méně energií na vytápění.
add 15
Jednou možností ekologické stavby, je využití nepotřebných pneumatik. Pneumatiky nejen, že výborně izolují, ale navíc je to praktický stavební materiál. Kdyby se staré pneumatiky měly rozložit na průmyslových skládkách, zatížení přírody by bylo nepředstavitelně vyšší.
add 16
V Rakousku se staví ekologické domy relativně krátce. Jejich hlavním znakem a přínosem z hlediska ekologie, je sluneční vytápění a vysoká tepelná izolace. Tyto domy jsou prakticky nezávislé na průmyslovém vytápění.
Na prezentaci by mohla (bylo by to vhodné) navazovat řízená diskuze na téma vlastní ekostopy. Jaké chování a způsoby z oblastí: potravin, odpadů, dopravy, energií a bydlení jsou v životě studentů ekologické a v čem by na sobě mohli (měli) zapracovat?
PowerPointová prezentace je velmi zdařilá zejména po grafické stránce. ZDe v článku najdete pouze popis - manuál pro vyučující. Samotnou prezentaci je možné si objednat za cenu CDčka nebo si ji přijít přehrát. K.J.
Strom jako námět mytologie
9. ledna 2009 v 20:40 | Věra Kakešová, 1. roč. AJ-ČJ | Články odbornéÚvodStromy fascinovaly člověka odpradávna. Existence stromů je pro lidský život naprosto nezbytná. Bez stromů by život na zemi v současné podobě nemohl přežít. Dnes si to lidé příliš neuvědomují, nebo se alespoň podle toho nechovají. V minulosti si lidé stromů vážili. Vzhlíželi k nim, někteří je považovali téměř za božstva. Strom je oporou. Když nás něco trápí, jdeme za svými blízkými nebo do lesa, ke svému stromu. Umějí naslouchat, radí nám, ale žádné tajemství nevyzradí. Vždy nás také fascinovala dlouhověkost stromů. Lidský život se zdá v porovnání s jejich jen jako mžiknutí oka. Mnoho generací přejde a strom stále stojí. Věk mu neubírá na kráse, naopak. Obdivujeme staré, památné stromy. Zdá se, jako by nám mohly vypravovat všechny ty události, kterých se staly svědky. Radostná setkání po letech, schůzky zamilovaných, starce vypravující příběhy svým vnoučatům, ale také doby smutku, odchod někoho blízkého, doby nepokojů, válek. Ve všech těch dobách se k nim lidé uchylovali, hledali bezpečí, nebo jen místo, kde by mohli prožít krásné chvíle. Někdy se stal dokonce symbolem nekonečna. Tak dlouho, jak lidé používají řeč, vypravují si různé příběhy, pravdivé i nepravdivé, smutné i veselé. Časem se příběhy velmi proměňovaly. Některé zmizely kdesi v propasti dějin, jiné se nám dochovali, třebaže v poněkud změněném znění. I dnes se rádi vracíme k bájím a pověstem starých dob. Mají pro nás neopakovatelné kouzlo. Lidstvo vždy toužilo vysvětlit přírodní jevy, které nechápali. Dnes nám k tomu slouží věda, různé pokusy a přístroje. Tehdy takové prostředky neměli. K vysvětlení sloužila jejich bohatá fantazie. Do mnoha mytologií proniká strom jako místo bezpečí a ochrany před zlem. Poskytoval úkryt těm, kdo jej potřebovali. Další vlastnost, kterou představoval také díky své dlouhověkosti, byla moudrost. Byla to moudrost stáří, někoho, kdo zažil a viděl mnoho. Lidé ji mohli získat propojením se stromem, pouhou rozmluvou nebo pomocí magických praktik. Strom jako ztělesnění či opora světa se objevuje téměř ve všech mytologiích. Ve většině případů jsou to pak tzv. světové stromy. Když si uvědomíme fakt, že kořeny stromů sahají hluboko pod zem, a naopak větve se rozkládají vysoko nad povrchem, můžeme si snadno představit, proč tomu tak je. Strom byl pro ně spojením nebe, světa lidí a podsvětí. Mnohdy bylo světů, které propojoval mnohem více jak tři. V některých případech však byl "pouze" středem světa smrtelníků. Každý národ měl svůj posvátný strom. Byl to téměř pokaždé jiný druh. To je zcela jednoznačně dáno přírodními podmínkami oblasti, ve které žili. Těžko by Germáni ze severu mohli jako posvátný strom uctívat palmu. Tehdy prostě nebyl způsob, jak by v podmínkách tohoto pásu přežila. Většina z nich se nejspíš s podobným stromem ani nesetkala. Jak také? Běžní lidé necestovali na tak velké vzdálenosti. Možná tak válečníci se mohli dostat do oblastí, které jsou pro palmu domovem. V tomto mají dnešní lidé výhodu. Mohou poznat nejrůznější druhy a odrůdy stromů. Místo toho, aby je udivovala rozmanitost a majestátnost stromů, si jich dnes váží čím dál tím míň. "V jižních krajích proto byly uctívanými stromy borovice, datlová palma, fíkovník, tis nebo cedr. Na severu to byl naopak dub či jasan." Možná by nebylo na škodu pokusit se na čas vžít do mysli lidí tehdejší doby. Pro většinu z nás by to nejspíš bylo velmi objevné a poučné. Zcela jistě by to velmi změnilo náš postoj ke stromům a přírodě jako takové, což by v dnešní době bylo velmi užitečné. Dnes je mnohem běžnější postoj k přírodě jako zdroji peněz. Svět, kdy příroda byla pro lidstvo téměř božstvem, se samozřejmě vrátit nemůže, ale vědět, jak je pro nás důležitá, by mělo být součástí vztahu k ní i dnes. Nejsmutnější je, že mnoho lidí ví, že bez stromů a přírody by člověk nepřežil, a přesto se chovají, jako by příroda byla jen zdrojem toho, co oni zrovna potřebují. 2. EgypťanéEgyptské náboženství je v současné době poměrně známé, přesto většina lidí netuší, že jeho důležitou součástí jsou také stromy. Ono se to jaksi do školních osnov nedostalo. Na jednu stranu je to pochopitelné, protože to není tolik spojené s dějinami a panovníky jako jiní bohové, o kterých se učí, na druhou stranu je to škoda, protože vzhledem k přírodním podmínkám Egypta je to logické. Není jistě třeba zdůrazňovat, že Egypt je pouštní země, kde byla veškerá tehdejší civilizace soustředěna do nejbližšího okolí řeky Nilu. Stromy zde byly velice vzácné. Z toho pramení také důvod k jejich uctívání. Každý z nás si váží toho, čeho má velice málo, čeho má nedostatek. Pro přežití stromů zde bylo zapotřebí pečlivého ošetřování, především pravidelné zalévání nebo jinak poskytovaná závlaha. Stromy tudíž mohl mít na svém pozemku jen někdo velmi bohatý, kdo si tuto náročnou péči mohl dovolit. Proto se vyskytovaly především v okolí paláců a chrámů. Někdy byly vysazovány také v okolí nekropolí. Egyptským posvátným stromem je sykomora, odrůda fíkovníku. Podle knihy mrtvých je světovým stromem, na němž některá je také nazývána "Paní posvátného stromu". Jiný slavný strom stál u Metairieh, říkalo se mu "Strom panny". Ostatní byly zasvěceny Nut, Selket a starověké prabohyni Nejt. L a východním nebi sedí bohové. Tento je někdy považován za živé tělo bohyně nebe Hathor, idé tyto stromy velmi uctívali, pravidelně jim přinášeli oběti z plodů země (okurky, fíky a vinné hrozny). Posvátný strom odděloval svět živých od světa mrtvých. Při cestě na onen svět bylo zemřelým udíleno požehnání bohyní sykomory. Mrtvému byly nabídnuty fíky a voda života, tak získal to nejdůležitější - nesmrtelnost. Doba se změnila. Staré náboženství už je jen lákadlem pro turisty. Tam, kde se v minulosti stromy uctívali jako božstva, jsou dnes chápány jako zdroj financí z ovocnářského průmyslu. To je poněkud smutná změna. (Příjmení, Jméno:Název.Město, kde bylo vydáno Rok, str. 76 ; autor článku, název článku, internet. adresa) 3. BaltovéTaké národy v pobaltských zemích uctívaly stromy. Posvátnými stromy byly dub, lípa a jeřáb. Baltové věřili, že v nich přebývají božské síly. Dub byl v mytologii spojován s božstvy, která mají moc nad počasím, zejména s těmi, která vládla bleskům a bouři. Ani Baltové v tomto nebyly výjimkou. Dub zde byl zasvěcen bohu hromu. Pod jeho korunou byly prováděny obětní rituály. Božstva ovládající počasí totiž měla hlavní zásluhu na tom, jaká bude úroda. Pod těmito posvátnými stromy se prováděly veškeré kultovní slavnosti na počest božstev. Součástí těchto rituálů byl také kouř ze dřeva jalovce. Věřili, že tato místa jsou naplněna zázračnou silou. Z tohoto důvodu také nikdo nesměl posvátný strom porazit, to bylo považováno za jeden z největších zločinů. Lípa byla dokonce uchována jako posvátný strom těchto národů až do dnešních dob, a to navzdory dlouhému období křesťanství. 4. Národy Jižní AmerikyV mytologiích národů Jižní Ameriky vystupuje také strom života. Jako v mnoha jiných se tyto báje pojí k tomu, jak vypadal svět na samém počátku. Podle jejich víry byl u zrodu velký strom života, ze kterého pocházejí všechny ostatní rostliny (všechny stromy, keře, květiny i trávy). Tento strom života měl samozřejmě svého ochránce. Byl jím tajemný kouzelník. Jeho úkolem bylo jej chránit a zabránit tomu, aby se ostatní dozvěděli o jeho tajemství. Jeho bratr však strom objevil a rozhodl se ho porazit. Přesto, že ho před tím varoval zvláštní zajíc. Když strom dopadl na zem, vytryskly z kořenů spousty vod a zaplavily celou zemi. Rostliny a stromy se tak rozšířily rovnoměrně po celé zemi a všichni lidé se mohli živit jejich plody. Někdy byl světový strom považován za ztělesnění Mléčné dráhy. Tento strom života prý také nesl plody, které v sobě nesly nesmrtelnost. Kdokoli je snědl, byl uchráněn smrti. I tyto plody ale byly střeženy. Když někdo chtěl získat plody nesmrtelnosti, musel se nejprve vypořádat s obrovským hadem, který sídlil u kořenů stromu. 5. BuddhismusStrom je pro buddhisty jedním z nejvýznamnějších symbolů, jelikož právě pod ním dosáhl Siddhártha Gautama osvícení a stal se Buddhou. Jednoho dne se Siddhártha vydal na cestu. Byl znechucený světským životem u dvora. Hledal strom poznání, který rostl ve stromové svatyni u Uruvély. během cesty lesem ho doprovázeli ptáci a pávi, jelikož jeho tělo zářilo vnitřním světlem. Dokonce i zlí lesní démoni ho zdravili a ctili. Po dlouhé cestě konečně dorazil k posvátnému fíkovníku, který byl tehdy zasvěcen bohu Višnuovi, který byl považován za udržovatele věčného života. Tento posvátný strom byl prý také ustaven vládcem nade všemi ostatními stromy. Siddhártha se rozhodl, že právě pod tímto stromem bude hledat poznání, které by mohlo zabránit lidskému utrpení, a usedl pod ním na trs trávy. Zde složil slib: "Ať mé tělo vyschne a má kůže ať se rozpustí, jestli odtud odejdu dřív, než dojdu procitnutí a naleznu poznání." Poté se země šestkrát zachvěla. Démon Mára chtěl Siddhárthu v jeho asketickém rozhodnutí zviklat. Poslal za ním šest svých krásných dcer, aby ho sváděly. Dívky před ním začaly zpívat a tančit, ukázaly mu veškeré ženské půvaby. Sidhártha však setrvával pohroužen sám do sebe a svést se nenechal. Všech šest sester tedy muselo odejít s nepořízenou. Poté na něj Mára seslal strašlivé lesní démony, kteří byli šerední a divoce řvali. Měli jej od posvátného stromu zahnat. Síla démonů však byla ochromena jeho silnou meditací. nakonec se mu podařilo nalézt svrchovanou pravdu. Od té doby se strom nazývá stromem bódhi, neboli stromem osvícení. Zajímavé je, že v počátcích buddhismu nebyl osvícený zobrazován jako člověk sedící pod stromem osvícení a bojující s démony, kteří se ho snažili odpoutat od meditace, ale jako samotný strom bódhi s prázdným sedátkem. Říká se, že větvičku z tohoto stromu zaslal ve 3. století př. Kr. král Ašóka a zaslal ji darem králi Srí Lanky. Král osobně tuto větvičku vysadil a předpověděl, že bude žít navěky. Strom zde prý dodnes stojí. Má se za to, že mnoho z posvátných stromů bódhy rostoucích v chrámových zahradách na Srí Lance pochází z odnoží právě toho stromu. 6. Řekové a ŘímanéMytologie antického Řecka a Říma je v našich zemích nejspíše tou nejznámější. Důvodem k tomu může být to, že všechny tyto příběhy byly písemně zaznamenány ne dlouho po svém vzniku. Je to možná také tím, že právě z antické kultury vychází ta naše a je jí nejvíce ovlivněna. S nadsázkou lze říci, že tehdy počalo tzv. západní myšlení. Také tyto národy měly teorii o původu člověka. Věřili, že lidstvo pochází z dubů, které byly prvními stromy na světě. Ty se prý otevřely a dovolily lidem vyskočit ven. Jsou tedy takovými rodiči lidstva a stejně jako rodiče sytí své děti, tak i duby sytí lidstvo v nouzi. Dub byl také považován za strom nejvyššího boha Dia, který byl původně bohem blesku. Říká se, že věštkyně v dubovém háji v Dodoně vykládaly ze šelestu dubových listů Diovu vůli. Lidé tehdy věřili, že v každém stromě přebývá dryáda, která jej má na starosti. Pokud zahyne strom i život dryády končí. Pánem a ochráncem každého lesa byl Pan. Byl to napůl člověk, napůl zvíře. Každý z důležitých bohů měl svůj strom a také své vlastní poslání. Jen několik příkladů za všechny: manželkou nejvyššího boha byla Hera (Juno), jejím posvátným stromem bylo granátové jablko; bohyně moudrosti Pallas Athéna (Minerva) měla olivovník a bohyně lásky Afrodita (Venuše) myrtu. Stromy byly přisuzovány bohům i podle toho, k čemu sloužily, či jaké byly jejich vlastnosti. Smrk a borovice, které byly užívány ke stavbě lodí, a olše, která obvykle roste v blízkosti vody, byly zasvěceny bohu moří Poseidonovi (Neptunovi). Jak je vidět v Římě byli bohové stejní jako v Řecku, jen měli římská jména. Posvátným stromem zde byl mimo jiné fíkovník. Tento strom stál podle pověsti u zrodu tohoto města. U něj se zachránili Romulus a Remus a v jeho stínu odpočívala ona vlčice, která je odkojila. Mnoho lidí jistě také zná řeckou báji, ve které se nymfa Dafné, prchající před bohem Apollónem, který chtěl, aby jej milovala, proměnila ve vavřínový strom. Od té doby prý Apollón nosil na její památku na hlavě vavřínový věnec. Tato báje byla námětem pro mnoho umělců. Takto by bylo možno pokračovat velmi dlouho. Stromů se v antické mytologii vyskytuje opravdu mnoho. Možná je to ale jen tím, že o ní máme nejvíce záznamů. 7. SeveřanéTéměř synonymem pro světový strom je ten ze severské mytologie zvaný Yggdrasil. V současné době se tato mytologie stává velmi oblíbenou, čím dále tím více lidí se o nezačíná zajímat. Není divu. Propracovaností parthenonu se téměř může rovnat té antické. Na rozdíl od ní není ale tak známá. Yggdrasil prorůstal všemi devíti světy. Nejvýše byl umístěn svět bohů zvaný Ásgard. Naopak úplně dole svět mrtvých Niflheim. Uprostřed byl svět lidí Midgard obklopený světem obrů, který se nazýval Jötunheim. Od sebe byly odděleny oceánem. Kořeny tohoto jasanu sahají ke třem studním. První se nachází v Ásgardu, neboli světě bohů Ásů. Je to pramen osudu, který je hlídán třemi Nornami, ty představují minulost, přítomnost a budoucnost. Pramen moudrosti se je v Jotunheimu. Jeho strážcem je rádce bohů Mími, proto se také někdy nazývá Mímiho pramen. Poslední se nachází ve světě nazývaném Hel, někdy také Niflheim. Je to obdoba řeckého podsvětí, kterému vládne stejnojmenná bohyně. Je hlídán obrovským hadem Nidhöggem, který je také zmiňován, jako červ, který stromu užírá kořeny. V koruně, která se rozprostírá nad všemi světy, dlí obrovský orel, který vše pozoruje. Na jeho čele sedí jestřáb. Další ze zvířat, které žijí na Yggdrasilu, je veverka Ratatosk. Pobíhá mezi orlem na vrcholu a Nidhöggem u kořenů a rozsévá zlobu. S Yggdrasilem je také úzce spojen nejvyšší severský bůh Odin. Z jeho dřeva si vyrobil oštěp Gungnir, který nikdy nemine cíl. Na něm obětoval sebe sám sobě. Po devět dnů a nocí visel hlavou dolů přibodnut svým oštěpem. Poté získal tajemství runového písma. Tento příběh popisuje skladba Hávamál. "Vím, že jsem visel na tom stromě zmítaném větry celých devět nocí, zraněn kopím a obětován Odinovi, tedy sám sobě, na tom stromě, o kterém nikdo neví, z jakých kořenů vyrůstá. Nikdo mi nedal jídlo, nikdo mi nedal pití, až jsem uzřel pod sebou runy, a s výkřikem jsem se jich zmocnil. Potom jsem spadl dolů." <!--[if !supportFootnotes]-->[2]<!--[endif]--> Další mýtus, který zahrnuje světový strom je konec světa nazývaný Ragnarök. Přežijí jej vedle několika bohů pouze dva lidé. Záchranu naleznou právě v koruně Yggdrasilu, který je ochrání. Potravou je jim rosa, kterou zde naleznou. Takto je zaručeno pokračování lidského rodu. Veškeré informace, které máme, pochází z několika hlavních zdrojů z pozdější doby. Tím nejzákladnějším je epos Edda. Existují dvě varianty. Původní Písňová Edda, jejíž jádro je zachováno v rukopisu zvaném Codex Regius, a pozdější prozaická Edda, někdy také podle svého autora nazývaná Snorriho Edda. Součástí písňové Eddy je mimo jiné již zmiňovaná skladba Hávamál. Jak můžeme vidět, strom je pro severskou mytologii zcela nepostradatelný. Je jejím naprostým základem. Možná i to je důvod, proč je v současnosti stále více oblíbená. Jistě se najdou lidé, kterým vadí moderní způsob života odtržený od přírody. Toto je asi nejznámější zobrazení severského světového stromu Yggdrasilu. Obrázek převzat z internetových stránek: http://altreligion.about.com/library/glossary/symbols/bldefsyggdrasil.htm Keltové jsou jeden z národů, který je považován za opravdu svázaný s přírodou, zvláště se stromy. Bohužel v jejich případě nemůžeme příliš mluvit o mytologii. Z jejich dob se nezachovaly žádné písemné památky. Ani nikdo jiný se o jejich náboženství příliš nezmiňoval. Představujeme si, že nejvyššími duchovními byli druidové, kteří byli velice moudří a měli velké znalosti o přírodě. Mnoho lidí si je představuje jako staříky v bílém pobíhající po posvátném dubovém háji. Tato představa je opravdu dosti vyhrocená. Z velké části je asi způsobena příběhy Asterixe a Obelixe, které jsou velmi oblíbené. Ono spojení druidů s duby má možná původ už v dobách mnohem starších. Psal o něm Plinius starší v 1. století před Kristem. On sám ovšem Galii nikdy nenavštívil a své poznatky o Keltech měl pouze z doslechu. Jak je vidět příliš důvěryhodným zdrojem nejspíš nebude. Zajímavý je velšský mýtus, podle kterého je líska považovaná za strom poznání. Jednou z hlavních postav je zde legendární král Artuš. Ten se svou družinou hledá božské dítě, Mabon ap Modron, neboli "syna Velké matky". Po velmi namáhavé a dlouhé cestě jsou kouzelným lososem zavedeni k zázračné studánce, kde chlapec sedí pod lískovým keřem. Moudrost je podle tohoto mýtu spojována s prostotou a nevinností. Lísky jsou v básních irských Keltů velmi oblíbeným motivem, který se často opakuje. Za zmínku nepochybně stojí keltský stromový kalendář. Je to obdoba zvířecího horoskopu, který je nám důvěrně znám. Každému stromu je přiřknuto určité období v roce. Rozdělení je ovšem zcela odlišné od nám známého zvěrokruhu. Většina stromů má své místo v kalendáři dvakrát do roka. Jsou zde ovšem některé stromy, které se objevují jen jednou do roka, a čtyři z nich dokonce jen jeden den v roce (olivovník, dub, buk a bříza). Člověk narozený ve znamení určitého stromu má zcela odlišné vlastnosti od jiných, ty jsou provázány s vlastnostmi daného stromu. O tom, jak je tato charakteristika přesná se musí každý přesvědčit sám, ale dle mého názoru je daleko přesnější než klasický zvěrokruh. Zvláštní postavení měl v keltském stromokruhu tis. Jeho místo bylo mezi 3. a 11. listopadem. To znamená v době, kdy Keltům začínal nový rok a kdy se byl svět mrtvých nejblíže světu živých. Tis je považován za strom smrti, což mnoha národům, kteří přišli po Keltech, vadilo, a tak byl ze stromokruhu vyškrtnut. Na závěr jen stručná charakteristika lidí narozených v tomto období: jsou hypersenzitivní, plní fantazie, intelektuální, umělečtí, něžní a smyslní; jejich mottem je: "Chci vnímat věčnost!" Obrázek převzat ze stránky: http://www.obecmokre.cz/index.php?nid=679&lid=CZ&oid=65808 9. SumerovéJedna z nejstarších civilizací se rozkládala mezi toky Eufratu a Tigridu. Tato oblast byla to jednou z nejúrodnějších na světě. I v sumerské mytologii se objevuje světový strom. Tento strom také spojoval svět lidí se světem bohů. Tyčil se ze země až do nebe, z toho vyplývá jeho jméno: "Nebeský strom". Zakrýval veškerou zem, lesy, pole, lidská obydlí. Pro své spojení s bohy byl používán k obětinám. Tento strom stál u brány obrovského chrámu, který se tyčil až do nebe. Měl tvar stupňovité věže. Pro podobnost s lodním stožárem se mu říkalo "Velký stěžeň". Další jeho jméno vyplývá z jeho funkce. Měl být pojítkem světa lidí a bohů, aby mohli lidé s bohy promlouvat. Proto se jmenoval "Pouto mezi nebem a zemí". V sumerské mytologii můžeme najít ještě jednu zmínku o posvátném stromu. Je spojen s bohyní lásky, Luny a podsvětí Bélit-Illi. Tato bohyně přebývala v pramenech, studánkách a také stromech, které u nich rostly - vrbách. Mnoho pramenů o sumerské mytologii nemáme, ve většině publikací o tomto národu najdeme zmínku především o jejich chrámech - zikkuratech, popřípadě o bozích zajišťujících bohatou úrodu. Je to logické, tento stát byl na ní zcela závislý. Stromy proto nehrály v jejich životech tak důležitou roli, jako tomu bylo u jiných národů. 10. MaďařiNa počátku světa se tyčil obrovský vesmírný strom až do nebe, kde svou nesmírnou korunou podpíral nebeskou báň. Žili v něm všichni bohové i lidé. Bohové měli své překrásné hrady v koruně stromu. Pod nimi sídlili démoni a váleční hrdinové v dalších krásných hradech. Docela dole žili společně lidé a zvířata. Pod kořeny obrovitého stromu žil obludný drak Sárkány. Strom tedy spojoval svět lidí s bohy a umožňoval s nimi lidem komunikaci. Prostředníky mezi lidmi a bohy byli šamani. Cestě šamanů za bohy se říkalo "nebeská cesta". Museli vylézt až nahoru k příbytkům bohů, kde od nich dostali poselství pro lidi. Tato cesta byla velice náročná. Šamani ji mohli vykonávat pouze v extázi. I tak to bylo poslání nebezpečné. 11. FinovéVelice podobné pojetí můžeme najít i v mytologii Finska. Ze země čněl obrovitý sloup. Byl to nesmírný strom a svou korunou podpíral nebesa. Na vrcholu stromu zářila hvězda Polárka, která ukazovala, kde je sever. Ve vesmírném stromu měly své domy a hrady božské rodiny, které žily rozdělené do sedmi oblastí. Pod nimi také sídlili démoni a lidští váleční hrdinové ve svých hradech. Lidé a zvířata žili na zemi ve stínu vesmírného stromu. Zvířata obývala jeskyně. Lidé žili v domech, které si stavěli. Šaman, který byl duchovním vůdcem lidí, musel pravidelně šplhat na vesmírný strom, aby navštívil bohy. Lidé tehdy potřebovali bohy k životu. Rady bohů pomáhaly řešit lidské problémy a závažné spory. Jelikož šaman byl vylézt na vesmírný strom, byl prostředníkem mezi lidmi dole a bohy nahoře. Na vrcholu stromu obdržel šaman všechna boží poselství, která lidem pomáhala vyřešit všechny problémy. Jak je vidět, tato mytologie je téměř shodná s mytologií Maďarů. Jazyky obou těchto národů pochází z ugrofinské jazykové rodiny. Je tedy pravděpodobné, že někdy v minulosti museli tyto národy žít pohromadě na stejném území. 12. ZávěrJak je vidět, stromy byly nezbytnou součástí lidského života. Tehdy si jich ještě vážili, mnohdy se jich až báli. Život stromu se zdál nekonečným ve srovnání s krátkým životem lidí. Jeden strom viděl přejít mnohé generace lidí. Byl takovou vzpomínkou na ty, kteří už tento svět opustili. Stromy se z děl lidské tvořivosti neztratili. Po dlouhou dobu v nich hrála příroda jednu z nejdůležitějších rolí. Krajina vždy dotvářela atmosféru a stromy vytvářely atmosféru krajiny. Dnes už lidé toto nevidí. Přesto i dnes je krajina tvořena hlavně stromy. Stačí si jen představit, jak šedivě a smutně by město vypadalo, kdyby v něm chyběly stromy. Stačí si představit, jak člověka osvěží i jen krátká procházka po lese. Mnohým lidem by neuškodilo, kdyby chodili do přírody co nejčastěji. Možná by si pak uvědomili, že člověk bez přírody nemůže být a že příroda nemůže být bez stromů. 13. Použitá literaturaE<!--[if !supportFootnotes]-->[1]<!--[endif]--> Marie Hrušková: Kult stromů v zemích Koruny české. Praha 2005. str. 38 <!--[if !supportFootnotes]-->[2]<!--[endif]--> R. I. Page: Severské mýty. Praha 2007 |
Slunéčko sedmitečné – přirozená likvidace mšic
9. ledna 2009 v 20:33 | Markéta Kohoutková, 1. ročník OKUZ | Nabídka pro UČITELKY (UČITELE)Úvod
Protože jsem velkým milovníkem květin, máme každé volné místo v našem panelákovém bytě zaplněné živou zelenou dekorací. Některé druhy dosáhly již rekordních rozměrů a tvoří neodmyslitelnou součást našeho bytu (např. Yucca, Ficus benjamin), jiné jsou čerstvými přírůstky, jejichž krásou se každoročně na jaře nechám zlákat a doplním jimi již tak velkou sbírku květin. Stejně to bylo také letos, kdy jsem na jaře zakoupila tři sazenice Netýkavky, Sultánky (Impatiens walleriana). Tato poměrně známá rostlina s bledě zelenými listy a dužnatými stonky začíná kvést na jaře a po celé léto vytváří nové květy růžové až červené barvy. Má ráda teplé slunné stanoviště, roste keříkovitě a dosahuje výšky 0,35m. Dle doporučení prodejce jsem ji vysadila do truhlíku na jižně orientovaný balkon.
Celý březen Sultánka vytvářela keříkovitý tvar bez květů, během dubna začala nasazovat na květ. Pro velké množství listů a dužnatý stonek vyžadovala častou vydatnou zálivku. Na konci dubna se také prudce oteplilo a Sultánka začala kvést. Celý den byla vystavena přímému slunečnímu záření a tak bylo nutno ji zalévat každý den.
Jednoho dne, když jsem se kochala krásou květů Sultánky, zpozorovala jsem na jednom listu mírnou deformaci, jako by byl seschlý či spálený od slunce. Krása květů a poupat však přitáhly mou pozornost více a tak jsem list odlomila a podrobněji ho již nesledovala.
Druhý den jsem opět zpozorovala, tentokrát dva zdeformované listy. Začala jsem rostlinu pozorovat podrobněji a našla jsem na stonku skupinku cca deseti světle zelených "brouků" o velikosti 1mm. Jeden z nich byl znatelně větší. Kromě toho na zdeformovaných listech byl patrný lesklý povlak, který byl na dotek lepkavý. Nepochybovala jsem o tom, že sultánku napadly mšice. Svou domněnku jsem si potvrdila v literatuře: Listové mšice - rychle se rozmnožující savý hmyz - mohou být černé, hnědé, šedé, světle žluté nebo zelené.[1]
Opět jsem květinu ošetřila odtržením napadených listů a odstraněním mšic ze stonku. Zbylé dva keříky byly zdravé, bez viditelného napadení a tak jsem pouze napadenou rostlinu umístila na vzdálenější místo asi 2 metry od ostatních rostlin.
Třetí den jsem byla zvědavá, zda se mšice opět objeví a tak jsem Sultánku pečlivě prohlížela. K mému velkému překvapení byly zdeformované další čtyři listy. Mšice se rozmnožily na dvacet jedinců. Zopakovala jsem ošetření stejným způsobem, ale začala jsem přemýšlet o radikálnějším řešení. Na zbylých dvou keřích se zatím mšice nevyskytovaly.
Čtvrtý den byl stav první Sultánky ještě horší. Mšice se množily a rozlézaly směrem od stonku téměř po všech listech. Na polosuchých vysátých listech už nebyli živí jedinci. Byly tam pouze bezbarvé schránky jejich těl přilepené lepkavou medovicí, kterou mšice vylučují. Napadená a zdeformovaná byla také poupata, takže další květy se buď vůbec nerozvinuly, nebo byly znetvořené. Rostlina byla celkově znatelně oslabena. Změna nastala i na zbylých dvou keřích, kde se mšice objevily také. Zvažovala jsem možnost aplikovat jeden z insekticidů vhodných na mšice. Bylo jasné, že spolu s vysvobozením rostliny může nastat i její konec jako reakce na chemikálie obsažené v prostředku, o účincích na životní prostředí nemluvě. A tak jsme spolu s mou starší dcerou hledaly alternativní řešení.
Slunéčko sedmitečné
Snad každé malé dítě v Čechách ví, že účinným predátorem mšic je slunéčko sedmitečné. Spolu se starší dcerou jsem se tedy rozhodla podstoupit experiment. Vyrazily jsme hledat Slunéčko sedmitečné, abychom jej mohly nasadit proti mšicím na našich keřích.
První den jsme neměly příliš štěstí a našly jsme pouze jedno. Položily jsme jej na list nejvíce napadené Sultánky a doufaly, že naše přírodní náhražka insekticidu bude účinná.
Druhý den jsme našly na některých listech seschlá těla mšic, Slunéčko sedmitečné však bylo pryč. Počet živých mšic byl přesto stále vysoký a neúnosný. Navíc na zbylých dvou keřích se mšice množily také.
Třetí, čtvrtý, pátý den jsme keře ošetřovaly stejným způsobem (odstraňování jednotlivých mšic, odštipování napadených listů, vysazování dospělých jedinců Slunéček sedmitečných).
Larva Slunéčka sedmitečného
Asi po šesti dnech od nasazení Slunéčka sedmitečného si starší dcera všimla, že na listě jedné Sultánky je černý "brouk" s podlouhlým tělem a červenými tečkami na hřbetě. Měla radost, protože jeho tečkování jí připomínalo obráceně zbarvenou "berušku". Ihned mne na něj upozornila a správně se domnívala, že by se mohl také živit mšicemi. Nebyla daleko od pravdy. Byla to larva Slunéčka sedmitečného, která se rovněž živí mšicemi. Podle výzkumu v zajetí sežere jediná larva slunéčka sedmitečného během svého vývoje 90 dospělých mšic a 3000 jejich nymf. [2]
Velkou výhodou larvy Slunéčka bylo, že po nasycení nemohla odlétnout, jak se to dělo u dospělých jedinců. A tak hubení mšic pomocí dravých larev bylo mnohem účinnější.
První den jsme larvu nechaly působit na rostlině, kde jsme ji našly. Úbytek mšic byl podobný jako první den s jedním dospělým jedincem Slunéčka sedmitečného, s tím rozdílem, že larva na rostlině setrvávala.
Druhý den byla situace opět optimističtější, mšice přestaly přibývat. Proto jsme se vypravily hledat další slunéčka. Hledaly jsme cíleně larvy. Byla polovina května, čas příznivý pro množení Slunéčka sedmitečného. Přinesly jsme domů sedm larev Slunéčka a nasadily na napadené keře.
Třetí den jsme napočítaly celkem osm larev, takže se žádná neztratila. Navíc jsme se opět mohly radovat z ustupujícího počtu mšic. Bylo jich tak velké množství, že jsme je již nepočítaly, ale množství seschlých schránek začalo převyšovat vitální jedince. Navíc v bezprostřední blízkosti larev Slunéčka sedmitečného nebyla žádná živá mšice.
Třetí den seschlé schránky těl mšic opadávaly z listů dolů a na keřích se začínala objevovat čerstvá poupata, bez deformace. Každý další den se situace zlepšovala.
Po týdnu jsme mohly konstatovat, že se nám podařilo mšice vymýtit bez použití chemikálií. Cestou přírodních zákonů.
Závěr
I škůdci mohou mít velký přínos. Pro mšice to platí několikanásobně:
1. Slouží jako potrava dravých larev a dospělých jedinců Slunéčka sedmitečného (Coccinella septempunctata).
2. Mravenci mají rádi sladké látky, které vylučují býložravé mšice. Tak jako lidé dojí krávy, mravenci hladí mšice po zadečku a získávají tím lahodný nektar. Jeden druh severoamerických mravenců dokonce věnuje vajíčkům mšic stejnou péči jako vajíčkům vlastním. Na jaře se malé mšice vylíhnou a mravenci kolem nich staví jakési ohrady z bláta a rozžvýkané hmoty. Na oplátku od nich získávají sladkou, výživnou šťávu. Vztah mravenců a mšic - dvou velmi odlišných skupin hmyzu - je tedy oboustranně prospěšný.[3]
3. Díky mšicím jsem byla nucena rozšířit sobě i svým dětem obzory vědění o životě hmyzu a ověřit si, že přírodní zákony teoreticky popisované v knihách platí také v praxi. Do budoucna tento způsob hubení mšic považuji za nejšetrnější a zároveň nejefektivnější.