ÚvodStromy fascinovaly člověka odpradávna. Existence stromů je pro lidský život naprosto nezbytná. Bez stromů by život na zemi v současné podobě nemohl přežít. Dnes si to lidé příliš neuvědomují, nebo se alespoň podle toho nechovají. V minulosti si lidé stromů vážili. Vzhlíželi k nim, někteří je považovali téměř za božstva. Strom je oporou. Když nás něco trápí, jdeme za svými blízkými nebo do lesa, ke svému stromu. Umějí naslouchat, radí nám, ale žádné tajemství nevyzradí. Vždy nás také fascinovala dlouhověkost stromů. Lidský život se zdá v porovnání s jejich jen jako mžiknutí oka. Mnoho generací přejde a strom stále stojí. Věk mu neubírá na kráse, naopak. Obdivujeme staré, památné stromy. Zdá se, jako by nám mohly vypravovat všechny ty události, kterých se staly svědky. Radostná setkání po letech, schůzky zamilovaných, starce vypravující příběhy svým vnoučatům, ale také doby smutku, odchod někoho blízkého, doby nepokojů, válek. Ve všech těch dobách se k nim lidé uchylovali, hledali bezpečí, nebo jen místo, kde by mohli prožít krásné chvíle. Někdy se stal dokonce symbolem nekonečna. Tak dlouho, jak lidé používají řeč, vypravují si různé příběhy, pravdivé i nepravdivé, smutné i veselé. Časem se příběhy velmi proměňovaly. Některé zmizely kdesi v propasti dějin, jiné se nám dochovali, třebaže v poněkud změněném znění. I dnes se rádi vracíme k bájím a pověstem starých dob. Mají pro nás neopakovatelné kouzlo. Lidstvo vždy toužilo vysvětlit přírodní jevy, které nechápali. Dnes nám k tomu slouží věda, různé pokusy a přístroje. Tehdy takové prostředky neměli. K vysvětlení sloužila jejich bohatá fantazie. Do mnoha mytologií proniká strom jako místo bezpečí a ochrany před zlem. Poskytoval úkryt těm, kdo jej potřebovali. Další vlastnost, kterou představoval také díky své dlouhověkosti, byla moudrost. Byla to moudrost stáří, někoho, kdo zažil a viděl mnoho. Lidé ji mohli získat propojením se stromem, pouhou rozmluvou nebo pomocí magických praktik. Strom jako ztělesnění či opora světa se objevuje téměř ve všech mytologiích. Ve většině případů jsou to pak tzv. světové stromy. Když si uvědomíme fakt, že kořeny stromů sahají hluboko pod zem, a naopak větve se rozkládají vysoko nad povrchem, můžeme si snadno představit, proč tomu tak je. Strom byl pro ně spojením nebe, světa lidí a podsvětí. Mnohdy bylo světů, které propojoval mnohem více jak tři. V některých případech však byl "pouze" středem světa smrtelníků. Každý národ měl svůj posvátný strom. Byl to téměř pokaždé jiný druh. To je zcela jednoznačně dáno přírodními podmínkami oblasti, ve které žili. Těžko by Germáni ze severu mohli jako posvátný strom uctívat palmu. Tehdy prostě nebyl způsob, jak by v podmínkách tohoto pásu přežila. Většina z nich se nejspíš s podobným stromem ani nesetkala. Jak také? Běžní lidé necestovali na tak velké vzdálenosti. Možná tak válečníci se mohli dostat do oblastí, které jsou pro palmu domovem. V tomto mají dnešní lidé výhodu. Mohou poznat nejrůznější druhy a odrůdy stromů. Místo toho, aby je udivovala rozmanitost a majestátnost stromů, si jich dnes váží čím dál tím míň. "V jižních krajích proto byly uctívanými stromy borovice, datlová palma, fíkovník, tis nebo cedr. Na severu to byl naopak dub či jasan." Možná by nebylo na škodu pokusit se na čas vžít do mysli lidí tehdejší doby. Pro většinu z nás by to nejspíš bylo velmi objevné a poučné. Zcela jistě by to velmi změnilo náš postoj ke stromům a přírodě jako takové, což by v dnešní době bylo velmi užitečné. Dnes je mnohem běžnější postoj k přírodě jako zdroji peněz. Svět, kdy příroda byla pro lidstvo téměř božstvem, se samozřejmě vrátit nemůže, ale vědět, jak je pro nás důležitá, by mělo být součástí vztahu k ní i dnes. Nejsmutnější je, že mnoho lidí ví, že bez stromů a přírody by člověk nepřežil, a přesto se chovají, jako by příroda byla jen zdrojem toho, co oni zrovna potřebují. 2. EgypťanéEgyptské náboženství je v současné době poměrně známé, přesto většina lidí netuší, že jeho důležitou součástí jsou také stromy. Ono se to jaksi do školních osnov nedostalo. Na jednu stranu je to pochopitelné, protože to není tolik spojené s dějinami a panovníky jako jiní bohové, o kterých se učí, na druhou stranu je to škoda, protože vzhledem k přírodním podmínkám Egypta je to logické. Není jistě třeba zdůrazňovat, že Egypt je pouštní země, kde byla veškerá tehdejší civilizace soustředěna do nejbližšího okolí řeky Nilu. Stromy zde byly velice vzácné. Z toho pramení také důvod k jejich uctívání. Každý z nás si váží toho, čeho má velice málo, čeho má nedostatek. Pro přežití stromů zde bylo zapotřebí pečlivého ošetřování, především pravidelné zalévání nebo jinak poskytovaná závlaha. Stromy tudíž mohl mít na svém pozemku jen někdo velmi bohatý, kdo si tuto náročnou péči mohl dovolit. Proto se vyskytovaly především v okolí paláců a chrámů. Někdy byly vysazovány také v okolí nekropolí. Egyptským posvátným stromem je sykomora, odrůda fíkovníku. Podle knihy mrtvých je světovým stromem, na němž některá je také nazývána "Paní posvátného stromu". Jiný slavný strom stál u Metairieh, říkalo se mu "Strom panny". Ostatní byly zasvěceny Nut, Selket a starověké prabohyni Nejt. L a východním nebi sedí bohové. Tento je někdy považován za živé tělo bohyně nebe Hathor, idé tyto stromy velmi uctívali, pravidelně jim přinášeli oběti z plodů země (okurky, fíky a vinné hrozny). Posvátný strom odděloval svět živých od světa mrtvých. Při cestě na onen svět bylo zemřelým udíleno požehnání bohyní sykomory. Mrtvému byly nabídnuty fíky a voda života, tak získal to nejdůležitější - nesmrtelnost. Doba se změnila. Staré náboženství už je jen lákadlem pro turisty. Tam, kde se v minulosti stromy uctívali jako božstva, jsou dnes chápány jako zdroj financí z ovocnářského průmyslu. To je poněkud smutná změna. (Příjmení, Jméno:Název.Město, kde bylo vydáno Rok, str. 76 ; autor článku, název článku, internet. adresa) 3. BaltovéTaké národy v pobaltských zemích uctívaly stromy. Posvátnými stromy byly dub, lípa a jeřáb. Baltové věřili, že v nich přebývají božské síly. Dub byl v mytologii spojován s božstvy, která mají moc nad počasím, zejména s těmi, která vládla bleskům a bouři. Ani Baltové v tomto nebyly výjimkou. Dub zde byl zasvěcen bohu hromu. Pod jeho korunou byly prováděny obětní rituály. Božstva ovládající počasí totiž měla hlavní zásluhu na tom, jaká bude úroda. Pod těmito posvátnými stromy se prováděly veškeré kultovní slavnosti na počest božstev. Součástí těchto rituálů byl také kouř ze dřeva jalovce. Věřili, že tato místa jsou naplněna zázračnou silou. Z tohoto důvodu také nikdo nesměl posvátný strom porazit, to bylo považováno za jeden z největších zločinů. Lípa byla dokonce uchována jako posvátný strom těchto národů až do dnešních dob, a to navzdory dlouhému období křesťanství. 4. Národy Jižní AmerikyV mytologiích národů Jižní Ameriky vystupuje také strom života. Jako v mnoha jiných se tyto báje pojí k tomu, jak vypadal svět na samém počátku. Podle jejich víry byl u zrodu velký strom života, ze kterého pocházejí všechny ostatní rostliny (všechny stromy, keře, květiny i trávy). Tento strom života měl samozřejmě svého ochránce. Byl jím tajemný kouzelník. Jeho úkolem bylo jej chránit a zabránit tomu, aby se ostatní dozvěděli o jeho tajemství. Jeho bratr však strom objevil a rozhodl se ho porazit. Přesto, že ho před tím varoval zvláštní zajíc. Když strom dopadl na zem, vytryskly z kořenů spousty vod a zaplavily celou zemi. Rostliny a stromy se tak rozšířily rovnoměrně po celé zemi a všichni lidé se mohli živit jejich plody. Někdy byl světový strom považován za ztělesnění Mléčné dráhy. Tento strom života prý také nesl plody, které v sobě nesly nesmrtelnost. Kdokoli je snědl, byl uchráněn smrti. I tyto plody ale byly střeženy. Když někdo chtěl získat plody nesmrtelnosti, musel se nejprve vypořádat s obrovským hadem, který sídlil u kořenů stromu. 5. BuddhismusStrom je pro buddhisty jedním z nejvýznamnějších symbolů, jelikož právě pod ním dosáhl Siddhártha Gautama osvícení a stal se Buddhou. Jednoho dne se Siddhártha vydal na cestu. Byl znechucený světským životem u dvora. Hledal strom poznání, který rostl ve stromové svatyni u Uruvély. během cesty lesem ho doprovázeli ptáci a pávi, jelikož jeho tělo zářilo vnitřním světlem. Dokonce i zlí lesní démoni ho zdravili a ctili. Po dlouhé cestě konečně dorazil k posvátnému fíkovníku, který byl tehdy zasvěcen bohu Višnuovi, který byl považován za udržovatele věčného života. Tento posvátný strom byl prý také ustaven vládcem nade všemi ostatními stromy. Siddhártha se rozhodl, že právě pod tímto stromem bude hledat poznání, které by mohlo zabránit lidskému utrpení, a usedl pod ním na trs trávy. Zde složil slib: "Ať mé tělo vyschne a má kůže ať se rozpustí, jestli odtud odejdu dřív, než dojdu procitnutí a naleznu poznání." Poté se země šestkrát zachvěla. Démon Mára chtěl Siddhárthu v jeho asketickém rozhodnutí zviklat. Poslal za ním šest svých krásných dcer, aby ho sváděly. Dívky před ním začaly zpívat a tančit, ukázaly mu veškeré ženské půvaby. Sidhártha však setrvával pohroužen sám do sebe a svést se nenechal. Všech šest sester tedy muselo odejít s nepořízenou. Poté na něj Mára seslal strašlivé lesní démony, kteří byli šerední a divoce řvali. Měli jej od posvátného stromu zahnat. Síla démonů však byla ochromena jeho silnou meditací. nakonec se mu podařilo nalézt svrchovanou pravdu. Od té doby se strom nazývá stromem bódhi, neboli stromem osvícení. Zajímavé je, že v počátcích buddhismu nebyl osvícený zobrazován jako člověk sedící pod stromem osvícení a bojující s démony, kteří se ho snažili odpoutat od meditace, ale jako samotný strom bódhi s prázdným sedátkem. Říká se, že větvičku z tohoto stromu zaslal ve 3. století př. Kr. král Ašóka a zaslal ji darem králi Srí Lanky. Král osobně tuto větvičku vysadil a předpověděl, že bude žít navěky. Strom zde prý dodnes stojí. Má se za to, že mnoho z posvátných stromů bódhy rostoucích v chrámových zahradách na Srí Lance pochází z odnoží právě toho stromu. 6. Řekové a ŘímanéMytologie antického Řecka a Říma je v našich zemích nejspíše tou nejznámější. Důvodem k tomu může být to, že všechny tyto příběhy byly písemně zaznamenány ne dlouho po svém vzniku. Je to možná také tím, že právě z antické kultury vychází ta naše a je jí nejvíce ovlivněna. S nadsázkou lze říci, že tehdy počalo tzv. západní myšlení. Také tyto národy měly teorii o původu člověka. Věřili, že lidstvo pochází z dubů, které byly prvními stromy na světě. Ty se prý otevřely a dovolily lidem vyskočit ven. Jsou tedy takovými rodiči lidstva a stejně jako rodiče sytí své děti, tak i duby sytí lidstvo v nouzi. Dub byl také považován za strom nejvyššího boha Dia, který byl původně bohem blesku. Říká se, že věštkyně v dubovém háji v Dodoně vykládaly ze šelestu dubových listů Diovu vůli. Lidé tehdy věřili, že v každém stromě přebývá dryáda, která jej má na starosti. Pokud zahyne strom i život dryády končí. Pánem a ochráncem každého lesa byl Pan. Byl to napůl člověk, napůl zvíře. Každý z důležitých bohů měl svůj strom a také své vlastní poslání. Jen několik příkladů za všechny: manželkou nejvyššího boha byla Hera (Juno), jejím posvátným stromem bylo granátové jablko; bohyně moudrosti Pallas Athéna (Minerva) měla olivovník a bohyně lásky Afrodita (Venuše) myrtu. Stromy byly přisuzovány bohům i podle toho, k čemu sloužily, či jaké byly jejich vlastnosti. Smrk a borovice, které byly užívány ke stavbě lodí, a olše, která obvykle roste v blízkosti vody, byly zasvěceny bohu moří Poseidonovi (Neptunovi). Jak je vidět v Římě byli bohové stejní jako v Řecku, jen měli římská jména. Posvátným stromem zde byl mimo jiné fíkovník. Tento strom stál podle pověsti u zrodu tohoto města. U něj se zachránili Romulus a Remus a v jeho stínu odpočívala ona vlčice, která je odkojila. Mnoho lidí jistě také zná řeckou báji, ve které se nymfa Dafné, prchající před bohem Apollónem, který chtěl, aby jej milovala, proměnila ve vavřínový strom. Od té doby prý Apollón nosil na její památku na hlavě vavřínový věnec. Tato báje byla námětem pro mnoho umělců. Takto by bylo možno pokračovat velmi dlouho. Stromů se v antické mytologii vyskytuje opravdu mnoho. Možná je to ale jen tím, že o ní máme nejvíce záznamů. 7. SeveřanéTéměř synonymem pro světový strom je ten ze severské mytologie zvaný Yggdrasil. V současné době se tato mytologie stává velmi oblíbenou, čím dále tím více lidí se o nezačíná zajímat. Není divu. Propracovaností parthenonu se téměř může rovnat té antické. Na rozdíl od ní není ale tak známá. Yggdrasil prorůstal všemi devíti světy. Nejvýše byl umístěn svět bohů zvaný Ásgard. Naopak úplně dole svět mrtvých Niflheim. Uprostřed byl svět lidí Midgard obklopený světem obrů, který se nazýval Jötunheim. Od sebe byly odděleny oceánem. Kořeny tohoto jasanu sahají ke třem studním. První se nachází v Ásgardu, neboli světě bohů Ásů. Je to pramen osudu, který je hlídán třemi Nornami, ty představují minulost, přítomnost a budoucnost. Pramen moudrosti se je v Jotunheimu. Jeho strážcem je rádce bohů Mími, proto se také někdy nazývá Mímiho pramen. Poslední se nachází ve světě nazývaném Hel, někdy také Niflheim. Je to obdoba řeckého podsvětí, kterému vládne stejnojmenná bohyně. Je hlídán obrovským hadem Nidhöggem, který je také zmiňován, jako červ, který stromu užírá kořeny. V koruně, která se rozprostírá nad všemi světy, dlí obrovský orel, který vše pozoruje. Na jeho čele sedí jestřáb. Další ze zvířat, které žijí na Yggdrasilu, je veverka Ratatosk. Pobíhá mezi orlem na vrcholu a Nidhöggem u kořenů a rozsévá zlobu. S Yggdrasilem je také úzce spojen nejvyšší severský bůh Odin. Z jeho dřeva si vyrobil oštěp Gungnir, který nikdy nemine cíl. Na něm obětoval sebe sám sobě. Po devět dnů a nocí visel hlavou dolů přibodnut svým oštěpem. Poté získal tajemství runového písma. Tento příběh popisuje skladba Hávamál. "Vím, že jsem visel na tom stromě zmítaném větry celých devět nocí, zraněn kopím a obětován Odinovi, tedy sám sobě, na tom stromě, o kterém nikdo neví, z jakých kořenů vyrůstá. Nikdo mi nedal jídlo, nikdo mi nedal pití, až jsem uzřel pod sebou runy, a s výkřikem jsem se jich zmocnil. Potom jsem spadl dolů." <!--[if !supportFootnotes]-->[2]<!--[endif]--> Další mýtus, který zahrnuje světový strom je konec světa nazývaný Ragnarök. Přežijí jej vedle několika bohů pouze dva lidé. Záchranu naleznou právě v koruně Yggdrasilu, který je ochrání. Potravou je jim rosa, kterou zde naleznou. Takto je zaručeno pokračování lidského rodu. Veškeré informace, které máme, pochází z několika hlavních zdrojů z pozdější doby. Tím nejzákladnějším je epos Edda. Existují dvě varianty. Původní Písňová Edda, jejíž jádro je zachováno v rukopisu zvaném Codex Regius, a pozdější prozaická Edda, někdy také podle svého autora nazývaná Snorriho Edda. Součástí písňové Eddy je mimo jiné již zmiňovaná skladba Hávamál. Jak můžeme vidět, strom je pro severskou mytologii zcela nepostradatelný. Je jejím naprostým základem. Možná i to je důvod, proč je v současnosti stále více oblíbená. Jistě se najdou lidé, kterým vadí moderní způsob života odtržený od přírody. Toto je asi nejznámější zobrazení severského světového stromu Yggdrasilu. Obrázek převzat z internetových stránek: http://altreligion.about.com/library/glossary/symbols/bldefsyggdrasil.htm Keltové jsou jeden z národů, který je považován za opravdu svázaný s přírodou, zvláště se stromy. Bohužel v jejich případě nemůžeme příliš mluvit o mytologii. Z jejich dob se nezachovaly žádné písemné památky. Ani nikdo jiný se o jejich náboženství příliš nezmiňoval. Představujeme si, že nejvyššími duchovními byli druidové, kteří byli velice moudří a měli velké znalosti o přírodě. Mnoho lidí si je představuje jako staříky v bílém pobíhající po posvátném dubovém háji. Tato představa je opravdu dosti vyhrocená. Z velké části je asi způsobena příběhy Asterixe a Obelixe, které jsou velmi oblíbené. Ono spojení druidů s duby má možná původ už v dobách mnohem starších. Psal o něm Plinius starší v 1. století před Kristem. On sám ovšem Galii nikdy nenavštívil a své poznatky o Keltech měl pouze z doslechu. Jak je vidět příliš důvěryhodným zdrojem nejspíš nebude. Zajímavý je velšský mýtus, podle kterého je líska považovaná za strom poznání. Jednou z hlavních postav je zde legendární král Artuš. Ten se svou družinou hledá božské dítě, Mabon ap Modron, neboli "syna Velké matky". Po velmi namáhavé a dlouhé cestě jsou kouzelným lososem zavedeni k zázračné studánce, kde chlapec sedí pod lískovým keřem. Moudrost je podle tohoto mýtu spojována s prostotou a nevinností. Lísky jsou v básních irských Keltů velmi oblíbeným motivem, který se často opakuje. Za zmínku nepochybně stojí keltský stromový kalendář. Je to obdoba zvířecího horoskopu, který je nám důvěrně znám. Každému stromu je přiřknuto určité období v roce. Rozdělení je ovšem zcela odlišné od nám známého zvěrokruhu. Většina stromů má své místo v kalendáři dvakrát do roka. Jsou zde ovšem některé stromy, které se objevují jen jednou do roka, a čtyři z nich dokonce jen jeden den v roce (olivovník, dub, buk a bříza). Člověk narozený ve znamení určitého stromu má zcela odlišné vlastnosti od jiných, ty jsou provázány s vlastnostmi daného stromu. O tom, jak je tato charakteristika přesná se musí každý přesvědčit sám, ale dle mého názoru je daleko přesnější než klasický zvěrokruh. Zvláštní postavení měl v keltském stromokruhu tis. Jeho místo bylo mezi 3. a 11. listopadem. To znamená v době, kdy Keltům začínal nový rok a kdy se byl svět mrtvých nejblíže světu živých. Tis je považován za strom smrti, což mnoha národům, kteří přišli po Keltech, vadilo, a tak byl ze stromokruhu vyškrtnut. Na závěr jen stručná charakteristika lidí narozených v tomto období: jsou hypersenzitivní, plní fantazie, intelektuální, umělečtí, něžní a smyslní; jejich mottem je: "Chci vnímat věčnost!" Obrázek převzat ze stránky: http://www.obecmokre.cz/index.php?nid=679&lid=CZ&oid=65808 9. SumerovéJedna z nejstarších civilizací se rozkládala mezi toky Eufratu a Tigridu. Tato oblast byla to jednou z nejúrodnějších na světě. I v sumerské mytologii se objevuje světový strom. Tento strom také spojoval svět lidí se světem bohů. Tyčil se ze země až do nebe, z toho vyplývá jeho jméno: "Nebeský strom". Zakrýval veškerou zem, lesy, pole, lidská obydlí. Pro své spojení s bohy byl používán k obětinám. Tento strom stál u brány obrovského chrámu, který se tyčil až do nebe. Měl tvar stupňovité věže. Pro podobnost s lodním stožárem se mu říkalo "Velký stěžeň". Další jeho jméno vyplývá z jeho funkce. Měl být pojítkem světa lidí a bohů, aby mohli lidé s bohy promlouvat. Proto se jmenoval "Pouto mezi nebem a zemí". V sumerské mytologii můžeme najít ještě jednu zmínku o posvátném stromu. Je spojen s bohyní lásky, Luny a podsvětí Bélit-Illi. Tato bohyně přebývala v pramenech, studánkách a také stromech, které u nich rostly - vrbách. Mnoho pramenů o sumerské mytologii nemáme, ve většině publikací o tomto národu najdeme zmínku především o jejich chrámech - zikkuratech, popřípadě o bozích zajišťujících bohatou úrodu. Je to logické, tento stát byl na ní zcela závislý. Stromy proto nehrály v jejich životech tak důležitou roli, jako tomu bylo u jiných národů. 10. MaďařiNa počátku světa se tyčil obrovský vesmírný strom až do nebe, kde svou nesmírnou korunou podpíral nebeskou báň. Žili v něm všichni bohové i lidé. Bohové měli své překrásné hrady v koruně stromu. Pod nimi sídlili démoni a váleční hrdinové v dalších krásných hradech. Docela dole žili společně lidé a zvířata. Pod kořeny obrovitého stromu žil obludný drak Sárkány. Strom tedy spojoval svět lidí s bohy a umožňoval s nimi lidem komunikaci. Prostředníky mezi lidmi a bohy byli šamani. Cestě šamanů za bohy se říkalo "nebeská cesta". Museli vylézt až nahoru k příbytkům bohů, kde od nich dostali poselství pro lidi. Tato cesta byla velice náročná. Šamani ji mohli vykonávat pouze v extázi. I tak to bylo poslání nebezpečné. 11. FinovéVelice podobné pojetí můžeme najít i v mytologii Finska. Ze země čněl obrovitý sloup. Byl to nesmírný strom a svou korunou podpíral nebesa. Na vrcholu stromu zářila hvězda Polárka, která ukazovala, kde je sever. Ve vesmírném stromu měly své domy a hrady božské rodiny, které žily rozdělené do sedmi oblastí. Pod nimi také sídlili démoni a lidští váleční hrdinové ve svých hradech. Lidé a zvířata žili na zemi ve stínu vesmírného stromu. Zvířata obývala jeskyně. Lidé žili v domech, které si stavěli. Šaman, který byl duchovním vůdcem lidí, musel pravidelně šplhat na vesmírný strom, aby navštívil bohy. Lidé tehdy potřebovali bohy k životu. Rady bohů pomáhaly řešit lidské problémy a závažné spory. Jelikož šaman byl vylézt na vesmírný strom, byl prostředníkem mezi lidmi dole a bohy nahoře. Na vrcholu stromu obdržel šaman všechna boží poselství, která lidem pomáhala vyřešit všechny problémy. Jak je vidět, tato mytologie je téměř shodná s mytologií Maďarů. Jazyky obou těchto národů pochází z ugrofinské jazykové rodiny. Je tedy pravděpodobné, že někdy v minulosti museli tyto národy žít pohromadě na stejném území. 12. ZávěrJak je vidět, stromy byly nezbytnou součástí lidského života. Tehdy si jich ještě vážili, mnohdy se jich až báli. Život stromu se zdál nekonečným ve srovnání s krátkým životem lidí. Jeden strom viděl přejít mnohé generace lidí. Byl takovou vzpomínkou na ty, kteří už tento svět opustili. Stromy se z děl lidské tvořivosti neztratili. Po dlouhou dobu v nich hrála příroda jednu z nejdůležitějších rolí. Krajina vždy dotvářela atmosféru a stromy vytvářely atmosféru krajiny. Dnes už lidé toto nevidí. Přesto i dnes je krajina tvořena hlavně stromy. Stačí si jen představit, jak šedivě a smutně by město vypadalo, kdyby v něm chyběly stromy. Stačí si představit, jak člověka osvěží i jen krátká procházka po lese. Mnohým lidem by neuškodilo, kdyby chodili do přírody co nejčastěji. Možná by si pak uvědomili, že člověk bez přírody nemůže být a že příroda nemůže být bez stromů. 13. Použitá literaturaE<!--[if !supportFootnotes]-->[1]<!--[endif]--> Marie Hrušková: Kult stromů v zemích Koruny české. Praha 2005. str. 38 <!--[if !supportFootnotes]-->[2]<!--[endif]--> R. I. Page: Severské mýty. Praha 2007 |
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
