Úvod
Protože jsem velkým milovníkem květin, máme každé volné místo v našem panelákovém bytě zaplněné živou zelenou dekorací. Některé druhy dosáhly již rekordních rozměrů a tvoří neodmyslitelnou součást našeho bytu (např. Yucca, Ficus benjamin), jiné jsou čerstvými přírůstky, jejichž krásou se každoročně na jaře nechám zlákat a doplním jimi již tak velkou sbírku květin. Stejně to bylo také letos, kdy jsem na jaře zakoupila tři sazenice Netýkavky, Sultánky (Impatiens walleriana). Tato poměrně známá rostlina s bledě zelenými listy a dužnatými stonky začíná kvést na jaře a po celé léto vytváří nové květy růžové až červené barvy. Má ráda teplé slunné stanoviště, roste keříkovitě a dosahuje výšky 0,35m. Dle doporučení prodejce jsem ji vysadila do truhlíku na jižně orientovaný balkon.
Celý březen Sultánka vytvářela keříkovitý tvar bez květů, během dubna začala nasazovat na květ. Pro velké množství listů a dužnatý stonek vyžadovala častou vydatnou zálivku. Na konci dubna se také prudce oteplilo a Sultánka začala kvést. Celý den byla vystavena přímému slunečnímu záření a tak bylo nutno ji zalévat každý den.
Jednoho dne, když jsem se kochala krásou květů Sultánky, zpozorovala jsem na jednom listu mírnou deformaci, jako by byl seschlý či spálený od slunce. Krása květů a poupat však přitáhly mou pozornost více a tak jsem list odlomila a podrobněji ho již nesledovala.
Druhý den jsem opět zpozorovala, tentokrát dva zdeformované listy. Začala jsem rostlinu pozorovat podrobněji a našla jsem na stonku skupinku cca deseti světle zelených "brouků" o velikosti 1mm. Jeden z nich byl znatelně větší. Kromě toho na zdeformovaných listech byl patrný lesklý povlak, který byl na dotek lepkavý. Nepochybovala jsem o tom, že sultánku napadly mšice. Svou domněnku jsem si potvrdila v literatuře: Listové mšice - rychle se rozmnožující savý hmyz - mohou být černé, hnědé, šedé, světle žluté nebo zelené.[1]
Opět jsem květinu ošetřila odtržením napadených listů a odstraněním mšic ze stonku. Zbylé dva keříky byly zdravé, bez viditelného napadení a tak jsem pouze napadenou rostlinu umístila na vzdálenější místo asi 2 metry od ostatních rostlin.
Třetí den jsem byla zvědavá, zda se mšice opět objeví a tak jsem Sultánku pečlivě prohlížela. K mému velkému překvapení byly zdeformované další čtyři listy. Mšice se rozmnožily na dvacet jedinců. Zopakovala jsem ošetření stejným způsobem, ale začala jsem přemýšlet o radikálnějším řešení. Na zbylých dvou keřích se zatím mšice nevyskytovaly.
Čtvrtý den byl stav první Sultánky ještě horší. Mšice se množily a rozlézaly směrem od stonku téměř po všech listech. Na polosuchých vysátých listech už nebyli živí jedinci. Byly tam pouze bezbarvé schránky jejich těl přilepené lepkavou medovicí, kterou mšice vylučují. Napadená a zdeformovaná byla také poupata, takže další květy se buď vůbec nerozvinuly, nebo byly znetvořené. Rostlina byla celkově znatelně oslabena. Změna nastala i na zbylých dvou keřích, kde se mšice objevily také. Zvažovala jsem možnost aplikovat jeden z insekticidů vhodných na mšice. Bylo jasné, že spolu s vysvobozením rostliny může nastat i její konec jako reakce na chemikálie obsažené v prostředku, o účincích na životní prostředí nemluvě. A tak jsme spolu s mou starší dcerou hledaly alternativní řešení.
Slunéčko sedmitečné
Snad každé malé dítě v Čechách ví, že účinným predátorem mšic je slunéčko sedmitečné. Spolu se starší dcerou jsem se tedy rozhodla podstoupit experiment. Vyrazily jsme hledat Slunéčko sedmitečné, abychom jej mohly nasadit proti mšicím na našich keřích.
První den jsme neměly příliš štěstí a našly jsme pouze jedno. Položily jsme jej na list nejvíce napadené Sultánky a doufaly, že naše přírodní náhražka insekticidu bude účinná.
Druhý den jsme našly na některých listech seschlá těla mšic, Slunéčko sedmitečné však bylo pryč. Počet živých mšic byl přesto stále vysoký a neúnosný. Navíc na zbylých dvou keřích se mšice množily také.
Třetí, čtvrtý, pátý den jsme keře ošetřovaly stejným způsobem (odstraňování jednotlivých mšic, odštipování napadených listů, vysazování dospělých jedinců Slunéček sedmitečných).
Larva Slunéčka sedmitečného
Asi po šesti dnech od nasazení Slunéčka sedmitečného si starší dcera všimla, že na listě jedné Sultánky je černý "brouk" s podlouhlým tělem a červenými tečkami na hřbetě. Měla radost, protože jeho tečkování jí připomínalo obráceně zbarvenou "berušku". Ihned mne na něj upozornila a správně se domnívala, že by se mohl také živit mšicemi. Nebyla daleko od pravdy. Byla to larva Slunéčka sedmitečného, která se rovněž živí mšicemi. Podle výzkumu v zajetí sežere jediná larva slunéčka sedmitečného během svého vývoje 90 dospělých mšic a 3000 jejich nymf. [2]
Velkou výhodou larvy Slunéčka bylo, že po nasycení nemohla odlétnout, jak se to dělo u dospělých jedinců. A tak hubení mšic pomocí dravých larev bylo mnohem účinnější.
První den jsme larvu nechaly působit na rostlině, kde jsme ji našly. Úbytek mšic byl podobný jako první den s jedním dospělým jedincem Slunéčka sedmitečného, s tím rozdílem, že larva na rostlině setrvávala.
Druhý den byla situace opět optimističtější, mšice přestaly přibývat. Proto jsme se vypravily hledat další slunéčka. Hledaly jsme cíleně larvy. Byla polovina května, čas příznivý pro množení Slunéčka sedmitečného. Přinesly jsme domů sedm larev Slunéčka a nasadily na napadené keře.
Třetí den jsme napočítaly celkem osm larev, takže se žádná neztratila. Navíc jsme se opět mohly radovat z ustupujícího počtu mšic. Bylo jich tak velké množství, že jsme je již nepočítaly, ale množství seschlých schránek začalo převyšovat vitální jedince. Navíc v bezprostřední blízkosti larev Slunéčka sedmitečného nebyla žádná živá mšice.
Třetí den seschlé schránky těl mšic opadávaly z listů dolů a na keřích se začínala objevovat čerstvá poupata, bez deformace. Každý další den se situace zlepšovala.
Po týdnu jsme mohly konstatovat, že se nám podařilo mšice vymýtit bez použití chemikálií. Cestou přírodních zákonů.
Závěr
I škůdci mohou mít velký přínos. Pro mšice to platí několikanásobně:
1. Slouží jako potrava dravých larev a dospělých jedinců Slunéčka sedmitečného (Coccinella septempunctata).
2. Mravenci mají rádi sladké látky, které vylučují býložravé mšice. Tak jako lidé dojí krávy, mravenci hladí mšice po zadečku a získávají tím lahodný nektar. Jeden druh severoamerických mravenců dokonce věnuje vajíčkům mšic stejnou péči jako vajíčkům vlastním. Na jaře se malé mšice vylíhnou a mravenci kolem nich staví jakési ohrady z bláta a rozžvýkané hmoty. Na oplátku od nich získávají sladkou, výživnou šťávu. Vztah mravenců a mšic - dvou velmi odlišných skupin hmyzu - je tedy oboustranně prospěšný.[3]
3. Díky mšicím jsem byla nucena rozšířit sobě i svým dětem obzory vědění o životě hmyzu a ověřit si, že přírodní zákony teoreticky popisované v knihách platí také v praxi. Do budoucna tento způsob hubení mšic považuji za nejšetrnější a zároveň nejefektivnější.
[1] John Brookes: Příjemný život s květinami, Príroda a.s. Bratislava 1992, str. 272
[2] www.bioLib.cz - Leoš Ondra
[3] Autorský kolektiv: Durwald L. Alen, Vic Cox, Rhodes W. Fairbridge, George S. Fichter, Ruth Kirk a spol.: ABC Přírody - Svět v otázkách a odpovědích,Reader's Digest Výběr, spol s r.o. Praha 1999, Str. 174
JI |
Úžasné, dnes mě napadlo to samé, vysadil jsem 7 slunéček na 8 napadených paprik, tak jsem zvědav co bude a jestli neulétnou.