Zpráva z konference s mezinárodní účastí
TERAPIE A ASISTENČNÍ AKTIVITY LIDÍ ZA POMOCI ZVÍŘAT (Praha 16. a 17. 4. 2008,
Česká zemědělská univerzita v Praze a Sdružení Sraz)
Pořadatel konference: Katedra genetiky a šlechtění ČZU v Praze vedená Doc. Ing. Mgr. Ivanem Majzlíkem, CSc.
Realizační tým konference: koordinátor projektu: Ing. Ivona Svobodová, členové realizačního týmu: Ludvík Pinc, MUDr. Josef Doležal, Ing. Renata Masopustová, Ing. Lenka Skoupá, Bc.Vladimíra Tichá, Mgr. Marika Papežová, Bc. Markéta Nedvědová.
Zaměření konference: Hlavním tématem konference byla prezentace zkušeností s indikacemi, průběhem a posuzováním výsledků dosažených při pozitivních interakcích mezi lidmi a zvířaty.
Zoorehabilitace a aktivity se zvířaty pro rozvoj osobnosti: Na konferenci byl představen nový předmět bakalářského studia České zemědělské univerzity "Zoorehabilitace a aktivity se zvířaty pro rozvoj osobnosti". Byli jsme informováni, že byl také podán projekt na vytvoření samostatného oboru zabývajícího se touto problematikou. Tak držme palce!
Materiály: Všichni účastníci si kromě Sborníku příspěvků odnesli v ČR nedávno vydanou, v této oblasti zásadní publikaci nedávno zesnulého doktora Odendaala. Více viz rubrika Přečetli jsme za vás.
Zhodnocení konference:
Na konferenci panovala přátelská nálada, některé přednášející doprovázeli jejich čtyřnozí pomocníci, popř. potomci, což nikterak neubralo na odbornosti a vědeckosti příspěvků.
Celkem bylo přeneseno 31 příspěvků. Většina z nich se věnovala různým oblastem canisterapie (od metody výběru vhodného štěněte, po náročné a diskutabilní úkony jako je např. polohování se psy), hipoterapie (od etologických základů hipoterapie po vědecký výzkum - Měření tlakových sil a kontaktu těla jezdce a hřbetu koně), felinoterapii (oba příspěvky byly spíše kasuistikami). Svůj příspěvek Zvířata pomáhají postiženým dětem přednesla paní Vítková z Brněnské Zoologické zahrady. Zazněly však i příspěvky etické (ve kterých se stále opakovala otázka, zda je správné a v jaké míře je správné využívat živého tvora jako léčebné pomůcky) , lékařské a fyzioterapeutické a také pedagogické (oba mojeJ). Zazněly také tři zajímavé příspěvky z Rakouska.
Co mne nejvíce potěšilo:
Nejvíce mne potěšilo, že oba moje příspěvky byly přijaty pozitivně (ač byly z jiného soudku) a že mne díky nim v kuloárech vyhledala a oslovila řada úžasných osobností, které bych se jinak neodvážila oslovit a od kterých jsem vyslechla řadu potvrzení mých hypotéz o odcizování člověka přírodě, o možnosti "učit se od přírody" a o důležitosti snahy dostávat děti ze školních lavic do přírody.
Co mne nejvíce zaujalo:
Nejvíce mne zaujal příspěvek logopedky Bajtlerové Využití canisterapie v ambulanci klinické logopedie. V něm byla přestavena více než desetiletá průkopnická práce logopeda - dog asistenta. Bajtlerová pracuje s dětmi s nejrůznějšími logopedickými vadami (obvykle vážnějšími, než je pouhá patlavost) za pomoci svých psů.
V tomto příspěvku zaznělo několik, podle mne, závažných momentů:
Model toho, jak může tvořivý člověk propojit své povolání se svým kynologickým zájmem a koníčkem, a vytvořit unikátní a užitečnou práci.
Pejskům je ponechána volnost - skutečně spolupracují - nejsou jen balíkem, který se někde svalí a slouží jako teplá poduška s tlukoucím srdcem. A ve spolupráci mají značnou volnost. Za prvé spolupracovat nemusí: když jsou unavení nebo se jim cokoli nelíbí, mohou odejít mimo dění a práci do svého pelíšku. Na druhou stranu: se mohou se volně zapojovat do práce s klienty a logopedka Bajtlerová jim ponechává i značnou volnost a spoléhá na jejich (sic!) intuici a navazuje na ni. Při prezentaci tohoto příspěvku to vyznělo jako samozřejmost, ale mně to jako samozřejmost nepřipadá.
Bajtlerová si uvědomuje meze svých pejsků - a nedovolí dětem všechno a operativně předchází situacím, které by mohly kontakt dítě-pes nepříznivě narušit. Tj. její pejsci nejsou splachovací ňoumové, kteří by vydrželi jakékoli zacházení, ale do situací, které by neunesli (a zachovali se nevhodně) se díky citlivému přístupu psovoda nedostanou. (Napadlo mne, jestli vůbec mají canisterapeutickou zkoušku, protože jejich popisované chování se podobá chování mého ekopsa Aywy a mám pochybnost, jestli by ji udělala, neb je příliš citlivá.. Na druhou stranu i ona dokáže s lidmi samostatně pracovat.)
Bajtlerová si vytvořila vlastní unikátní metodiku. Např. pejsci jsou např. naučeni, že na správně vyslovené fonémy udělají určitý cvik, např. na "ččč" si sednou, na "ššš" si lehnou, na "ř" udělají panáček apod., což pochopitelně děti skvěle motivuje. Když vysloví foném špatně, pes nereaguje. A to je jen jeden příklad z mnoha prezentovaných.
Metody práce s jednotlivým dítětem upravuje a modifikuje podle okamžité potřeby. Nedodržuje tedy svou metodiku jako všelék jedině platný, ale dále ji modifikuje a usměrňuje, aby vyhovovala danému dítěti a dané chvíli.
Na práci přesahující její vzdělání si zve odborníky (fyzioterapeuta na polohování apod.).
Dále představila Bajtlerová mnoho příznivých kasuistik. S mnohými klienty pracuje dlouhodobě. Prostě super!
Jediné, co mne mrzí, je skutečnost, že příspěvek do Sborníku omezila na minimum a že neexistuje kniha - metodika, ve které by se s její prací a výsledky mohli seznámit i neúčastníci konference. Takže, studenti, budoucí logopedové, kdo byste se chtěl s touto problematikou blíže seznámit, musíte se obrátit osobně na ni.
Kde se dozvědět více?
Organizátoři konference mi darovali sborníky "navíc". Jeden naleznete v knihovně a druhý ve studovně katedry biologie a ekologické výchovy.
Na webových stránkám můžete sledovat další vývoj pokusu o založení nového oboru ZOOTERAPIE na ČZU a také to, kdy bude po druhé vypsán předmět Zoorehabilitace a aktivity se zvířaty pro rozvoj osobnosti a jestli za něj budou nějaké kredity i pro studenty UK.
Závěrem:
Konference dokázala, že existuje pozitivní interakce člověk - živý tvor a že je možné této interakce využívat jak v rehabilitaci, tak v pedagogickém procesu.