Dny vděčnosti za stvoření 2008
Zažili jste někdy, že vám nečekaně v noci vypnuli elektřinu? Když byla Katka malá, stávalo se to dost často. Katčina maminka měla pro tyto případy na poličce petrolejku po babičce a sirky. Když světlo zhaslo, dokázala se i poslepu, jen pomocí hmatu, došmátrat k poličce a rozsvítit. Při světle petrolejky si pak doma mohli povídat nebo dokonce i číst.
Dnes k výpadkům elektřiny dochází vyjímečně. Zvykli jsem si na to, že po setmění stačí jen zmáčknout vypínač a máme světlo. Napadlo vás někdy, že dříve to tak nebylo? Babičky a dědečkové vašich rodičů se ještě narodili do domovů bez elektřiny. Teprve za jejich života a dospívání se do domácností zaváděl elektrický proud. Jaké to asi bylo?
V dětství jsem si to mohla vyzkoušet alespoň o prázdninách. Babiččina chatička stojí v lesích na Šumavě a elektřina tam nebyla a není zavedena. S postupným stmíváním se musely ukončit všechny práce, museli jsme odložit knížky a pěkně zalézt do postýlek. Babička mi usínání krátila povídáním pohádek a také zpěvem svých oblíbených písniček. Jen někdy jsme při svitu propanbutanové svítilny hrávaly prší nebo mariáš.
A Vánoce - svátky světla začínaly až po Mikuláši a na stromečku u nás doma svítily opravdové svíčky.
Někdy, když jdu večer po setmění městem domů, zdá se mi, že si světla málo vážíme, že toho kolem mne svítí prostě moc. A vánoční výzdobu instalují v obchodech už koncem září. Však si astronomové stěžují, že kvůli umělému osvětlení nemohou pozorovat hvězdy.
Ale člověk není nejmocnější. Jak omezené jsou lidské schopnosti, jak omezené jsou možnosti umělého světla, si snad všichni uvědomíme, hned jak se Slunce vykulí z červánků - když svítí Slunce, světlo baterky, petrolejky ani zářivky skoro nevnímáme.
I zahanbí se měsíc
A zastydí se slunce,
[1] Iz 24,23