Environmentální výchova, vzdělávání a osvěta - jiné cíle, jiné metody
Zavedení předmětu environmentální výchova do škol i povinnost jeho zařazení do ŠVP jako jednoho z průřezových témat nás, učitele, zavazuje možná více, než si uvědomujeme. Cílem tohoto tématu je ovlivnit budoucí rozhodování nynějších žáků. Navíc nejde primárně o to, podporovat žáky jevící přirozeně o problematiku životního prostředí a přírodu zájem, ale především ovlivnit žáky nepřírodovědného zaměření - budoucí architekty, bankéře, podnikatele a politiky. Cílem environmentální výchovy je, aby se současní žáci za třicet let, až vyrostou, dostudují a dostanou se na pozice, ve kterých budou rozhodovat, rozhodovali s přihlédnutím na potřeby a problematiku životní prostředí.
Je jisté, že velmi záleží na tom, aby budoucí inženýři, architekti a bankéři nebyli způsobem výuky environmentální výchovy odrazeni. Je celkem jedno, jestli budoucí zpěvák má nebo nemá rád matematiku, ale lidé všech profesí by měli mít vybudovaný hluboký a kladný vztah k přírodě a ve svých rozhodováních v osobním i profesním životě aspekt ochrany životního prostředí zohledňovat (v moderní terminologií: mít kompetence nazývané souborně např. "ekologické myšlení" nebo "ekogramotnost").
Jednou z možností, jak žáky základní školy zaujmout a získat, která se mi velmi osvědčila, je umožnit jim vztah s živým tvorem. Takový vztah přirozeně rozvíjí žákovu osobnost v oblastech vědomostí i dovedností - budování úcty k životu, odpovědnosti, citlivosti k potřebám tohoto konkrétního živáčka, ale i k potřebám ekosystému, Země.
Historie chovatelství na našich školách
Chovatelství má na našich školách tradici již od dob Rakouska-Uherska. Tehdy ovšem byla chována hospodářská zvířata za účelem ekonomického zisku resp. získání potravy pro učitele, zaměstnance školy i chudé žáky z vlastních zdrojů. Školní kuchyně zpracovávaly drůbež a králíky ze školních chovů a brambory, zeleninu, ovoce ze školních zahrad.
Zestátnění zemědělství a hospodářský rozvoj na počátku šedesátých let dvacátého století umožnil školním jídelnám nezávislost na vlastních zdrojích. A nastalo hromadné rušení chovů i záhonů.
Proti tomuto procesu se ozval např. oborový didaktik, biolog, ilustrátor a skautský náčelník profesor Bohuslav Řehák, který si uvědomoval blížící se nebezpečí odcizení přírodě. V druhé polovině šedesátých letech vyzýval učitele biologie, aby nepřerušovali tradici a udržovali alespoň ukázkové chovy drobného hospodářského zvířectva a ukázkové zákony nejdůležitějších českých plodin a léčivých bylin. Nepodařilo se. Bohuslav Řehák apeloval, že "na každou školu patří ukázkový chov králíků, drůbeže a bource morušového a včelařský kroužek s nejméně dvěma úly".
Ukázkové chovy by byly zárukou nejen toho, že si žáci a studenti budou uvědomovat a prožívat vazbu člověka na přírodu a že se v budoucnosti budou schopni se tzv. "uživit", ale že budou např. zvířata udržovat v čistotě, že je budou usmrcovat humánně, apod. Čerpání potravy z místních zdrojů je z hlediska zátěže životního prostředí nejméně škodlivé - není potřeba investovat do dopravy, do opravy silnic, trhu a marketingu, nespalují se ropné produkty, není potřeba investovat energii do zmrazení masa (nejmenší ekologická stopa).
Za posledních 30 - 40 let došlo k obrovskému odcizení žáků a studentů od přírody. Žáci nevidí přímou souvislost s pěstováním a chovatelstvím (svou prací) a jídlem. Myslí si, že se svět točí kolem nich, neuvědomují si svoji zodpovědnost. Jak by také mohli, když vše dostanou naservírované na talíři - ve školce si jen hrají, ve škole se jen učí. Málokterý učitel chce a může žáky a studenty vychovávat k sebeobsluze a k zodpovědnosti a k práci. Do sebeobsluhy ovšem nepatří jen to, že se žák sám ustrojí, sám nají a uklidí své věci, do sebeobsluhy patří také přiměřený podíl na sebeobslužné práci rodiny resp. školy.
S odcizením přírodě souvisí také "falešná humánnost". Lidé, i když jedí maso, nepřipouštějí si často souvislost s masem na talíři a zabitím zvířete. Neuvědomují si, že když svému králíkovi prokáží laskavost a pečují o něj jako o dítě, nechají ho zemřít stářím a pohřbí ho, doplatí na tuto jejich humánnost jiná zvířata utrpením - a protože je vždy energeticky náročnější potravu dovážet, tak jich bude muset být více, ne těch, které ušetřil. Nějaký jiný tvor skončí na jejich talíři (pokud nejsou vegetariáni), jiní tvorové přijdou o domov kvůli stavbě silnic, další jsou přejeti kamionem převážejícím maso a nebo se udusí pod ropnou skvrnou z havarovaného tankeru, atd. Sečteno a podtrženo je nejen nejekologičtější, ale také nejhumánnější živit se králíky a kuřaty z vlastních chovů.
Naše společnost se bohužel dostala tak daleko, že dnešní hygienické normy zakazují využívat nejen masné výrobky, ale i ovoce a zeleninu ze školních zahrad. Jídelna nesmí vydávat jablka ze školní zahrady, může vydávat jen jablka kupovaná. A tak proces odcizení a vyšší energetické náročnosti a ekologické zátěže společnost svými nástroji podporuje. Návrat, pokud je vůbec možný, bude velmi těžký.
Výzkumy pozitivního působení kontaktu se zvířaty
Odcizení od přírody, změna životního stylu, vyšší nároky ve škole, nedostatek pohybu v přírodě a také nedostatek práce na čerstvém vzduchu, to vše je zdrojem stresu, který především městské děti zažívají. Psychologové u nás i v zahraničí potvrzují protistresový účinek kontaktu se zvířetem. Kontakt s živým tvorem zvyšuje dětem sebevědomí, napomáhá řešit sociální i školní obtíže. Lidem, kteří se mazlili se svými miláčky, stoupaly hladiny endorfinů a dalších látek ovlivňujících pocit spokojenosti, pohody a štěstí. Na Tyto výzkumy provází rozvoj tzv. zelených nebo zoo terapií. Nejznámější z nich je Canisterapie - kontakt se psem. Psovodi vodí své speciálně vybrané a vycvičené psy mezi postižené děti, do nemocnic i do škol k zdravým dětem. Někteří psi volně pobíhají, olizují, vrtí ocasem a všelijak jinak dávají najevo přízeň a rozveselují mysl, jiní vyskočí ke klientovi do postele a trpělivě mu zahřívají bolavé místo. Hypoterapie - kontakt s koněm, je prokazatelně velmi efektivním způsobem rehabilitace dětí po dětské mozkové obrně a jinak motoricky postižených. Naštěstí pozitivně působí i menší a méně náročná zvířátka. Přítomnost akvária s rybkami v čekárně zklidňuje pacienty, zvyšuje jejich ochotu spolupracovat s lékařem a snižuje jejich vnímání bolesti.
Negativní stránky chovu zvířat
Přítomnost zvířátka ve třídě má i negativní stránky, které samozřejmě musíte zvážit před jeho pořízením. Některá vydávají zvuky, jiná pachy. Každé zvíře potřebuje určitou péči. Je nutné vyřešit, kdo má za zajištění této péče zodpovědnost a kdo ji bude financovat. Problémem jsou samozřejmě víkendy a prázdniny.
Dalším problémem je častá alergii na srst, peří či seno. Výjimečně se setkáváme se skutečnými fóbiemi.
Exotické chovy
Vzhledem k tomu, že současná generace učitelů a rodičů byla již vychována v odcizení (už neumí na nedělní oběd kuře zabít a vykuchat[1]), dochází k posunu od chovu zvířat užitkových k chovům zvířat exotických. Chov zvířat exotických, i když je výsledkem procesu odcizení a je zdrojem ekologické zátěže, alespoň nahrazuje lidem kontakt se zvířaty, učí kompetencím pracovním, komunikativním aj.
V současné situaci nezývá nic jiného, než chov exotických zvířat podporovat s vědomím toho, že chov užitkových zvířat by byl pro environmentální výchovu vhodnější.
Výběr druhu zvířete
Správný výběrem druhu zvířete a jeho umístění je velmi důležitým aspektem. Doporučuji ho proto dobře promyslet a projednat s dětmi i rodiči. Možná budete mít štěstí, a ve vaší třídě nikdo alergický nebude, a budete si moci pořídit chlupatého živáčka. jeho heboučká srst a živočišné teplo navozují v dětech příjemné pocity. Ideálním tvorem je pes - vlastní pes učitelky nebo vycvičený pes některého studenta. Je spodivem, že přítomnost (samozřejmě řádně naočkovaného, odčerveného a přípravkem proti vnějším parazitům ošetřeného, čistého a klidného) psa ve třídě je pro většinu společnosti problémem. Přesto jsem se setkala se dvěma učitelkami, které si do třídy MŠ s úspěchem braly psa. Děti pak mají canisterapii denně a zdarma. Školní kočka (opět řádně ošetřená a klidné povahy) je také vhodná, navíc může ve škole zůstávat přes noc a přes víkendy. Kočka působí i jako hygienická pojistka - loví myši a potkany a svým pachem zajišťuje teritorium školní zahrady před vstupem dalších koček. A buďte si jisti, že pokud nemáte svou ošetřenou školní kočku, tak v noci, nikým neviděna, na školní pozemky chodí cizí kočka, které ošetřena není a která zde šíří vnitřní i vnější parazity.
V poslední době se ve školách rozvíjí chov exotických hlodavců. Pokud uvažujete o zavedení chovu hlodavců, pořiďte si pro ně skleněné terárium, protože z klece se sypou piliny, umělá hmota je okusována. V teráriu musí být úkryt - domeček, pítko a miska na jídlo. Domeček bude okusován a ničen. Vyplatí se ho vyrábět z krabičky z kartonu. Pokud ho budete malovat a zdobit, používejte nejedovaté barvy a materiály. Tělo pítka se pokuste umístit mimo terárium (bývá okusováno) a nebo pořiďte pítko ze skla. Miska i pítko musí být pravidelně čištěny. Jako podestýlku můžete používat i staré noviny, ty je pak nutné často obměňovat. Proto jsou výhodnější hobliny nebo speciální materiály pro chovatele (kočkolit), které ovšem s sebu nesou další ekologickou zátěž - jejich výrova, doprava, likvidace, atd. Řada hlodavců si část terária vyhradí jako "záchod", pak stačí obměňovat podestýlku na tomto místě a v jeho okolí.
Při výběru druhu doporučuji vybírat z pouštních resp. polopouštních druhů (pískomil, osmák degu, křeček džungarský) nebo z plazů, protože tato zvířata méně pijí, méně se vyměšují, nepotřebují tak často čistit ubikaci, a nehrozí riziko, že zahynou hlady a žízní o víkendu. Naopak zvířata s rychlým metabolismem (morče, králík, potkan) by neměla zůstávat bez denní péče, jejich opuštění na víkend s sebou vždy přináší riziko, že si v pátek odpoledne shodí pítko a zemřou žízní. Zvažte, jestli zvládnete chovat zvířata masožravá a jejich krmení např. holátky. Pokud vyberete zvíře krmené cvrčky, musíte počítat s možností, že nějaká oplodněná samička uteče, cvrčci se vám ve škole rozmnoží a už se nikdy jejich krásného zpěvu nezbavíte. Začátečníkům doporučuji vybírat zvířata spíše býložravá.
Před pořízením je také vhodné se zajímat o přirozenou náturu zvířete, a to jak celého druhu (např. zlatí křečci bývají nevrlí a koušou, když je někdo probudí, činčily bývají lekavé a hluk ve třídě je pro ně stresující) i jedinců (doporučuji mláďata ochočený rodičů, z malých chovů, často braná do ruky a nebo prověřené mazlivé a klidné dospělé jedince - tyto informace vám obchod neposkytne, získejte zvíře od chovatele).
Nikdy si do třídy nepořizujte zvíře nemocné. Nemocné zvíře má špinavou srst kolem tělních otvorů, kalné oči, je apatické, olysalé. Možná by se vám povedlo ho zachránit, ale opravdu chcete ohrozit zdraví dětí i svoje? Některá zvířata (pes, kočka, králík) potřebují pravidelnou veterinární péči - informujte se, abyste něco nezanedbali. Myxomatózu králíků přenáší komáři, takže i od ostatních králíků izolovaný mazlíček se může nakazit a zemřít. Prevencí leptospirósy hlodavců je nedopustit kontakt s nemocnými jedinci a jejich trusem a močí (pokud krmíte zeleným ze zahrádky, ale i kupovaným ovocem, omývejte ho).
Pokud chcete chovat pár, což s sebou přináší radosti pozorování nejen sociálního, ale i rodičovského chování, pozorování vývoje atd., měli byste si včas zajistit odbyt mláďat. Pokud chcete chovat dva jedince stejného pohlaví, volte samičky, které jsou obecně měně agresivní a více snášenlivé.
Přestože sama bych chov ptáků ve třídách asi nedoporučovala (hluk, nečistoty, roztoči), setkala jsem se s učitelkou, která do první třídy pořídila žákům mládě korely. Toto mládě vyrostlo, naučilo s mluvit a již třetím nebo čtvrtým rokem poletuje mezi dětmi při vyučování. Děti, rodiče i učitelka sama jsou z přítomnosti ptáka nadšené.
Pokud máte ve třídě dítě s alergií, musíte mu výběr živáčka přizpůsobit. Některá bezsrstá zvířata si děti mohou i pochovat (suchozemskou želvu, leguána, užovku, pakobylky, strašilky, oblovky), resp. je mohou pouštět ve třídě.
Suchozemské býložravé želvy se také mohou příležitostně pohybovat po třídě volně, je možné je vzít do ruky. Začínající chovatelé mívají obavy, jestli se jim povede želvu správně zazimovat. V prostorách školy se pravděpodobně najde vhodná vlhká místnost s nižší teplotou. Pokud ne, nepořizujte si želvu z mírného pásma, ale z tropů, která se zimovat nemusí.
Vhodné, nenáročné a často používané je akvárium s rybičkami. Vybírejte akvárium tak, aby bylo dostatečně velké a pokuste se v něm udržovat poměr rostlin a ryb tak, abyste nemuseli kupovat do vody přivádět kyslík motorkem (bývá hlučný). Nejméně náročnými druhy jsou paví očka a další živorodé ryby.
Kromě exotických druhů můžete ve třídách přechodně chovat a pozorovat zvířata česká. Pozor, abyste se omylem nedopustili trestného činu a nechytali chráněné druhy. V akváriu menší ryby z českých rybníků, ve větší sklenici stínky a svinky, ploštice. V teráriu hlemýždě zahradní, v housenáriu housenky babočky kopřivové apod. Tyto chovy mají výhodu, že zvířata můžete kdykoli vrátit do přírody.
Nevypouštějte exoty do přírody!
Chovatelství exotických druhů s sebou přináší závažná rizika pro naše ekosystémy - nezodpovědní nebo málo poučení chovatelé totiž vypouštějí přebytky mláďat nebo zvířata, která je omrzela, do přírody. Toto řešení je velmi nevhodné - jednak mohou exotická zvířata v našich podmínkách trpět (zimou, strachem z dosud nepoznaných predátorů, apod.) a jednak mohou, alespoň některá z nich, ohrozit stávající zvířata v našich ekosystémech - namnoží se a zaujmou místo konkurenčně slabšího jedince. Představte si ekosystém jako spleť vazeb mezi jednotlivými tvory, mezi rostlinami i neživou přírodou. Dlouhou historií společného soužití se uvedl systém do rovnováhy, vztahy mezi jednotlivými prvky jsou vyvážené, žádný není přemnožen, ekosystém je schopen autoregulace. Jakmile se do něj dostane jeden jediný nový druh, rovnováha mezi stávajícími složkami ekosystému se pochopitelně naruší, musí se vytvořit nová pravidla, nové vztahy. Konkurenčně slabší druhy vymírají. Želvy nádherné, které je možné v současnosti nalézt v celém Středočeském kraji, které loví rybáři v Berounce, Sázavě i Vltavě, zabírají ekologickou niku žábám a rybám. Mnohem etičtější a systémově správné by bylo, místo jejich vypuštění do Vltavy, si z přerostlých želv uvařit želví polévku. Rak pruhovaný, původně z Ameriky, je rezistentní přenašečem račího moru, tj. má ve svém těle nákazu, která jemu neubližuje, ale hubí ostatní raky. Vypuštění tohoto tvora do české přírody je pochopitelně vůči českým rakům nefér. Mnohem správnější je přebytek z chovu tohoto raka zkrmit a nebo jinak zlikvidovat.
Závěrem
Veškeré chovatelství pro zábavu a pro potěšení je přísně vzato ekologickou zátěží (riziko invaze/migrace, energetická náročnost). Toto riziko, zvlášť pokud budeme dodržovat určitá pravidla, je snad vyváženo přínosem pro rozvoj environmentální senzitivity budoucí generace.
Literatura
GALAJDOVÁ, L. Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie. Praha: Grada Publisching, 1999. 160s.
ŘEHÁK, B. Vyučování biologii na základní devítileté škole a střední všeobecné škole : Příspěvek k didaktice biologie. Praha : Svoboda, 1967. 2. vyd. opravené. 296 s. (citace ze s. 265).
SVRŠEK, J. Význam našich vztahů k přírodnímu světu. Dostupné na <http://natura.baf.cz/natura/2003/9/20030903.html> [cit. 26.1.2006].
Materiály Asociace zastánců odpovědného vztahu ke zvířatům. Dostupné na < http://www.aovz.cz/> [cit. 15.1.2006].
[1] Ani já, autorka článku, to neumím. Ale moje babička, to ještě uměla.
Jak citovat? Takto:
JANČAŘÍKOVÁ, K. Historie a současnost, možnosti a meze chovatelství na českých školách. Sborník příspěvků a anotací z VII. pedagogické konference Středočeského kraje : Výchova a vzdělávání pro život, 2007. Vlašim : Podblanické ekocentrum ČSOP, 2007. str. 13 - 18.