Katka a jeden svět
"Co je to třetí svět?" zeptala se Katka tatínka. Ve škole se zúčastnila oslav Dne země, jehož mottem bylo "Zeměkoule je jen jedna", a pak ve zprávách slyšela "reportáž z třetího světa". Nerozuměla tomu.
Tatínek jí odpověděl, že před mnoha lety bylo na Zemi lidí málo. Naši předci žili na území dnešní Evropy, která jim připadala obrovská nebo i nekonečná. Určitě to bylo i proto, že tehdy nebyla letadla, nejezdily automobily a přepravit se z Prahy do Berouna trvalo celý den. A cesta do města v jiné zemi trvala i týden. Jen opravdoví dobrodruzi podnikali cesty do Indie nebo Číny či do Egypta, často se vrátili až za několik let a většinou se nevrátili vůbec. Ti šťastlivci, co se vrátili, obvykle zbohatli prodejem hedvábí nebo koření. Krajany byli uznáváni a ctěni. Jejich zkušenosti pomohly objevovat svět, ale na mapách Asie a Afriky byla stále velká bílá místa označená s nápisem Hic sunt leones (tady jsou lvi).
Evropa s objevenými kousky Asie a Afriky pro naše předky prostě představovala celý svět. Jenže jak lidí v Evropě přibývalo, města se zvětšovala, lidé začali mít málo místa a trpět nemocemi, které byly způsobeny tím, že jich příliš velké množství žilo na jednom místě. Po každé velké epidemii se lidé trochu poučili a začali se trošku lépe chovat. Třeba přestali vyhazovat odpadky z oken před domy a místo toho je začali vyvážet z města, kde je najatí dělníci zahrabávali. Tak přišli potkani o potravu, což omezilo šíření moru. Nebo přestali vylévat špinavou vodu do potoků a řek a začali ji vést pod zemí zakopanými kanály, což omezilo šíření cholery, úplavice a tyfu. Nebo se naučili používat kapesníky a přestali plivat a smrkat na zem. To zabránilo šíření tuberkulosy a dalších nemocí. Také začali stavět patrové domy, aby ušetřili místo. Jenže i když se jejich opatření stále zlepšovala, lidí přibývalo rychle a stále více se mačkali. Chudí lidé neměli často žádnou možnost zlepšit své postavení.
Není divu, že mnozí mladí lidé v té době prodali všechno, co měli, a vydali se na cestu do Ameriky, kde našli, nebo si na původních obyvatelích snadno vybojovali, volné prostory. Americe říkali "Nový svět".
Evropané zjistili, že mnohem výhodnější, než mít továrny a podniky vedle svých domů, je stavět jinde, aby jejich rodiny nemusely čuchat čmoud z továren. Často je stavěli i mimo Evropu, obyvatelům kolonií nemuseli tolik platit, mohli je nechat pracovat mnohem déle, než evropské dělníky, kteří se organizovaně bouřili. Podnikatelé do Evropy vozili jenom peníze (kapitál). Teprve ve 20. století se kolonie osamostatnily. Území bývalých kolonií nazýváme "třetí svět". Vlastně by se dalo říci, že Evropané dobyli svět, jenže dnes je celá Země plná lidí. Už není kam se přesouvat, už není, co kolonizovat. Leda snad mořské dno..
"Nebo na jiné planety, ne?" zeptala se Katka.
Já myslím, že snad ano, řekl tatínek. Můj oblíbený spisovatel Orson Card (*24.8.1951, Richland, Washington) o tom píše. Zatím to je science fiction, protože to ještě neumíme. Ale mělo by to smysl. Lidé by nemuseli bojovat o nová území, mohli by dále plodit děti.
Myslíš, že Pán Bůh chce, aby se lidé přestěhovali na jiné planety?
Nevím, možná že ani on neví, možná čeká, zda se na téhle jedné planetě naučíme žít správně. Pokud ano, tak nám cesty na jiné planety otevře, pokud ne, tak se tady umačkáme. Možná jsme si cestu k jiným světům už navždy pokazili. Třeba tam žijí bytosti, které má Pán Bůh rád a nechce, abychom jim ublížili tak, jako jsme ublížili Indiánům nebo domorodým obyvatelům Austrálie. Třeba, když se na to Pán Bůh díval, tak se rozhodl, že nám cesty nikdy neukáže.
Já myslím, že navždy nebo pro všechny Pán Bůh cesty na další světy nezavře, řekla Katka. On umí odpouštět. Jen se musíme naučit chovat k jiným lidem i k jiným bytostem lépe a snažit se žít tak, aby to nebylo na úkor jiných lidí nebo tvorů.