1. Obecně je hodnocení EV je dosud málo propracované, resp. málo je v praxi využívané (Wilke, 1993). Přehled výzkumně zjištěné situace (v roce 2007-2008) - jak učitelé hodnotili EV (Jančaříková, 2008).
2. Nástroje hodnocení (zkoušení ústní, písemné, dotazník, nástěnka, esej, článek do časopisu, poster, portfolio). Nevhodné hodnocení (test na známky) může odradit od cílů EV. Nástroje hodnocení je vhodné vybírat v závislosti na cílech EV. Ideálním nástrojem se jeví rozhovor nad portfoliem.
U nás se hodnocení věnuje J. Činčera (2007), který poukazuje na nevhodnost stávajících evaluačních kritérií (např. počet účastníků), která ve své podstatě úspěšnost environmentální výchovy nezaručují (Činčera, 2007). Zahraniční hyperanalýza odkazuje na studie Darling, Hammond (1991) a Feuer, Fulton (1993).
3. Hodnocení - autoevaluace a evaluace
Kvalita a účinnost.
Termínem kvalita environmentální výchovy je chápán jako hodnocení toho, zda konkrétní program environmentální výchovy naplňuje cíle vytčené autorem tohoto programu, a jestli tyto cíle korespondují s cíli obecnými (např. s cíli vytyčenými legislativně jak naší republikou, tak EU, především výchovou k šetrnému způsobu života).
Významným pokusem o objektivizaci kvality environmentální výchovy je Ekopedagogovo osmero (Máchal, 2006): [1]
I. cíl environmentální výchovy, smysluplnost programu, kvalita pomůcek;
II. odborná správnost a přímé kontakty s přírodou;
III. návaznost na RVP a vymezení spolupráce s doprovázejícím pedagogem;
IV. role ekopedagoga - využití aktivizujících forem výuky, rozvíjení kritického myšlení;
V. interdisciplinarita;
VI. prostředí ekoprogramu, terénní výuka, přírodniny, výrobek z přírodního materiálu;
VII. závěrečné opakování na konci programu;
VIII. rozvoj citového vztahu k přírodě, rozvoj klíčových kompetencí.
V letech po roce 1990 bylo hlavním cílem rozšířit síť SEV, vytvářet nová střediska, budovat zázemí pro environmentální výchovu, v posledních několika letech se hlavním cílem středisek stává hodnocení a zvyšování kvality environmentální výchovy. Proto Pavučina zahájila v roce 2006 přípravu hodnotícího formuláře, [1] k jehož vzniku přispěla diplomová práce A. Straškové (2008).
Problémem hodnocení kvality environmentální výchovy je skutečnost, že její kvalita nezaručuje reálný efekt - změnu postojů, myšlení a chování účastníků programu (Činčera, 2007: str. 94).
4. Moderní nástroje hodnocení Metoda implicitních asociací (IAT) - viz Project Implicit, web-site, 2008. Wesley P. Schultz, Ch. Shriver, J. J. Tabanico a A. M. Khazian vytvořili modifikaci IAT testů pro zjišťování vnitřních postojů k přírodě a k životnímu prostředí (Schultz et al, 2004).
[1] Hodnotící formulář je k dispozici v Pavučině.
[1] Ekopedagogovo osmero bylo v roce 2008 Pavučinou inovováno.