Abstrakt
Téma spolupráce rodiny a školy nabývá spolu se vzrůstajícími nároky na žáky v moderní společnosti na důležitosti. Mnozí rodiče mají zájem svým dětem pomáhat a nevědí jak, na druhé straně učitelé nevědí, jak pomoc rodičů efektivně využívat. Příspěvek mapuje základní metody, kterými se mohou rodiče na vzdělávání svých dětí v součinnosti se školou podílet. Článek představuje projekt SMASH (Support Math And Science at Home), na kterém spolupracují partnerské organizace z Kypru, Řecka, Španělska, České republiky a Skotska. Cílem tohoto projektu je pomoc rodičům podporovat jejich děti v matematice a v přírodních vědách.
SMASH OR BRIDGING THE GAP BETWEEN SCHOOL AND FAMILY
Abstract
With an increase in the demands on the pupils, the importance of cooperation between the school and the family increases. Many parents want to help their children, but don't know how; many teachers don't know how to utilize the parents' help. This paper maps the basic methods involving parents in their children's education: homework help, revising work, pre-learning, broadening the covered skills and general motivation. The paper introduces the SMASH (Support Math And Science at Home), an international project of agencies from Cyprus, Greece, Spain, Czech Republic and Scotland. The aim of this project is to help parents support their children in mathematics and science.
Příspěvek byl vypracován s podporou projektu 134262-CY-GRUNDTVIG-GMP.
1. Úvod
V České republice mají všechny děti ústavně zaručené právo na vzdělávání. Toto právo je realizované prostřednictvím povinné školní docházky. Když odmyslíme zhruba od tři sta padesáti dětí, které jsou vzdělávány v rámci domácího vzdělávání a několika desítek dalších dětí, které nemohou školu navštěvovat z nejrůznějších důvodů a jejich výuka je realizována prostřednictvím individuálních vzdělávacích plánů, všechny děti navštěvují školu. Škola je institucí, která by měla dětem zprostředkovat vzdělávání.
Dítě se ovšem nezačíná vzdělávat v šesti (resp. sedmi) letech, tedy tehdy, když mu začíná povinná školní docházka, také s ukončením povinné školní docházky(doufejme) vzdělávání nekončí. Dítě se vzdělává a rozvíjí od narození a těmi, kdo tento proces na prvním místě ovlivňují, jsou jeho rodiče. Rodiče zprostředkovávají dítěti první informace o světě a vědomě či nevědomě dítěti předávají svoje znalosti, zkušenosti, dovednosti a postoje. Role rodičů se nástupem do školy nemění. Postupně se škola stává stále významnějším kanálem, kterým k dítěti proudí informace. Ale na poli formování postojů a zkušeností resp. zprostředkování zážitků mají ale i ve vyšším školním věku větší vliv rodiče a prarodiče (citace Jančaříková, 2008).
Vzhledem k nezastupitelné roli rodiny v procesu osobnostního formování a vzdělávaní dítěte je vhodné, aby škola a rodiče spolupracovali, a to v maximální možné míře. Tato spolupráce klade na učitele zvýšené nároky. A tématu "jak spolupracovat s rodiči" není v pregraduální přípravě učitelů bohužel věnována dostatečná pozornost. Didaktika je často, především v učebních textech, vztahována především k potřebám školních institucí (srovnej např. Skalková 2007). Hledání cest, jak zapojit rodiče do vzdělávání dětí, je tak otevřeným tématem, které stále nabývá na důležitosti.
2. Project SMASH
Jedním z projektů, které se této problematice věnují, je program SMASH (Support Math And Science at Home). Na tomto projektu spolupracují partnerské organizace z Kypru, Řecka, Španělska, České republiky a Skotska. Cílem projektu je pomoc rodičům podporovat jejich děti v matematice a přírodních vědách (Helping Parents to Help Their Children Excel in Math and Science). Tato podpora bude realizovaná jednak tvorbou materiálů pro rodiče a také přípravou lektorů, kteří se budou podpoře rodičů věnovat. Tito lektoři (Parent Trainers) se v partnerských zemích formují jak z řad učitelů, tak z řad rodičů a specialistů na jednotlivé obory.
V České republice máme velice zajímavou zkušenost se zapojováním rodičů do vzdělávacího procesu. Mezi rodiči, kteří vzdělávali své děti doma, byl totiž zaznamenán trend podpory reformního dění ve školství. Někteří z těchto rodičů začali pracovat jako metodici domácího vzdělávání na školách, mnozí se podílí na organizaci seminářů pro rodiče v rámci Asociace pro domácí vzdělávání nebo RWCT, kurzů Montessori nebo Respektovat a být respektován. (Jančaříková, 2007). Angažovanost rodičů do procesu vzdělávání zaznamenává i zahraniční studie (Ray, 2005/2006) a jiné.
3. Jak se mohou rodiče do procesu vzdělávání svých dětí zapojit?
Existují tři základní způsoby zapojení rodičů do vzdělávání dětí, které plní povinou školní docházku. Jedná se o
1. pomoc s domácími úkoly
2. doučování
3. "předučování"
4. rozšiřování probíraného učiva
5. tvorbu podnětného prostředí.
Pokusíme se tyto základní způsoby podpory dětí blíže popsat. Hranice mezi jednotlivými způsoby podpory nemusí a v mnoha případech ani není jasně vymezena. V mnoha případech rodiče volí kombinaci dvou nebo i všech tří způsobů, kterými mohou své děti podporovat.
3.1. Pomoc s domácími úkoly
Patrně nejrozšířenější formou rodičovské pomoci je právě pomoc s domácími úkoly. Domácí úkoly zadává učitel v kontextu probírané látky a jejich vypracování je povinné nebo minimálně žádoucí.
Málokteré dítě si se všemi domácími úkoly poradí samo. Potřebuje obvykle jak podporu organizační (aby na úkol nezapomnělo, resp. aby na nich pracovalo ve vhodnou dobu), odbornou (poradit s vypracováním úkolu) i formální (úprava úkolu).
Kompetentní učitel domácími úkoly děti nepřetěžuje, zadává je po zralé úvaze tak, aby rodiče přiměřeně zapojoval do procesu vzdělávání.
Kompetentní rodič by měl využívat příležitost domácích úkolů k rozvoji svého dítěte (učit ho samostatnosti, organizaci práce, apod.) a také ke kontrole toho, jestli dítě zvládá ve škole probíranou látku.
Nezvládnutí práce na domácím úkolu upozorňuje na potřebu doučování.
3.2. Doučování
Pod pojmem "doučování" rozumíme aktivity, které směřují ke zvládnutí učiva probíraného ve škole. Rodič (nebo rodičem najatá osoba) se žákem znovu probírá stejnou látku jako učitel ve škole. Do doučování zařazujeme i přezkušování z probírané látky a zadávání doplňujících úloh k procvičování. K doučování obvykle dochází v reakci na problém (špatnou známku). Skutečnost, že jsou k doučování (rodič i dítě) obvykle školním neúspěchem nebo neúspěchy donuceni, působí na domácí vzdělávací proces negativně. Proto by mělo být prvním krokem při doučování "zpracování školního neúspěchu".
Při doučování obvykle rodič výklad intuitivně přizpůsobuje individualitě svého dítěte (postupuje ideálním tempem, využívá jeho tzv. learning style, aj. pokrokových metod).
Nevýhodou doučování je, že probíhá obvykle v odpoledních a večerních hodinách, kdy jsou dítě i rodič již unavení a že obvykle probíhá pod tlakem (nutnost opravit známku, připravit na písemku, zvládnut domácí úkol).
Doučování je patrně druhou nejčastější metodou, kterou rodiče pro podporu svých dětí volí.
Kompetentní učitel věnuje pozornost i procesu doučování, dohlédne na to, aby doučování nezabíralo veškerý volný čas žáka, doporučí metody, povzbudí a ocení snahu žáka i rodiče.
Kompetentní rodič doučování naplánuje tak, aby žák nebyl přetížen, pokusí se navázat efektivní spolupráci s učitelem (např. si založí "doučovací portfolio", aby učiteli doložil domácí práci navíc) a v případě, že žákovi problémy jsou trvalé, vyhledá odbornou pomoc (pracovníka pedagogicko-psychologické poradny) a zváží např. další řešení (přechod na lehčí typ školy).
3.3. Předučování
Pod tímto pojmem rozumíme doučování v předstihu. Rodič probírá učivo doma s dítětem o vyučovací hodinu nebo o několik vyučovacích hodin dříve, než tutéž látku probírá učitel ve škole. K předučování dochází v rodinách, ve kterých rodiče o děti dbají a ve kterých se rodiče obávají o školní úspěch svých dětí (např. adoptivní rodina, ve které rodiče s vysokou inteligencí adoptovali dítě průměrné, nebo pečující rodina s dítětem se specifickými poruchami učení).
Dítě předučované při výkladu s učitelem spolupracuje a buduje si tak kladné nálepky ("ten je chytrý", "má dobré nápady" apod.). Předučované dítě je učitelem lépe hodnoceno, než dítě doučované. A lze očekávat, že je vyšší i jeho sebehodnocení.
Předučování je tedy vždy výhodnější, než doučování, ale vyžaduje vyšší "pracovní morálku" rodičů i dítěte.
Stejně jako při doučování, používá v předučování rodič výklad přizpůsobený individuálním potřebám svého dítěte. Při předučování se dítě (ani rodič) nemusí vyrovnávat s traumatem z neúspěchu (špatné známky).
Učitel o předučování obvykle neví, protože rodiče z pochopitelných důvodů, ho o tomto procesu neinformují. Předučování, ačkoli může konkrétnímu dítěti pomoci, nemůžeme chápat pozitivně, protože zasahuje do procesu výkladu (ostatní žáci jsou znevýhodněni nebo dokonce rušeni). Kompetentní učitel, pokud se o pravidelném předučování dozví, by měl vyvinout snahu, aby jednak zbavil rodiče strachu z případného "neúspěchu" žáka, vysvětlil jim nevýhody tohoto počínání (žák slyší výklad dvakrát, ztrácí čas) a dále je motivovat k tomu, aby domácí pedagogický proces vhodně modifikovali.
3.4. Rozšiřování probíraného studia
Pečující rodiče, kteří nejsou okolnostmi nuceni řešit aktuální školní problémy (doučování), mohou ve škole probírané učivo rozšiřovat. Rozšiřování nebo obohacování učiva (enrichment) je jednou z doporučovaných metod pro práci s nadanými dětmi (např. Holligworthová, 1942). Rozšiřování učiva poskytuje značnou volnost ve výběru témat (využívá se zájmu dítěte i rodiče), umožňuje věnovat se některému tématu do hloubky.
Rozšiřování učiva obvykle neprobíhá jen v domácnosti, u stolu, ale v divadle, koncertní síni, muzeu, skanzenu, ve vysokoškolské laboratoři, botanické či zoologické zahradě.
Jednou z forem rozšiřování učiva jsou některé mimoškolní aktivity (výtvarné, taneční a hudební obory Základních uměleckých škol, Sněm dětí ČR pro životní prostředí, atd.).
Teoreticky by bylo ideální obohacovat učivo všem žákům, v praxi je ale obohacování učiva poskytováno obvykle jen nadaným žákům s pečujícími a vzdělanými rodiči.
Kompetentní učitel doporučí rodičům jak obohacovat učivo konkrétnímu žákovi (doporučí literaturu, metody, zájmové útvary, exkurze atd.). Kompetentní učitel zve do své třídy odborníky z různých oborů (často z řad rodičů), aby umožnil žákům setkat se s exporty z různých profesí. Nejedná se ovšem jen o profese akademické, ale i o profese dělnické a řemeslnické, např. umělecký kovář, řezbář apod. (srov. Gardner, 1993).
Kompetentní rodič přemýšlí o tom, jak zábavnou a nenásilnou formou obohatit probírané učivo a v tomto kontextu plánuje společný volný čas. Rodiče nadaných dětí, kteří o obohacování učiva svých dětí usilují, se sdružují v různých klubech a sdruženích (např. ECHA), které jim umožňují výměnu zkušeností a získání inspirace. Pro většinu rodičů je ale metoda obohacování učiva z mnoha důvodů příliš náročná a proto k ní, pokud vůbec, přistupují nesystematicky.
3.5. Tvorba podnětného prostředí
Mnohem jednodušší a také velice efektivní metodou je tzv. informální vzdělávání nebo výchova prostředím (např. Holt, 1989).
Dítě se v příhodném (dostatečně podnětném, vlídném, sofistikovaném) prostředí vychovává a vzdělává "samo". Holt (2003) např. popisuje, autentickou zkušenost, jak využíval pro výuku fyziky rovnoramenné váhy. Po několika letech dospěl k závěru, že nejefektivnější didaktickou metodou je, nechat váhy dětem, aby si s "nimi pohrály" a odejít ze třídy. Žáci, kterým tuto možnost poskytl, nejlépe formulovali zákonitosti ohledně délky ramene a hmotnosti tělesa.
Marie Montessori založila svou úspěšnou metodu také na vytvoření podnětného prostředí. Kromě prostředí do vzdělávacího procesu přispívá také "svoboda" dítěte - možnost vybrat si z nabízených aktivit, postupovat vlastním tempem, kontrolovat sám sebe, nebýt srovnávám s ostatními apod. Do krajnosti rozvádí tyto myšlenky tzv. postpedagogika (např. Schoenebeck, 1997), která vychází z antipedagogiky Ekharda von Braunmühla (1975).
Podnětné prostředí by mělo děti provázet od jejich narození až do dospělosti. Ale ví rodiče, jaké podněty potřebují jejich dospívající děti? Mají na pořízení těchto podnětů (jednoduché stroje, laboratoře apod.) prostředky?
Kompetentní učitel by měl umět rodičům poradit, jak upravit domácí prostředí resp., kam děti vzít na návštěvu či exkurzi. Školy by měly rodinám nákladnější pomůcky, sbírky půjčovat.
Kompetentní rodiče budou sledovat školní látku a ve svém domově a v jeho okolí vhodně rozmisťovat příhodné předměty (lupy, mikroskopy, barvy, výtvarné potřeby, nástroje a materiály, metry, váhy, závaží, odměrky, zkumavky, roztoky, apod.). Kompetentní rodiče využívají vhodným způsobem všední každodenní činnosti (nákup, vaření, pečení, vyplňování daňového přiznání) k nenápadnému opakování učiva.
4. Závěr
Spolupráce školy, rodičů a dětí na společné cestě ke vzdělání je téma nové, avšak velmi aktuální. Projekt SMASH, který se této problematice věnuje, je zatím na samém počátku. V současné době probíhá mapování potřeb rodičů a metodiků. V průběhu dvou let očekáváme vytvoření podpůrných a výukových materiálů, které budou nabízeny jak volně přes internet, tak i v rámci speciálních kurzů v rámci projektu Grundtvig.
Literatura
1. GARDNER, H. Multiple Intelligences : The theory in Practise. USA, New Yourk : Basic books, 1993. 304s. ISBN 0-465-01822-X.
2. HOLT, J. Proč děti neprospívají. Volary : Stehlík, 2003. 2. vyd. Přeložil Jiří Tůma. Ilustrovaly děti z domácího vzdělávání. 207s . ISBN 80-.902707-6-X.
3. HOLLIGWORTHOVÁ, L. S. Children above 180 IQ : Standart-Binet-origin and development. New Yourk : World Book, 1942.
4. HOLT, J. Teach your own. New York : Dell publishing, 1989.
5. JANČAŘÍKOVÁ, K. Domácí vzdělávání v kontextu reformy českého školství. in Učitelské listy : Česká škola. (Převzatá seminární práce zveřejněná dříve na www.pdf.cuni.cz). Dostupné na World Wide Web:
<http://ucitelske-listy.ceskaskola.cz/Ucitelskelisty/Ar.asp?ARI=102655&CAI=2149.>
<http://ucitelske-listy.ceskaskola.cz/Ucitelskelisty/Ar.asp?ARI=102655&CAI=2149.>
6. JANČAŘÍKOVÁ, K. Role učitele a rodičů při realizaci nekognitivních cílů environmentální výchovy žáků základní školy. Sborník mezinárodní konference "Cesty demokracie vo výchove a vzdelávaní", 2008 (v tisku).
7. RAY, B. D. Worldwide guide to homeschooling : facts and stats on the benifit of homeschool. Nashville, Tennessee : Brodman&Homan Publishers, 2005/2006. ISBN 080542610-8.
8. SCHOENEBECK, H. Život s dětmi bez výchovy. Vyd. 1. Pardubice : Univerzita Pardubice, 1997. 20 s. ISBN 80-7194-107-7.
9. SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika, Praha : Grada, 2007, ISBN 80-247-0815-9.
Jak citovat? Takto:
JANČAŘÍK, A., JANČAŘÍKOVÁ, K. SMASH aneb hledání mostů mezi školou a rodinou. In Acta Universitatis Palackiaanae Olomucensis Facultas peadagogika, str. 119-123. Olomouc : Univerzita palackého v Olomouci, 2008. 1. vyd. ISBN 978-80-244-1963-3.